(c) janina.cz

30. červen 2006
CHA! Máme doma vysvědčení. A teď jako se podržte, Honza má zase samý jedničky. Tradá! On je tak chytrej :-) Elika jako nejlepší studentka třídy má jednu dvojku (maj tam prostě tvrdší měřítka na tý škole, to každopádně), a Ankáč květináč čtyři. Ta teda není nejlepší studentka ;-) Nicméně budu muset s ní na tom trochu pracovat. Má o tři dvojky víc než v prvním pololetí, což přičítám na vrub svejm posledním kritickejm cca šesti měsícům. Doženem, předeženem. Dětičky dostaly za vysvrdo (sentimentník) rádia (tlamky mají dohromady oranžový a Honza má pro sebe to samý v tmavě šedé), protože to jedno, co maj dohromady, nemá anténu a je naprd, a tohle umí i mp3. Tak teď sedí v kuchyni a poslouchaj Morčata na útěku, ehmehm, protože jsem našla testovací CD s mp3, bohužel to bylo nějaký přenosový pro mě. Je na tom kompletní Madonna, Robbie a Morčata. No, vybrali si.
Biška dneska nesla do školky šest zelenožlutejch růží a šest koček se stužkama s podpisama pro čtyři paní učitelky a paní školnicu a paní kuchařku. Dámy nás přesvědčovaly, že máme vyrobit další děti, ať am můžem chodit zas :-))
Hm, jinak, sbalený jsou v této chvíli děti, plavky, spacáky a deky. Zbýváme my dva a nějaký jídlo na cestu a kraviny typu kartáčky, léky a tak, no a pak už jenom to naházet do auta, vyzvednout Bišku ze školky, mezitím si něco sníst (pokud to půjde, uff), nezapomenout na benál, stavit se v práci, zjistit, kde nejsou záplavy (na naší plánované trase jsou..), a snad jet. Čest :-)

29. červen 2006
V Plusu maj zas akci, Booster za 10ká, koupila jsem jich celý plato, tradá, tejden vydržím :-D
Jestli zítra dopoledne odjedem a budem mít všechno, tak normálně.. nevim. Všechno nějaký vyjebaný. Možná jsem neměla chodit spat a balit věci, hehe. No, i tak, Majka dneska uvidíme, i kdybych už fakt neměla jít spat. :-)
Zabila jsem půl dne s nějakým dementem, hodná paní v bance mi umožnila nezabít další hodinu čekáním na jejich pomalej přetíženej systém, vzala si ode mě údaje a řeší to pojištění sama.
Dneska už mám: další sadu kytek (tentokrát do školy) za další sadu peněz, koupený prášky a léčiva, vyměněný love, napůl vyřízený pojištění, cestovní polštářky, vyrobený mapy, třičtvrtě dětí doma, hrubej seznam věcí, zaplacenou ZUŠku (konečně!!!), červenýho Roomstra pro Bišku a zelený Škodavjetnamky pro mě (vtipný. na podrážce mají vyřezaný nápisy Škoda a Simply Clever, tak, aby to zanechávalo tyhle nápisy v písku), napůl vyřízený přihlášky s Italama, hlad jak prase. Dneska už chybí jenom: napsat zprávu, sbalit nás, uklidit barák, koupit šest dárků do školky, kde Biška jako poslední z dětí končí a už tam nebudem chodit každej den (učitelky jsou z toho už měsíc na prášky, su součást školky..), vyřešit zvířata, odvézt bordel z baráku, ustřelit si hlavu (jestli vyleze migréna, která se zatím snaží vyhrabat zpod hromady ibalginů), zjistit jak je to s těma IBANama těch cáklejch talošů, zajistit slušný oblečení pro děti na zítra, najít a nachystat knížky na zítra na vrácení, pravděpodobně něco sníst (asi nevyjde..?) a večer se zprasit s Majkem. To bude levný, protože budou stačit i jednoduchý křídla, hehe.
Tohle tady je dobrá terapie, už mám dopitý kafe, du :-))

28. červen 2006
Šištička má dneska narozeniny. ŠEST! Takže včera se jakože slavilo. Odpoledne jsem se jí ptala, jestli chce dort, protože ten bysmemuseli upéct a ono je jaksi horko, anebo by radsi zmrzlinu. Prej radši zmrzlinu. (Měla jsem radost.) Si vybrala nějakou TWISTER v krabce, takže se do toho daly zapíchat svíčky, večer jsme uklidili stůl, vyrobili atmosféru (hihi.) a holčička mohla sfoukávat. Dostala aktovku s koněm, protože jde do školy, a od Eliky opičku. V Itálii dostane ještě nějaký pouzdro, nebo tak něco, ať ho nemá nedejpříroda stejný jak ostatní děcka ;-)
Honza si úplně fest ujel na tom přehrávači. Kdykoli ho ráno přijdu vzbudit, je vzhůru, oblečenej, klečí na posteli opřenej loktama a něco poslouchá. Včera seděl odpoledne v kuchyni, poslouchal, a zpíval si. Večer chodí a nosí si přehrávač. Chtěl si ho vzít do školy. Tak to vypadá, že jsme nějakou haluzí narazili na něco, z čeho má chlapeček radost, on je děsnej, nic neřekne, furt si něco mrmlá pod nos, dělá si věci potichu po svým.. připadá mi jako kombinace maminýho tatínka a tatínkovy maminky, což je snad to nejhorší, co mohlo bejt :-))

Slavnostně si slibuju, že aspoň přes ty prázdniny si dám s prací pauzu a budu dělat na baráku.

