Italia 2006 - hotovo: JAK JSME BYLI NA VÝLETĚ aneb HRA NA CESTU
31. červenec 2006
Včera jsem si odpoledne udělala výlet do Novýho Města. Jela jsem tu trasu vlastně poprvé bez sněhu a úplně sama, takže jsem si to náležitě užila, a myslím, že ondatřička taky, protože to, s jakou radostí se vrhala do všech zatáček a pak ven z nich, a jak si dávala všechny ty hopsáky, to si není možný vysvětlit jinak. Zřejmě má ráda i Tiziana :-)
O miláčka se zřejmě hezky starají. Ráno a večer mu měří teplotu, dostal prášeček a dietní obídek.. když to tak vidim, mám strach jít kdykoli k jakýmukoli doktorovi, nebo si mě tam mnechaj na 14 dní na pozorování a celej náš život se zhroutí.. ále, seru na to.
Doufám, že se dneska podíváme aspoň na skokanskej můstek, když už tam zase budu/em. A podobně doufám, že se někdy podívám na tu Žákovku, šlápnu si do té trávy a rozhlídnu se po kopcích. Třeba už to bude brzo.
Mimochodem, Vítkův report.
30. červenec 2006
JAK JSME BYLI NA VÝLETĚ 2 aneb MÁME POPRVÉ DOVOLENOU
Včera jsme vyráželi na čundr. Miláček, Vítek a já. Poobědvali jsme hemenex a ve čtvrt na dvě jel vlak. Od půl jedné miláček blil. (Z mastnýho je mu blbě.) Nicméně do vlaku jsme nastoupili a odjeli. V Tišnově jsme přestoupili do dalšího vlaku, co jel na Nový Město, a tam začal miláček blít znovu. Ale říkal, že prej tam je luxusní hajzl, papír, voda, všechno.. akorát jsme neměli šanci se na ně podívat, furt nám to blokoval. Kousek před Novým Městem se vzdálené krásné černé mraky nad zlatavými poli a zelenými loukami nebezpečně přiblížily a roztrhly. Venku se z metru na metr setmělo a začala bouřka a krutej slejvák. Vystoupili jsme na zastávce v Novým Městě, jednak proto, že je to odtam blíž k nemocnici, jednak proto, že by to bylo blíž na trasu, kterou jsme měli naplánovanou, oblíkli si na sebe šprcky sikei (koupila jsem tam pláštěny přes hlavu, na zádech mají nápis IKEA a jsou pěkně bílý), prošli přes nástupiště na druhej konec nádražního baráčku, chvilku stáli pod stříškou a koukali jak leje a pak jsme vlezli do hospody. Dali jsme si pivo, pivo a grenu, miláček se zase párkrát vyblil a když přestalo lejt a po silnici se už nevalily potoky vody, učinili jsme definitivní rozhodnutí, že jdem na výlet do nemocnice. Celý výlet (asi 400m) miláček opět problil, tentokrát již po deseti metrech. Na pohotovosti se při čekání hroutil, pak dostal nějakou injekci a doktorka ho poslala (pro jistotu, jestli to prej není slepák) na chirurgii. Tam mu doktor vypsal přijímací papíry (!!!) jako že kdyby náhodou operace, a poslal ho na rentgen a ultrazvuk. A tak jsme s těma báglama chodili po té nemocnici, miláčkovi už bylo dobře, říkal, že jako ta injekce je super (injekce lééčíí), na rentgenu nic nenašli, na ultrazvuku nic nenašli, tak nesl ty papíry na chirurgii za nějakým doktorem, a když je dával sestřičce, tak ta hlásí "ááá vy jdete na příjem". No já jsem málem spadla do tý kukaně co tam měli, nicméně fakt si ho tam nechali. S tim, že jako mu podle nálezů nic není, ale pro jistotu, a že provedou vyšetření. A tak jsme s Vítkem jeli posledním vlakem v 7 dom. Cestou na nádraží jsme potkali šneka a cestou vlakem probrali hafo zásadních věcí, takže ke konci kolem nás už skoro nikdo neseděl. No a teď je neděle, půl jedenáctý, a miláček po vizitě dostal informaci, že si ho tam JEŠTĚ nechaj. Na pozorování. Pozorování spočívá v tom, že mu v pět ráno změří teplotu, pak myslím v jednu a pak v šest večer, a dostal prášek. A žádný informace. Ježišikriste jak já ty nemocnice nesnášim, a teď mi říkala tchýňa, že prej miláček v nemocnici eště nebyl, takže tím se vysvětluje jeho povolnost, já už bych se s někým dvě hodiny hádala, a jestli tam odpoledne pojedu, jako že asi jo, tak se asi s někým pohádám.
