9. května
Večírek! Jsme doma, pijem každej svou láhev a já jsem natahala na flickr
starý fotky.
Taky si pouštíme písně a snažíme se.
7. května
Stručně? Asi jo.
Ve středu jsem předávala večer děti mamě, domlouvaly jsme se, jak s předáním
v neděli, říkala jsem, že se ozvem cestou, a tak, a najedou se otočil
tatínek a pravil: "Ty někam jedeš?"
Ve čtvrtek jsme si nastavili budíky na čtyři ráno. Zmetek ofkóz nic, my s miláčkem jsme se shodli, že ještě hoďku, posunuli a vstali v pět. Po šesté jsme vyrazili, zastavili snad na každé benzínce - jakože oktávka prakticky nežrala, to jenom my - mj ve Vídni kvůli BurgrKingu (zmetek tam čórl lžičku, musim se kouknout, jestli si ji nezapomněl u mě v tašce, ještě nemáme ehm vytahaný věci), kterej byl stejně zavřenej - a taky u hundrtvasra samozřejmě - a na nějakých autogrilech - "Když smícháš na rohlíku chleba s máslem, tak ti vznikne TOHLE", pravil zmetek v záchvatu cestovního šílenství - zbagrovali jsme ten luxusní řízek s tím suprbramborovým salátem někde v tyrolích - a dojeli jsme do Říma a zazvonili u Dee v krásnejch osum hodin. (Mapy offline v aJfounu inklůdyd.) Večer jsme strávili s flaškou vína venku na schodech, teplo, krásná nádhera, i jsme zapomněli fotit.
Pátek obnášel rozhodnutí, že tu fontánu di Trevi přece jenom dáme. Dee
měla práci, nakrmila
naás a zakoupila nám tedy lístky
na tramvajovlak (říkaj tomu ferrovia, ale podle mě to je trambaj) a my
jsme samostatně vyrazili do velkoměsta.
Teda, my a krtkáč. Fascinovaně jsme zírali na obrovský nádraží Termini,
fascinovaně jsme procházeli prázdným podchodem
pod tímto nádražím (prakticky prázdnej klimatizovanej prostor, určitě
přes půl kiláku dlouhej, s pojízdnýma chodníkama), stále v šoku vlezli
do již smrdutého, horkého a narvaného metra a vystoupili kamsi do vedra
a mezi lidi.
A tak už to pak bylo furt. Snažili jsme se sice vyhnout
davům, ale vzhledem k prvnímu cíli to dost dobře nešlo. Fontána di Trevi
je svinsky velká věc, jeslti to náhodou někdo neví - já jsem to nevěděla
například. Představovala jsem si ňákej normální vodotrysk, akorát umělecky
významnější. Ve skutečnosti je to spíš náměstí plný vody a lidí a profláklý
to je proto, že někdy v šedesátejch letech se tam odehrály asi tři sekundy
nějakýho filmu. (Ne, nejsu až takovej ignorant. Ale jinak to nebude ani
trochu vtipný, jenom hodně dlouhý..)
Cestou jsme museli samozřejmě ochutnávat
různé pizzy, a já jsem si s překvapením uvědomila, že to je poprvé, co
někde su JENOM TAK a ne jenom tak mimochodem, cestou odněkud někam,
na bleskové zastávce "když už jedem kolem". Zvláštní
pocit. Taky jsem si přivezla z Říma šatičky. K nim je též historka, takže
až bude na ně dostatečně teplo, přifrčí i s historkou.
A protože nemám čas a fotek mám jenom půlku, pokračování příště. (Hm, a teď už je to úplně nevtipný. Škoda.)
5. května
Byli jsme v Římě (dík, D), jsme doma.
Zasraná zkurvená blbá Náměšť. Pardon :,-(
duben zde