27. červen 2006
Dneska bude fotoblok :-)
obrázek pro dnešní den

Ten novej bazén, co jsem koupila, je super. Dokonce jsem našla plachtu, takže jsme ho přikryli a ač pršelo, voda je stále úžasná. Dětem jsem nad to dala pro jistotu už stříšku, kterou v sobotu neměly a proto se Bišitka připálila.
Opičák konečně dostal svůj dárek k svátku, takže teď už jedinej, kdo nemá co poslouchat z vlastních zdrojů, je právě ubohá holčička připálená. Vypadá to, že na tom vydělá, a dostane snad pak už rovnou malej mp3 přehrávač, ech.
Co se zviřátek týká, zase je všechno jinak. Chandler teda je stále myšák, u něj změna na holčičku neproběhla, zato u křečounů je to každou chvíli nový. Včera jsem důkladně prozkoumala prcky a zjistila, že jeden Dudlík je kluk, takže se odstěhoval za Člunem. Napřed jsem odebrala domeček i kolo, aby se tak nějak skamarádili, ale Člun je hrozná hystreka. Přidala jsem teda domek. Domek obsadil Dudlík a Člun zoufale postával venku, tam, kde obvykle mívá běhací kolo. Tak jsem mu vrátila kolo. Doufám, že se s tím srovná.. No a Tlapka byla úplně zoufalá z toho, že jí zmizel jeden křečoun, a Packa (jak zní nové jméno křečoholky) taky furt zmateně pobíhala, tak jsem jim taky dala kolo. Tlapka na něm byla předtím úplně závislá, ale musela jsem jí ho odebrat, aby po něm nevláčela ty malý miminka tehdá.. no tak snad se nějak srovnaj.
No a poslední, ale nikoli nejmenší (chichi): jak večer pršelo, tak potom bylo fakt neuvěřitelně žluto.
Jo, a ta trubka Elika řekla učitelce, že do tý anglický třídy nechce.. (Jediný, co mě trochu .. nevim, uklidňuje? je fakt, že ostatní vybraný asi čtyři děti dělaly nějaký přijímací testy a neudělaly je. elika je teda ani nedělala, ale tak třeba by je taky neudělala. No, je to její rozhodnutí)