29. červenec 2006
Večírek dobrý, venku nebylo tak strašně, děti jsou na chatě, zapomněla jsem doma Honzovy prášky a kabelu se zeleninou (vyklidila jsem ledničku, aby to tady nesmrdělo), jinak nic, Biška Maxe a všichni zapomněli na hry, a Majk s náma nejede. Rozhodnutí na poslední chvíli. Včera jsem fotila pejku, jak se koupala pod hadicí na dvoře, ubohý pejsek, hrozně si to užívá ;-)
28. červenec 2006
To horko je fakt vojeb. Pardon.
Přijel Vítek, tentokrát bez Bifteka, byl na Letní filmové škole v Hradišti a jede s náma na čundr, tak aby pejsek netrpěl, nechal ho u Jáji. Trpět bude jenom Vítek. Bude muset jít pěšky několik kilometrů, nebude mít k dispozici sprchu a záchod a umyvadlo, spát bude na zemi a určitě zmokne. Děsně si užívám toho strašení. Zítra si budem děsně užívat všichni, protože na dneska jsme si domluvili večírek a zejtra musíme sbalit a jet, tak počítám, že si do vlaku koupíme lahváče a jak budem usínat, vypadnou nám z ruk a s rachotem se vylejou ;-)
A já se konečně po dlouhé době postavím vlastníma nohama do Žďárských vrchů. Napiju se ze Svratky. Zkontroluju bažiny na Žákovce. Jo!
26. červenec 2006
Opička zakoupena, stejně jako pár dalších triček, dětem jsem dala peníze, co měly u mě schovaný od konce června, takže jsme nakupovali o sto šest, oni teda málem víc jak já (hodná Elika kupovala všem dárky, Biška si koupila další hračku, pejska v kabelce, vzhledme k tomu, že jsem jí deset minut předtím koupila taky kabelku (má stejnej obrázek jak tričko, co jsem jí taky pořídila), tak mi přišlo vtipný jak chodí se dvěma kabelkama, z toho v jedné pes..), Bišku natáhla pokladní v Albertovi na Svoboďáku, což jsme bohužel zjistili až doma - kupovala si časopis, platila 69, měl stát 54. Jsou to svině. Mimochodem pes je holka a jmenuje se Amiga. Honza je taky děsně hodnej a za svoje peníze koupí vždycky nějakou hru, kterou hrajou všichni, a Anka pro změnu šetří. Já ne. Rozhodla jsem se, že investuju třiapůlsta do pyžamka. Má krutej nápis vepředu na tričku, takže po příchodu do postele nemusím na miláčka ani mluvit, a super trenky.
Jinak jsme byli večer na tom pivě. Původně jsme se domluvili na 8.30 na nádru. Mně se vypnul vybitej telefon, jak jsme byli v tom městě, tak jsem nemohla komunikovat. Ale potkala jsem Mixelu a přesunuly jsme sraz po domluvě na 9 (měl jim jet vlak). King hlásil, že to stihne asi spíš později naž na těch původních 8.30, ale že za náma dorazí. Někdy po osmé, když jsme dorazili domů a já jsem narvala telefon do nabíječky, jsem mluvila s Mixelou. Ta říkala, že musí dát Ance ještě najíst a že ten vlak, kterým by to stíhali na devět, nejede, tak jestli bude vadit, když přijedou o hodinu později. Vzhledem k tomu, že můj úplně původní plán byl jít do města na sedmou, nechat děti doma s miláčkem a on by pak dojel, ale přesunulo se to na akci "jedem oba kolem deváté autem" mi to začalo připadat už vtipný. Tak jsem teda řekla, že v deset je pozdě. Takže jsme měli sraz s Alexem a Mixely bratrem po čtvrt na deset. To se povedlo. Šli jsme do Charlies na zahrádku. Já jsem si dala Hoegaardena a miláček Birrell, ale ti dva měli problém, protože všechny piva, co si tam dali (a dali si od každýho) byly hnusný. Tak že počkáme na King a Mixelu a půjdem jinam. King psal, že je na cestě. Nakonec jsme se dočkali jenom Mixely, ta si objednala jahodovej koktejl, pinglica přišla s tím, že ho nemaj, Mixela se ptala, jakej je borůvkovej, pinglica udělala ksicht jako "všechny jsou hnusný, žádná škoda, že je nemáme", tak si Mixela dala džus a Birrel. Pak nás vyhodili, že zavíračka. Tak jsme se přesunuli do A2, stále s informací, že King je na cestě. O půlnoci volal King. Kde jsme. Že on je na Mendláku. .. No my jsme byli na té Kounicově, jak jsme ho informovali dvě hodiny předtím, takmiláček zajel pro Kinga, dovezl i Milana kytaristu a Michlala klávesistu (doufám že to neni obráceně) a byli jsme komplet. Klasika zmatek, ale tentokrát to vyšlo nakonec. Dobrou noc
25. červenec 2006
Tak jsem včera zas udělala huráakci, ale všechno kupodivu asi vyšlo: oproti původnímu předpokladu jsem z práce neodešla po obědě (taky jsme žádnej neabsolvovali) a nebyli jsme v klidu nakoupit a vyridit reklamaci, naopak, z prace jsem odchazela ve čtyři s vědomím, že před půl pátou mám být u školy a nemám jště auto, nicméně mezi dveřma mě vrátil telefonát, znovu jsem vytáhla počítač, než se odeslaly potřebné věci, dolítla jsem domů pro auto, sbalila počítač, o půl hodiny pozděj (kdy už jsme měli bejt jinde) dojela ke škole, cestou ze školy jsme se stavili na benzínce, za čtyři kila nakoupili bagety a pití (simulace oběda), vydali se směr MonteBú, pod Mučednickou zjistili, že je zavřená, chtěli to objet, zjistili, že jsou zavřený i další dvě ulice co jsem chtěla použít, zaparkovali nad stavárnou a vylezli ten kopec pěšky. V průběhu výstupu jsem zbouchala svou půlmetrovou bagetu, ani nevim jak, a šťastně jsme dorazili za Mixelou, Alexem, Viktorem a Annou. Na pískoprolízališti kupodivu nikdo nebyl (sto metrů odtam je koupák, ehm), kromě vedra, tak jsme se schovávali ve stínu, Viktor vařil kafe a špagety a nosil nám to, mluvil napřed francouzsky, pak česky s francouzským přízvukem, což je u tříletýho prcka super, ale aspoň jsem mu rozuměla líp, blbli s dětma, Elika vyrobila z hlíny hovna, který pak uložila k prolízačce, my jsme s Mixelou probraly hromady věcí, inteligencí porodních asistentek počínaje a prací konče, podržela jsem si mimino (heč!), předdomluvili jsme si dnešní pivo a zas mazali jinam.
No a já jsem si původně myslela, že dneska zajedu do Přerova s dětma za tou Maruškou, ale nějak.. prostě to nešlo. Pojedeme tam v srpnu pak všichni. Dneska pojedu (radši vlakem) do města s dětima, Květináč má zítra svátek, žádal si opičku, a tak.
(Bléééé)
24. červenec 2006
Jak funguje svět (zjednodušeno): psala jsem na centrálu FIA do Francie, že nemají aktualizovaný pořadí Mistrovství Evropy. Psal tam i tatínek. Po nějaké době se z FIA rozhodli, že to začnou řešit. Kořeni z FIA proto napsali chlapovi z české obdoby FIA, ať jim dodá výsledky závodů, z nichž zpracují tabulku. Chlap z FASu je samozřejmě nemá, ppožádal proto tatínka, jestli by mu je nedodal. Tatínek mi volá, ať mu je pošlu. Nebude rychlejší, když se zbavíme hlavounů a uděláme si rovnou všechno sami?