26. červen 2006
A máme tu dnešní příděl veselých historek!
Historka první: Minulej týden jsme byly v pondělí s tlamkama ve městě, trochu (hm,dost) jsme utrácely a tak jsme měly při návratu domů plné ručičky věcí. Dala jsem tedy Ance klíče, aby odemkla, protože měla jako jediná volnou ruku. To bylo v pondělí ve čtyři odpoledne. Děti odešly nahóru, převlíkly se a šly na dvůr, já jsem odešla k počítači, kde jsem se babrala v síti. V šest hodin přišel drahý a přinesl chleba, protože na ten jsme jaksi při nákupu zapomněly. No a já jsem vlezla do kuchyně a uvědomila si, že vlastně nemám klíče. Nikde napovrchu nebyly, tak jsem si říkala, že oukej, jsou v kabelce. Večer jsme jeli na otočku do boxu, klíče v kabelce nebyly. Tak jsem si říkala že oukej, že jsou v šuplíku. Ráno jsme vstali, já se chystám odvézt děti, můj ó nejdražší už byl v práci, tak jsem šáhla do šuplíku, že teda jako si vezmu klíče a jedem, a klíče nikde. Zkrátim to. Děti nešly do školy ani do školky, protože jsem nenašla klíče a tudíž se nemohla dostat s autem z vrat. Hledali jsme ty pitomý klíče od za pět půl osmé asi do desíti. Vzpomněla jsem si, že poslední je měla Anka, která odemykala. Křížovej výslech. Anka tvrdí, že je dala na linku. Na lince nebyly. Dvakrát (!!!) jsem přebrala odpadkáč, jestli nespadly tam. Převrátili jsme celou kuchyň vzhůru nohama. Převrátili jsme (teda děti) i popelnici s kabelama vedle v pokoji. Jejich pokoj nahoře. Mražák. Lednička. Myčka. Mikrovlnka. Otevřela jsem rychlovarnou konvici. Prostě klíče nikde. Hledali jsme je další dva dny, mezitím jsem si půjčila klíče od firmy od mamy, klíč od baráku od Anky a nechala jsem udělat klíč od vrat a od schránky a od zadních dveří. Podotýkám, že moje klíče obsahují asi 15 ks různých klíčů A asi 7cm oranžovýho Garfielda. Ve čtvrtek večer (!!!) jsem dělala chleby ve vajíčku, z toho chleba, co v pondělí přinesl miláček. Zvedla jsem ten pytel za jeden konec z linky (byl v tom nakrájenej celej kmínovej chleba), abych ho mohla přenést blíž k talíři s vejcem.. a BYLY TAM. Ty klíče ležely celou dobu na lince pod pytlem s chlebem, já jsem ten pytel asi třikrát zvedla, CELEJ, aby se z toho ten chleba nevysypal, i s těma klíčama...
Historka druhá: Maminka a tatínek jeli, totiž letěli, na víkend do Pisy na představení Roomstera. Maminka úplně moc nemá ráda lítání, eště víc, než jízdu na lodi. Jak se zjistilo ve čtvrtek, akce měla vypadat takto: přílet do Pisy, odvoz autobusem z letiště, ubytování. Na lodi. Program na lodi do druhého dne ráno, potom výstup na Elbě, jízdy, nástup na loď, odjezd na letiště. No nic, rodičové odjeli do Práglu, vlezli do letadla, odletěli, přiletěli do Pisy. V Pise je prej malý letiště (nevim, nikdy jsem nikam neletěla) a mají tam jenom dva nějaký ty pásy na zavazadla. Vzhledem k tomu, že jich přiletělo jednou sedumčtyrysedmičkou asi 460, zavazadel bylo hodně. Maminka říkala, že si vybojovala flek u pásu s kolujícíma zavazadlama, u druhýho pásu stál tatínek, a lovili. Mají tmavěmodrý fifinky (takový ty kufry, no. letadlový), jako asi 90% jinejch lidí, takže bylo třeba se dívat pozorně. Mama prohlásila, že po půlhodině sledování TAŠKA KUFR TAŠKA TAŠKA KUFR KUFR TAŠKA KUFR KUFR TAŠKA KUFR PRUHOVANEJ DEŠTNÍK TAŠKA KUFR TAŠKA KUFR TAŠKA KUFR ZASE TEN DEŠTNÍK TAŠKA KUFR TAŠKA KUFR byla úplně vyblblá a musela i za cenu nenalezení vlastního kufru odejít, nebo by se zbláznila.. No, nakonec svoje věci našli. Kolega, se kterým jeli do Práglu autem, to měl dobrý, protože měl jako jeden ze DVOU lidí v tom obrovským letadle červenej kufr.. ale zase asi třičtvrtě hodiny čekal, než si najdou svoje věci ostatní. No nic, všichni našli, byli odvezeni, vysazeni na lodi.. dále SMS (přibližné citace): PRAVE JSME OBRDZELI POKOJ V 9. PATRE NA LODI ZVICI TITANIKU. MAME ZPOZDENI? ALE POLACI MELI PET HODIN A JINA PARTIJA JELA AUTOBUSEM, POKAZILO SE LETADLO. JSME V LIVORNU V PRISTAVU. Maminka měla původně v plánu trošku se zdejchnout z prezentací a jít se podívat na Pisu. No, tak vlastně.. jen projeli asi 2 km od města.. Nakonec se mamince přece jenom podařilo z prezentace, která se konala v kinosále na lodi zmizet.. ale to především proto, že ve chvíli, kdy vstoupila do temného sálu, zjistila, že kombinace naprosté tmy a lehkého houpání spolu s pocitem, že neví kterým směrem se ta obrovská věc pohybuje, způsobila velmi nepříjemné pocity. A tak celou prezentaci strávila na zádi lodi, pozoruje jí tvořené vlnky. Potkala tam nějakou slečnu z personálu, která jí na nevolnost na lodi doporučila panáka. Panáky prej nebyly, ale vhodné doplňování vínem se ukázalo jako dostačující. Na cestě zpátky už jenomasi hodinu a půl seděli v letadle nachystaným k odletu, protože jednak nad Pisou nebyl volnej vzdušnej prostor (?) a jednak nad Německem byl vzdušnej prostor plnej bouřky. Ale prej výlet dobrej :-)
Historka třetí: Před asi 14 dnama mi psala jedna paní z prváku, že je v nemocnici a že nemůže přijít na zkoušku, že se omlouvá, a jak to vyřešíme. Takže jsem se s ní domluvila, ať dá vědět, až bude redy, a zapíšu jí to. Minulej týden jsme se domluvily, že dneska v osm bude před školou, že tam vezu děcka. Dneska ráno jsem vysadila děti za deset osm před školou, usmála se na nějakou povědomou paní, která tam dost bezprizorně postávala, a odjela do práce. V devět mi přišel mejl od paní, že teda jako bla před tou školou, ale že mi to asi nevyšlo, a kdy teda mám ještě čas. UÁÁÁÁÁ! No nejsu já vůl? To byla tuty ona, akorát asi po té nemocnici vypadá trochu jinak, a já jsem ji ukázkově zasklila. (Kromě toho jsem celej víkend myslela na to, že má Honza svátek (měl, v sobotu), a celej víkend jsem na to zapomínala. Tak jsem mu včera večer popřála aspoň dočasně s tím, že dárek dostane dneska, že jsme to zapomněli vzít sebou, achjó.)

25. červen 2006
Sobota neděle strávený u rodičů hlídáním psa a baráku jsou ideální příležitost, jak skutečně nic nedělat, protože tam nic nemáme. Takže jsme včerejšek (hm, vlastně jenom večer) a dnešek de fakto proflákali. Paráda. Dokonce jsem dneska našla lehátko, LEHÁTKO, takovou tu věc s polstrováním,a lehla si na to že se budu opalovat. vydržela jsem to asi ěé minut na zádech, protoze minutu svítilo slunko a dvě minuty ne, takže jsem minutu ležela s knihou (ten Havel) v rukách za hlavou a dvě minuty si četl as knihou ve vzduchu, když byls tín. Pak mě to začlo srát, tak jsem se otočila na břicho, napsala jednu SMS a usnula. Když jsem se za nějakých 20 mnut probudila, byla jsem mokrá jako.. nevim, něco hodně mokrýho, tak jsem zas zalezla do baráku ;-)) Nějak na to opalování nemám buňky, nebo co.
Včera, kromě toho, že jsme dětem konečně dopustili ten obrovitej bazén (foto dodám), jsme odjeli do kárfůru reklamovat nějaký věci a koupit nějaký jiný, a strašně, STRAŠNĚ jsme si ujeli na kafevárošu. Po asi desetiminutových debatách "vemem to.. - hm, fakt je to dobrý. ale nepotřebujem to - ale dyť je to super - no to každopádně - ale stejně to nemáme kam dat" jsme se rozhodli, že TO vezmem. Tak TO máme.

23. červen 2006
Jsem projela všechny ty vsazený love, hm, su vůl, blbě jsem si to rozložila. Ale už su poučená a polepším se!

A nyní, veselá historka: náš tatínek před třema dnama ztratil psa. Vzal si naši šílenou vlčačku Eli, zvanou též Pejka, a odešel s ní z jedné budovy firmy do druhé, přes ulici, a tam spolu chodili nějakou dobu po parkovišti, po servisu a tak. Asi za tři hodiny přišel opět na "starou" stranu, kde na něj narazila maminka. Pohlédnuvše k jeho nohám zjistila, že je sám. Otázala se tedy, kde má Pejku. Tatínek překvapeně pravil "Jak Pejku, ona není tady?" a dostal odpověď "Ne, byla přece s tebou, bral sis ji na druhou stranu..", na což reagoval půlminutou hrobového ticha a pak bleskovým zmizením. Vrátil se asi za půl hodiny, s Eli po boku, a prohlásil, že ji našel někde na nádraží. Nikdo neví, jak přesně dlouho byl ten pes mimo domov, zato všichni víme naprosto přesně, že hárá..

Nevim čím to je, ale poslední dobou se tak nějak všechno kolem mě.. tak trochu.. rozesrává. Občas větší věci, občas menší věci, ale prostě furt něco. Do toho probleskávají dobrý zprávy, a já su ráda, že jsou, ale přijde mi jich málo. Už jsem si říkala, že to je tím, že máme všichni všechno, co nutně potřebujeme k životu, a teď už jenom (jako to bohatší lidstvo, mám na mysli) vymejšlíme hovadiny, sobecký nesmysly, něco, čím bysme zaplácli svoje překrmený a zoufalý ega, kterým ve skutečnosti něco chybí a neví se co. Nevim, jinak si nedokážu vysvětlit věci, který se dějou.

22. červen 2006
Chtěla jsem původně jet mrknout na předávání diplomů mým ovečkám, dokonce mě tam pozvaly (ovečky) (heč!), ale nakonec jsem to nějak nezvládla. Časově. Znamenalo by to v podstatě nejmíň o dvě hodiny v mým programu přijít, a to, jaksi, ehm, prostě, kruciprdel, nejde :-( Třeba je ještě někde potkám.
Jinak jsem konečně pronikla do tajů betandwinu a nasypala tam nějaký prachy, spolu s bonusama od nich to je docela slušný číslo, takže jsem se rozjela v sázkách. Je to docela sranda, akorát to zabere poměrně dost času. Každopádně doufám, že se mi to vyplatí, hehe. Tímto děkuju Martinovi za pomoc (a nakopnutí), bez něj bych se na to zas vysrala. až prohraju, budu mu na tomto místě nadávat ;-)
Ten noční slejvák s krupobitím naštěstí nepřišel stejně jako loni v době Festivalu zvířátek, kterej pořádala ZUŠka a děti se podílely na organizaci, takže tentokrát jsme nezmokli, a ani jsme nebrali sebou naše hlodavce. Bylo strašný horko, Chandler už je přece jenom starší seriózní pán, tak aby ho nekleplo, Člun je splašený a vyplašený pako a Tlapka s Dudlíkama by byli zpocení až za ušima, protože furt běhají a v tom horku by to nebylo úplně ono. I tak tam bylo spousta vyděšených a polouvařených zvířat. A jedna bonusová nevařená kachýnka :-)