Jinak máme odpoledne sraz s Mixelou a Viktorem a jejich Ankou a pokud už dorazil, tak i s Alexem, našimi francouzskými kamarády/dětmi. Mixela zapomněla včera svůj místní telefon u jinýho kamaráda (King, shodou okolností jeden z mých "šéfů" ;-), ale naštěstí telefon na mě má i její sestra, takže jsme se nakonec domluvily na odpoledne, a pak volal i ten King, ovšem to já jsem zrovna byla u pokladny v obchodě, čili jsem to nezvedla, tak King zavolal na pevnou do firmy a nechal se přepojit na JM, samozřejmě to zvedla maminka, takže vznikla vtipná situace ;-) no nakonec vyzvednu u Kinga ve škole Mixely telefon a zrovna tam nechám svoje smlouvy, co už jsem asi před třema týdnama chtěla poslat poštou, takže jsme si všichni pomohli.
23. červenec 2006
Dneska:
Juchůůůů, bratr, tatínek i strýc Foral vyhráli :-) ( www.slovakiamatador.sk )
nedělní odpoledne. Dvě hodiny. Ještě jsme neobědvali, ale už tady skoro nikdo není, zbyla jenom sestra a dojel zas Majk. Asi nic moc požírat nebudem, děti se (předpokládám) rvou u počítače, kam jsem jim nainstalovala pár nových her a venku je STRAŠNÝ horko (proto nejsme na závodech). Vstávala jsem kolem půl deváté, po necelých šesti hodinách spánku, takže se mně nechce vůbec nic, a asi ani nic dělat nebudu. Zkusím najít nějakou knížku, která by mě nesrala a nepřipomínala mi, jací jsme se Šimonem volové..
Taky jsem ostříhala Honzu.
Maya si koupila lístek na půl jedné na bus do Prahy, protože su kus idiota a vůbec mě nenapadlo, že vlastně Vítek pojede v neděli taky do Práglu. Takže když jsem se chystala hodit Mayu na nádraží, přišel Vítek s tím, že už jede taky, tak že ju tam hodí.. a v té chvíli nám všem došlo, že mají vlastně společnou cestu.. No odjeli spolu, tak nevim, jestli se Maji podařilo vrátit jízdenku a jet s Vítkem nebo ne..
A taky jsem za garáží našla mrtvou, zcela vysušenou a od mravenců ohlodanou žabu. Nevim jestli jste to někdo viděli..? Mrtvá suchá žaba zespoda a zvrchu.
Včera: Vítek upekl borůvkovej dort a z přivezených hub (nemám ráda houby a borůvky požírám jenom ze stromu, mně se nezavděčí nikdo) si předpřipravil extrasmaženici - žádný vejca, žádná mastnota, časem si dám asi taky (ochutnala jsem, ale zkusim to pořádně až si spravim žaludek), děti to dokonce poobědvaly. Vítek s Honzou složili gril. Po dopoledně popoledním úklidu, útoku temnoty a nuceném zklidnění nad dřezem jsme zajeli pro Mayu. Protože jsem se v době, kdy jsme se domlouvaly, zabývala ještě něčím jiným, byli jsme tam s Vítkem a Bifem (děti zůstaly doma) o dvacet minut (!!!) dřív. Cestou zpátky jsme něco málo nakoupili, doma Maya udělala koktejl jménem Plantážník (kombinace bílýho rumu, několika druhů džusů a skořice, FAKT dobrý), nacpala všech šest litrů do lednice, já jsem vyrobila pseudogaspáčo (nemáme mixér. Takže jsem do toho naházela na malý kousky nakrájený rajčata papriky okurek, protože jsme neměli chleba, tak jsem tam hodila rohlík a čabátu, olivovej olej, česnek, sůl - taky překvapivě příjemný), strčila to do ledničky a vyrazili jsme na koupaliště. Asi v šest ;-) Povedlo se mi přesvědčit Marienku, že MUSÍ zkusit klouzačku (no, tobogán), tak si to nakonec dvakrát sjela a líbilo se jí to, děti se dvě hodiny ráchaly ve vodě, cestou jsme podomlouvali s ostatníma účastníkama neustále kypícího večírku, co kdo asi přiveze a kdy, a po osmé jsme dorazili domů. Majk a sestra už na nás čekali, doma jsme provedli základní přípravy, Elika s Ankou provedly průzkum půdy s tím, že si tam udělají další pokoj, moje kýbloidní nervy provedly jemně hysterický telefonát s Lukinem, a večírek mohl začít. Nakonec se sešla skvadra Vítek Bif Maya sestra Majk Kobra Pedál Lukáš Prase Moora VelkejNegr Běloba, Prasík hned mezi dveřma vystartoval po Bifovi (moc), takže jsme je museli oddělit, Anka se starala o Bifa, já jsem do půl jedenácté šněrovala po baráku, než šly děti (a Bif) spát, nakonec nevznikla žádná kritická situace a všichni přespávající se vešli, jeden kousek Vítkem geniálně připravenýho a vyrobenýho masa vypadal jako ryba, a vlastně všechno dobře dopadlo.