21. červen 2006
Taková malá ilustrace rozdílnosti mýho přístupu k věcem vzhledem k přistupu některých ostatních: zatímco já tvrdím, že Šimon kamarádí s Trojkolkou, Klaudií a Plavčíkem (je moc rychlá/ej, foto neni) proto, že jsou dohromady gang, někteří lidi si myslí, že je to spíš tím, že Šimon jako poloslepej malej kocour si hledá kamarády, kteří mu jakoby nebudou konkurovat. Třeba tím, že nemaj nohu nebo ucho nebo nevidí nebo jsou malí nebo co.
Otázka je, co je lepší.
Jestli apriori vidět v pohnutkách to špatný a v těch (výjimečných) případech, kdy se to třeba nepotvrdí, říct "Nojo, tak to je výjimka", nebo ke všemu přistupovat pozitivně a když předpoklad třeba (většinou) není pravdivý, říct to samý "Nojo, tak to je výjimka". Tak nějak jsem pořád vycházela z teorie, že to druhý je lepší, protože nestrávím celej život v negativismu, že pozitivní očekávání přebije ty případný záporný výsledky. Ale teď fakt nevim. Nejlepší by bylo přistupovat ke všemu s čistým štítem, nezatížen čímkoli, neovlivněn čímkoli a kýmkoli, jenže to je asi celkově nejhorší ze všech těch tří možností, protože to by takhle museli fungovat všichni a to se nestane.. No, tak sere pes.

20. červen 2006
Včera jsem si koupila náušnice, potřebovala jsem nějaký spřátelený věci do uší, protože ty poslední, co se mi rozbily, musím reklamovat a asi si na to hned tak nevzpomenu ve vhodnou chvíli :-/ No jako jsou to pavouci. Klasika takoví ti za tři pětky stříbrní od kořeňa na stánku se stříbrem, osm noh, všecko. A šla jsem se večer osprchovat, pak si suším normálně hlavu ručníkem.. a on se mi ZACHYTIL NA TĚCH PAVOUKÁCH! Jako kdyby na jednom. Na obou uších. Takže jsem stála jak pikot ve vaně, na uších přivěšenou obrovskou modrou těžkou osušku a nemohla nic. Navíc ti pavouci nešli vyndat, ne, nevim proč.. jsem se s tím asi pět minut drbala, pak mi došlo, že to prostě nejsem schopná rozmotat, tak jsem si podala nůžky na nehty a velmi pracně (podle zrcadla, čili jsem to viděla přesně obráceně) odstříhla ty modrý cucky z pavouků a konečně se utřela..

19. červen 2006
Dneska jsem ZASE nebyla v práci. Anka byla ještě doma a Elika šla k zubařce, na desátou, což je blbá hodina, tak akorát na to, abych ji nechala jít do školy na první hodinu a pak zas vezla zpátky na poslední.. tak jsme si udělaly výlet do města. Květináč jel s náma, stejně půjde zítra už do školy, a šly jsme se najíst do KFC do Vaňkovky. Jsem si uvědomila, jak moc mi ten poslední týden pomoh (hm, asi ve všech ohledech), a jak moc jsem doteď dřela - já, kluk unavenej. Kašlu na to, ještě nějakou chvíli musím vydržet v provozu, takže si ordinuju občas nějaký volno (je to o to jednodušší, že není škola, hehe). A od září nějakej pohyb. Systematickej. By mohlo pomoct. A taky slibuju, že zaplatím skoro všechny účty a doučím se minulej čas a podívám se na to kanji a vrátím knihy poskládám prádlo vyklidím pokoj proberu hadry odvezu časáky.. jo.. Kruciprdel, to asi nepude úplně tak rychle :-)

18. červen 2006
Tak ta malá kočka se jmenuje Plavčík. Vymyslela to Anka, říkala, že plavčík je vždycky nejmenší a pomáhá kapitánovi a ta malá kočka vždycky chodí s Trojkolkou, nebo se Šimonem, nebo s Klaudií, prostě vždycky s někým. Vypadá, že jí snad nic není, jenom je prostě malá. Takže tak. Jo a dneska jsme konečně poskládali knihovnu. (Druhá už je taky nahoře. Teď se už jenom zbavit těch dvou stolů, a dvou poliček, co nám V TUTO CHVÍLI přebývají, a můžem začít řešit pokoje. Ten spodní se musí každopadně vydezinfikovat, nebo něco, fuj.)

17. červen 2006
Tlamky se rozhodly, ze si koupí králíky. Takový ty zakrslý, rozcuchaný, s ušima dolů. Budou se jmenovat Hip a Hop a budou spolu bydlet v kleci. Budou to oba chlapečkové, takže nebudeme mít za půl roku miliardu králíčků. Oba křečíci Člun a Tlapka byli též chlapečkové, než se jim narodily první mladý. Jinak Dudlík a Dudlík se mají zřejmě dobře, ale budou se muset přejmenovat. Elika je zkusila cvičně umístit za Člunem (zatím bydlí oba bydlí s Tlapkou), a přišla s informací, že jsou to holky. Na otázku jak to ví odpověděla slovy "Když jsem je dala ke Člunovi, honil je a skákal po nich." No.
Naše zvířena se nedávno rozrostla. Šimon, náš poloslepý kocourek, si přivedl kamarády. Obrovitýho tříbarevnýho kocoura, jemuž jsme se rozhodli říkat Trojkolka (má tři nohy a, jak jsem zjistila včera, jenom jedno ucho), velikou kočku Klaudii, se kterou kamarádí už dýl, a která asi taky moc nevidí, a ještě jednu malou kočku nermaloidního charakteru, které jsme ještě nevymysleli jméno, a která nemá žádné viditelné postižení, kromě toho, že je zdaleka nejmenší a není kotě. Takže živíme čtyři kočky, protože Šimon je hodnej kocour a dělí se s nima o jídlo. Vytvořila jsem teorii, že si je sem vodí proto, aby nám bylo jasno, že pár psů občas snese, ale hodně psů furt by tady nerad viděl, a jak dovedem zas nějakýho psa, nenápadně se s gangem projde kolem okna, aby bylo jasno, že po setkání s bojovými kočkami může pes dopadnout fakt špatně..
No a o zvířátkách do třetice. Bratr s mamou včera našli na zahradě takový zviřátko. Nevim, co je to zač, ale zkusím to zjistit, každopádně to bylo maličký - tak 6 mm.

16. červen 2006
Včera jsem zakoupila bílý kraťásky a žlutý tílečko (doma mi došlo, proč se mi tak líbilo: už jsem podobný koupila Elice a Bishce, heh). Jsem částečně připravená na Itálii! Normálně, už se tam těšim. Přestože nás bude pomalu míň lidí než aut, který bude potřeba přepravovat a zaparkovat, přestože my s ondatrou pojedeme tentokrát v pátek po vysvědčení, takže si vyžereme to nejhorší, a přestože tyhle výlety jsou vždycky strašný. Na pondělí máme v plánu Benátky, děti ani miláček tam nebyli, já se pokusím seznámit lajf s talošema, co je čtu na fóru, a vůbec. Vypadnem. Nebudem muset dělat milión věcí naráz, jenom devětset tisíc, budem s dětma a budem mít čas, tradá
Jinak dobrý, Anka už skoro nemá opuchlý příuši, ja už skoro normálně mluvim a dneska v noci jsem ani nekašlala, Biška má pasování na školáky dneska a Elika šla se třídou do města, jako na sightseeing tour, nebo co. Su zvědavá, kde byli, jestli tam, kam je tahám každej rok třikrát a vyprávim jim k tomu příběhy, tak to ju bude tuty bavit, hehe.
Honza nás krutě překvapil. Přišel za mnou, že se domlouval s kamarádem, že by šli v sobotu na výlet, a dával mi do ruky papírek s číslama na jeho rodiče. Zkoušela jsem jim teda volat, že zjistím, o co jde, ale nějak to nebrali, tak jsem říkala, ať chvilku počká. Honza ale evidentně čekat nechtěl a chtěl jet na výlet, tak zavolal mamce kamaráda sám, dovolal se (!!!), řekl jí, že mě předá, ať se můžem domluvit, a přišel za mnou s telefonem. KRUTOR!!! Takže v sobotu půjde na nějakej výlet kolem přehrady.

Jo, a ještě něco: pokud jsem ještě nedávno měla virtuální tetování "dyť vona to zvládne", tak dneska už je to delší. Pod tím je malým písmem napsaný "na rozdíl od vás"

15. červen 2006
Studenti mně dneska udělali mimořádnou radost. Jednak jsem dostala dva dárečky, a jednak i přes počáteční zděšení nad testíkem (Jéžiš! To je celý ANGLICKY!) to zvládli všichni docela dobře. Tak třeba jim to na těch jejich dovolených k něčemu bude :-)

14. červen 2006
Včera jsme byli na Účastnících zájezdu. Holubová si opět odnáší nejvíc bodů, Vieweghovi oživila jeho postavu tak, že to snad ani není možný.. Tahle role a její dvoustrana v nějakým barevným časáku, co jsem včera zakoupila na záchod, mě pěkně podržela nad vodou. Jinak bych chtěla poděkovat dětem, všem čtyřem kamarádům a všem mým zvířatům a prarodičům, především těm mrtvým. Konec hlášení