Předevčírem: potkali jsme ve městě normální linkovej autobus, kterej mě docela dostal.
22. červenec 2006
Miláček odjel do Slovenska, Vítek s Bifem přijeli z jižních Čech, dneska dojede Marienka, negři, Lukáš, Prase, Majk, sestra, Kobra, Pedál Věra a Moora a včera jsem byla na koupališti. Takových zážitků! (Taky jsem HODNĚ uklidila.)
20. červenec 2006
Viewegh je bezva. Mám radost, že i někdo jinej dnes a denně bojuje s naprosto zbytečnou snahou vysvětlit do detailů svoje pohnutky a nezůstat nepochopenej, a současně vidět jenom to lepší, nebo přímo jenom to dobrý. Taky se mi líbí, jak za TÍM Vieweghem nenápadně vykujuje opravdickej Michal. ..a v neposlední řadě mám radost, že čte stejný věci jak já ;-) Jo, to byly dobře utracený love.
19. červenec 2006
Uklidila jsem chodbu a ledničku. Znamená to, že můžeme konečně asi po měsíci zavřít dveře do předsíně a že jsme mohli nakoupit nějaký jídlo, a dát ho do ledničky. Dneska bude následovat další etapa a tak furt pryč, dokud to tady nebude obyvatelný. Elika se vrhla do úklidu jejich pokoje nahoře a donutila ostatní, aby jí s tím pomohli, takže to tam už vypadá docela slušně. Na mě zbejvá už jenom dorazit jejich chodbu a koupelnu, dodělat kuchyň a vymalovat to tam, no a musíme jim koupit tu skříň, co jsme už našli. Hlavně že víme, co je potřeba, žejo.
Jinak jsme potkali Homera u Šimonovy misky. Seděl tam a spokojeně žral jeho večeři, a Šimon mu na to neřekl ani mňau. Tak jsem mu dala nějaký jídlo dovnitř do Bifovy misky, co tady Vítek zapomněl ;-)
A objevila jsem Vineu. Normálně v krpoli v kárfůru, totiž v tesku, maj vineu, červenou i bílou. Zrovna to popíjím. TOTÁLMAZEC.
Tykráávo, právě jsem si kdesi přečetla, že šlověk narozenej v roce 1968 má osmatřicet roků. No tak kolik musí bejt mně, potom - to asi jenom vo něco málo míň...? To je krutý, někdo nám hejbe s letopočtem a my si toho ani nevšimnem..
Biška mně namalovala obrázek, právě mi ho donesla. Vzhledem k tomu, že právě vařím večeři (jojo, dneska připisuju jak mě co napadá), tak to považuju za vtipný.
Taky jsem se rozhodla přispět Pluháčkovi a Vieweghovi na benál. Koupila jsem si Deník, přečetla pár stránek, několikrát se zasmála, rozhodla se, že mu to zrecenzuju a taky že Pluháčka donutím, aby vydal knížku i mně. Těš se, básníku, já ti ukážu, zač je toho písmeno! (Akorát zatim nevim kdy.)
18. červenec 2006
Děti pojmenovaly ježka Homer (čti houmr, jo.), říkaly, že jim ho připomíná. Možná je to tím, že za poslední dva dny shlídly všechny Simpsny co máme doma po CD a DVD, to nevim ;-) Jinak holčička má náběh na zápal plic, naše doktorka jí dala antibiotika, což znamená, že je FAKT nemocná (chudák holčička. Venku pařák jak prase a ona nemůže na koupaliště.. né že bysme se tam chystali, ale stejně..). No a já dneska konečně uklidim tady v tom baráku. Třeba už přijdou nový kočičky, tak ať je najdem. Jo a mimochodem, Lukin si kupuje hada, Verča prej moc žere a málo smrdí.