12. červen 2006
V případě některých věcí je úplně jedno, jak dlouho je čekáte. Když přijdou, je to vždycky strašný. Ale já se z toho dostanu. Ještě nevím jak, ale udělám to, a udělám to sama. A tentokrát to bylo naposledy, co mi někdo ublížil, protože agent Máldr měl pravdu, a já vůl jsem mu nevěřila.
Depešáci včera dali Photographic. Děkuju.
Když jsme seděli na zahrádce u jedné pizzerky, nějakej kořínek si tam dal (kdovíkolikátýho) panáka. Sotva to doklopil, vylítl ze židle, doběhl tři metry do rohu zahrádky a hodil tam kosu. Do keříku. Přitom se strašlivým rachotem ulomil stojací zahradní světlo a upad s ním do toho křáku ;-))
No a cestou zpátky jsem potřebovala nabrat benál. Blbec, myslela jsem si, že mezi Blavou a Malackama JE nějaká benzínka. Nebyla. Dojeli jsme nakonec k nějaké s dojezdem 17km (to de), asi pět minut čekali než borec s autem před náma odjede, protože tam byla strašná fronta, popojela jsem a strčila hadici do nádrže. Zmáčkla. Nic. Zkusila jsem druhou (byla tam pětadevadesátka a osmadevadesátka..). Šla jsem se zeptat chlápků na benzínku, jestli ten stojan nefunguje. Chlápek mi říká, ne, nefunguje. Tak mu říkám, a prosímvá, kterej stojan JEŠTĚ nefunguje? Kořen povídá, Snad ktorý funguje..? Tak mu říkám, Ne, chci vědět, kterej nefunguje, abych k němu nešla. A borec říká, Žádnej. Tak jsem se na to šla podívat, fakt žádnej nefungoval, tak jsem požádala Pedála, jestli by nešel za těma borcama se zeptat pro změnu on, protože už jsem byla dost nervní. Pedál tam šel a řek kořeňovi, ať mu ten stojan pustí. Kořeň mu ten stojan pustil. No tak je piča on nebo já? (Já. Ale už nebudu.)

10. červen 2006
Tak dneska opět stručně: skočila jsem si do pavučiny!!!! Můj dlouholetý sen se splnil. Koudy sice skákal líp, ale já se to do příště doučím!
No a zejtra jedem na deplešáky. Pavučina a vitamíny a prolejvání horkým kafem a horkou brkaší a slunko a masáž (no, blbec, zkoušela jsem dělat stojku na nafukovací podlaze, bolí mě pravá půlka zad) a následný spánek a kila posmrkanejch kapesníků válících se po baráku by měly zabrat. Taky mám naimpregnovanou bílou bundičku (zapomněla jsem si koupit pláštěnku, no).

9. červen 2006
Anka má příušnice. Sice proti tomu jsou děti očkovaný, ALE dvaceti procentům se prostě nevytvoří dostatečně silná imunita, takže to chytnou i přes očkování. Cha. No, jak říkal miláček, my máme dycky něco extra: Biška měla neštovice ve čtyřech měsících, přestože jsou proti tomu údajně děti do cca 8 měsíců imunní, já i bratr jsme měli příušnice dokonce každej dvakrát.. Se těšim, až to postupně pochytaj i ostatní děti, protože to má inkubační dobu asi dva tejdny.. No a doufám, že na mě leze jenom chřipka, protože zítra děláme Den dětí a v neděli bych ráda na ty depešáky do Blavy.
Taky jsem dneska zjistila, že Vallecamonica se za 14 dní nejede, protože ještě nedošetřili asi tu havárku z loňska, čili jednak mě nebude tak mrzet, že přijdeme o tamější úžasnou pizzu, a jednak se zvyšuje pravděpodobnost, že na ten (jedinej) volnej víkend získáme nějakou bonusovou prácičku... nojo.
JO a Hela předevšírem udělala sy státnice!

4. červen 2006
Dneska má miláček narozeniny :-)
Včera jsem večer zajela do boxu vrátit Moorovi knížku, na otočku, jela jsem nějak po desáté až. On tam nebyl, zato tam dorazila čočka a já jsem ji někdy kolem půl druhé vezla dom :-/ Takže jsem domů dojela ve dvě, upadla, o půl šesté přišla zpráva od Anky, že už jsou za hranicema, tak jsem zase vstala, jela ji na půl sedmé vyzvednout, dojely jsme dom, probudily ostatní a všichni jsme odjeli do Šternberka. Cestou jsme se stavili v prostějovským tesku na záchod, a já jsem tam po cestě spatřila za výkladem kabelku, za 290, no tak tu jsem musela mít, ehm.. Jinak závody se vyvedly, i přes neustálý přeháňky a kosu, aspoň myslím, domů jsme taky dojeli, přestože mě rozčiloval krutej západní vítr a vyjetý koleje. Takže víkend využitej.