17. červenec 2006
Holčička je nemocná. Už od Itálie kašle a měla teploty a vůbec je celá přejetá, a zdá se, že léčba ACC a ibalginama a septoletama a čajem a vitamínama a tak nepomáhá, takže jdeme k doktorce. Aspoň si fakt uvědomí, že je nemocná a nemůže lítat všude, což samozřejmě dělá.
Náš kocourek má dalšího kamaráda. V sobotu tady byla sestra a Majk, a sestra tak kouká k miskám a říká "ahoj Šimone.. jé ty nejseš Šimon.." a von to byl ježek. Asi za minutu prošel kolem Šimon, nakoukl ježkovi přes hlavu do misky (teda, nakoukl do své misky, ze které právě jedl ježek), a šel dovnitř. Ježek je teda FAKT velkej, Matouš byl tak poloviční.. Asi deset minut před ježkem se přišel najíst Tříkolka, tak ho máme konečně vyfocenýho (u Majka na foťáku, protože pro náš bysme museli dovnitř a to by se moh vyplašit), a včera večer jsme pro změnu viděli Plavčíka, kterak se stravuje. Taky jsme sedělei venku, takž dojít pro foťák znamenalo vyplašit ho. Tak třeba si zvyknou. Ale Klaudie se neukázala..
Jo, a ještě něco. Odpoledne jsem zalehla s počítačem ven, že si konečně opálim prdel, co jsem nestihla v té Itálii (..psala jsem story. už to skoro je). Takže teď mám na pravoboku supr pruh. Slunko svítilo odtam.. achjo.
15. červenec 2006
Byli jsme dneska v Mokré. Pejsek je čím dál vyžranější, ale milej, rodičové se o něj starají s dojemnou péčí (klíšťata, jež mu byla vytažena, byla spláchnuta do hajzlu a tři stopy po nich posléze namatlány asi deseti desinfekcemi a šesti krémíčky.. Nojo, přehánim..), baráky jsou natřený, dřeva je dost, potůček a rybníček jsou stále úžasné, Ronas vyžírá rybkám chleba a lekníny kvetou. No prostě supr odpoledne. A přivezli jsme si vtip.
Motá se úplně ožralej kořeň ulicí, kolem třetí ráno, a potká policajta. Policajt, vida jak se dotyčný mohutně motá, se ho čistě z povinnosti ptá:
"Tak kampak, pane, kampak?"
A chlápek na to, "na přednášku, škyt."
Policajt je odpovědí silně konsternován a moc se mu nezdá, tak se pro jistotu zeptá znovu: "Kam že to jdete, chlape? Vždyť jsou tři ráno!"
"Na přednášku, povidám."
"A na jakou přednášku, prosímvás, kdo přednáší takhle v noci, aha?"
"Já du na přená- přednášku o alkoholismu a kouření! Bude ji mít moje stará a tchyně.."
..a jeden bonus by Paja
Pracuju na tom!
14. červenec 2006
Tak máme pátek dopo. Vítek před chvílí odjel, stačili jsme ho vytáhnout na věž a shlédli jsme Auta, jinak jsme probrali kdeco, včetně letních pionýrských táborů ;-) Šimonovi za tu dobu přestal Bif vadit úplně, takže si klidně nechal očuchávat zadek, aniž by ho to jakkoli vyvedlo z míry, já jsem se rozhodla, že mě ty vlasy už zase serou a tím dodala novým brýlím asi deset centimetrů na velikosti (hihi.), potkala jsem chrousta (ploval nedobrovolně v našem megabazénu) a včelu (ožižlávala dobrovolně naši megaslunečnici, mimochodem, věděli jste, že maj včely chlupatý záda?), včera jsme byli kolektivně na Autech v kině (superfilm!!!) a cestou zpátky si drahý v ondatře zpíval s Elvisem, a začala jsem pracovat na fotkách a story z Itálie. Jojo, to jsou ty prázdniny. Všeho je stejně, ne-li víc, akorát děti jsou celej den doma. ALE zahráli jsme si s nima hru Život a holčička už není tak blbě nemocná (měla teploty, už od Itálie, a hrozně chrchlá). Tak ještě čekejte.. čekejte..
12. červenec 2006
Od jedné v noci desátýho července, kdy jsem psala předchozí, se změnilo jenom to, že jsme byli dva dny v práci, stihla jsem vyprat asi šest praček prádla a přijel Vítek. Bugr v baráku je furt stejnej, s fotkama jsem neudělala nic a ze story nemám ani prd, natož dva vořechy. Čekejte... čekejte.. čekejte...
Zapomněla jsem: mám zpracovanou jednu fotku mých úžasných brýlí a jednu fotku na houpačce.
10. červenec 2006
Tak jsme tady. Story bude, fotky též. Kocourek, myš i křečíci přežili, děkujeme mamince, Majkovi a sestře.
Děti se ohromně těšily, jak se konečně pořádně vyspí, a navíc jako bonus ještě každej ve svě posteli. Od sedmi ráno (!!!) před naším barákem, tj pod jejich oknama, štelovali nějací pracovníci obrovitej náklaďák, skládali z něj kontejner, převáželi zemní stroje a vrtali do silnice. (Á, zapomněla jsem, přijeli jsme asi o půlnoci po celodenní cestě autem, takže byly FAKT utahaný. Ty děti.) Tradá, vítejme doma.
á, tejden vydržím :-D
Jestli zítra dopoledne odjedem a budem mít všechno, tak normálně.. nevim. Všechno nějaký vyjebaný. Možná jsem neměla chodit spat a balit věci, hehe. No, i tak, Majka dneska uvidíme, i kdybych už fakt neměla jít spat. :-)
Zabila jsem půl dne s nějakým dementem, hodná paní v bance mi umožnila nezabít další hodinu čekáním na jejich pomalej přetíženej systém, vzala si ode mě údaje a řeší to pojištění sama.
Dneska už mám: další sadu kytek (tentokrát do školy) za další sadu peněz, koupený prášky a léčiva, vyměněný love, napůl vyřízený pojištění, cestovní polštářky, vyrobený mapy, třičtvrtě dětí doma, hrubej seznam věcí, zaplacenou ZUŠku (konečně!!!), červenýho Roomstra pro Bišku a zelený Škodavjetnamky pro mě (vtipný. na podrážce mají vyřezaný nápisy Škoda a Simply Clever, tak, aby to zanechávalo tyhle nápisy v písku), napůl vyřízený přihlášky s Italama, hlad jak prase. Dneska už chybí jenom: napsat zprávu, sbalit nás, uklidit barák, koupit šest dárků do školky, kde Biška jako poslední z dětí končí a už tam nebudem chodit každej den (učitelky jsou z toho už měsíc na prášky, su součást školky..), vyřešit zvířata, odvézt bordel z baráku, ustřelit si hlavu (jestli vyleze migréna, která se zatím snaží vyhrabat zpod hromady ibalginů), zjistit jak je to s těma IBANama těch cáklejch talošů, zajistit slušný oblečení pro děti na zítra, najít a nachystat knížky na zítra na vrácení, pravděpodobně něco sníst (asi nevyjde..?) a večer se zprasit s Majkem. To bude levný, protože budou stačit i jednoduchý křídla, hehe.
Tohle tady je dobrá terapie, už mám dopitý kafe, du :-))
28. červen 2006
Šištička má dneska narozeniny. ŠEST! Takže včera se jakože slavilo. Odpoledne jsem se jí ptala, jestli chce dort, protože ten bysmemuseli upéct a ono je jaksi horko, anebo by radsi zmrzlinu. Prej radši zmrzlinu. (Měla jsem radost.) Si vybrala nějakou TWISTER v krabce, takže se do toho daly zapíchat svíčky, večer jsme uklidili stůl, vyrobili atmosféru (hihi.) a holčička mohla sfoukávat. Dostala aktovku s koněm, protože jde do školy, a od Eliky opičku. V Itálii dostane ještě nějaký pouzdro, nebo tak něco, ať ho nemá nedejpříroda stejný jak ostatní děcka ;-)
Honza si úplně fest ujel na tom přehrávači. Kdykoli ho ráno přijdu vzbudit, je vzhůru, oblečenej, klečí na posteli opřenej loktama a něco poslouchá. Včera seděl odpoledne v kuchyni, poslouchal, a zpíval si. Večer chodí a nosí si přehrávač. Chtěl si ho vzít do školy. Tak to vypadá, že jsme nějakou haluzí narazili na něco, z čeho má chlapeček radost, on je děsnej, nic neřekne, furt si něco mrmlá pod nos, dělá si věci potichu po svým.. připadá mi jako kombinace maminýho tatínka a tatínkovy maminky, což je snad to nejhorší, co mohlo bejt :-))
Slavnostně si slibuju, že aspoň přes ty prázdniny si dám s prací pauzu a budu dělat na baráku.