3. červen 2006
Tak jsem dovezla dva kusy domů ;-) Sice jsem jednak dojela ke škole pozdě (špatná organizace práce, přidala jsem si do prgogramu něco navíc a pak nestíhala), cestou mě NASRAL nějakej debil ve feldě (připojovala jsem se z vedlější z pruhu, on jel po hlavní. Jel pomaleji než já a byl asi 20 m za mnou, tak jsem normálně vjela do pruhu. Kokot na to okamžitě šlápl, jal se na mě troubit a začal mě předjíždět přes plnou. Nepochopila jsem ho, tak jsem na něj zamávala prostředníčkem a nechala ho ať si jede. Fakt to byl idiot, protože jel celou dobu každýmu autu před nim asi půl metru za kufrem.. všichni mu samozřejmě radši uhýbali, protože nikdo nechtěl skončit s idiotem na zadních sedadlech..). Dojela jsem ke škole, dva autobusy samozřejmě parkovaly na hlavní ulici, kde jezdí mj. trolejbusy a autobusy, nebylo tam kde zastavit, a všude se hemžily děti a rodiče a prababičky. Tak jsem drze píchla ondatru před čumák prvního busu do protisměru a nechala ji tam blikat :-) Nevím jak bych táhla dvě děti s dvěma kuframa a batohama přes půl KrPole, hehe. No nicméně děti jsem ve shluku nenašla, tak jsem zavolala Elice, ta říkala, že už vyzvedla Honzu a odešli na druhej konec školy k jídelně, kde se parkovat dá (je chytrá), takže jsem se je jala stáhat. Mezitim autobusy odjely a já jsem zbyla asi 30 sekund na té hlavní v protisměru :-)) to nebylo hezký. No nabrala jsem je, sjeli jsme do kárfůru nakoupit a pro dárečky ke dni dětí (pak dodám foto), půjčili jsme nějaký DVD a šli se domů najíst. Takže už zbejvá nabrat jenom Anku.
Asi tu Anku kousnu. Včera večer jsem jí psala DOBRE DOJED, TESIME SE nebo tak neco, a ona mi pise MY DOJEDEM V DESET. Tak jsem si říkala, super, nemusím vstávat na šestou. Večer jsem se s dětma koukla na parodii jménem Kung Prásk (je v tom ta matrix scénka s krávou, co kolovala sítí), usnula u toho, tak jsem ani nejela Můrovi vrátit Temnou hlídku, jak jsem původně plánovala (mimochodem, tvrdil mi o tom, že je to akční a lepší než Lukjaněnkovy kusy. Blbost. Je to laciný, děravý a slabě napsaný), a šla jsem před desátou spát. Ráno mě vzbudil o půl šesté budík, skrz ten Ančin příjezd, zapomněla jsem si ho vypnout. Někdy poosmé mě vzbudila pro změnu Anky zpráva, že teda nakonec nepřijedou v deset, ale v šest. Po několika dalších zprávách jsem si vyjasnila, že nepřijedou ani v deset dopoledne, ani v šest večer, ani v deset večer, ani v sedm večer, ani v deset zítra ráno, ALE zítra v sedm ráno a že dneska večer vyjíždí. Kdybych se o tom s ni nebavila Xkrat než jeli, a kdyby neměli na pokynech napsáno, že se vrátí v 6 ráno bez udání dne, tak by mě to ani tak nerozčilovalo. No nic.
Dneska se jede trénink na EcceHomo, zatím všechno v pohodě, tak doufám,že to tak zůstane. Miláček, kterej má zítra narozeniny, je tam už od včerejška. Dneska ma narozeniny Hela. A já doufám,že příští tejden nejen že Hela udělá ty státnice, ale že se uvidím s mým drahým manželem...

2. červen 2006
Den dětí je za náma. Skoro všechny moje (školní) děti prošly přes absolutoria (jediná výjimka), a ocenily mou podporu, takže to přebilo ten psychickej nápor (vlastně včera i fyzickej, furt jsem přebíhala).
Biška byla ve školce na nějaké pohádkové cestě, byla z toho nadšená, Elika pro změnu volala, DVAKRÁT, kvůli průserům: autobus, co pro ně jel kvůli výletu, se cestou k nim naboural. Odpoledne se děcka honily po chodbě a jeden kluk prolítl skleněnejma dveřma, který mu holka přibouchla před nosem.
No a já jsme konečně, zdá se, vymyslela, jak přestěhujeme dva největší pokoje v baráku (spodní modrej a vrchní tlamičí). Obnáší to rozmontování patrovky, přestěhování celkem 5 postelí a jednoho stolu, odstranění dvou skříní a jedné do stropu přivrtané police, zakoupení několika jiných skříní (plus jejich dovoz a smontování, samozřejmě) a jedné židle, nízkého stolku, asi 30 polštářů, koberce a konečně vymalování oněch dvou místností. Koberec zatím nepočítám. .. No, tak su zvědavá, kdy to zvládnu, protože nejpozději tejden před začátkem školního roku to musí bejt hotový :-)