27. červen 2006
Dneska bude fotoblok :-)
obrázek pro dnešní den
Ten novej bazén, co jsem koupila, je super. Dokonce jsem našla plachtu, takže jsme ho přikryli a ač pršelo, voda je stále úžasná. Dětem jsem nad to dala pro jistotu už stříšku, kterou v sobotu neměly a proto se Bišitka připálila.
Opičák konečně dostal svůj dárek k svátku, takže teď už jedinej, kdo nemá co poslouchat z vlastních zdrojů, je právě ubohá holčička připálená. Vypadá to, že na tom vydělá, a dostane snad pak už rovnou malej mp3 přehrávač, ech.
Co se zviřátek týká, zase je všechno jinak. Chandler teda je stále myšák, u něj změna na holčičku neproběhla, zato u křečounů je to každou chvíli nový. Včera jsem důkladně prozkoumala prcky a zjistila, že jeden Dudlík je kluk, takže se odstěhoval za Člunem. Napřed jsem odebrala domeček i kolo, aby se tak nějak skamarádili, ale Člun je hrozná hystreka. Přidala jsem teda domek. Domek obsadil Dudlík a Člun zoufale postával venku, tam, kde obvykle mívá běhací kolo. Tak jsem mu vrátila kolo. Doufám, že se s tím srovná.. No a Tlapka byla úplně zoufalá z toho, že jí zmizel jeden křečoun, a Packa (jak zní nové jméno křečoholky) taky furt zmateně pobíhala, tak jsem jim taky dala kolo. Tlapka na něm byla předtím úplně závislá, ale musela jsem jí ho odebrat, aby po něm nevláčela ty malý miminka tehdá.. no tak snad se nějak srovnaj.
No a poslední, ale nikoli nejmenší (chichi): jak večer pršelo, tak potom bylo fakt neuvěřitelně žluto.
Jo, a ta trubka Elika řekla učitelce, že do tý anglický třídy nechce.. (Jediný, co mě trochu .. nevim, uklidňuje? je fakt, že ostatní vybraný asi čtyři děti dělaly nějaký přijímací testy a neudělaly je. elika je teda ani nedělala, ale tak třeba by je taky neudělala. No, je to její rozhodnutí)
26. červen 2006
A máme tu dnešní příděl veselých historek!
Historka první: Minulej týden jsme byly v pondělí s tlamkama ve městě, trochu (hm,dost) jsme utrácely a tak jsme měly při návratu domů plné ručičky věcí. Dala jsem tedy Ance klíče, aby odemkla, protože měla jako jediná volnou ruku. To bylo v pondělí ve čtyři odpoledne. Děti odešly nahóru, převlíkly se a šly na dvůr, já jsem odešla k počítači, kde jsem se babrala v síti. V šest hodin přišel drahý a přinesl chleba, protože na ten jsme jaksi při nákupu zapomněly. No a já jsem vlezla do kuchyně a uvědomila si, že vlastně nemám klíče. Nikde napovrchu nebyly, tak jsem si říkala, že oukej, jsou v kabelce. Večer jsme jeli na otočku do boxu, klíče v kabelce nebyly. Tak jsem si říkala že oukej, že jsou v šuplíku. Ráno jsme vstali, já se chystám odvézt děti, můj ó nejdražší už byl v práci, tak jsem šáhla do šuplíku, že teda jako si vezmu klíče a jedem, a klíče nikde. Zkrátim to. Děti nešly do školy ani do školky, protože jsem nenašla klíče a tudíž se nemohla dostat s autem z vrat. Hledali jsme ty pitomý klíče od za pět půl osmé asi do desíti. Vzpomněla jsem si, že poslední je měla Anka, která odemykala. Křížovej výslech. Anka tvrdí, že je dala na linku. Na lince nebyly. Dvakrát (!!!) jsem přebrala odpadkáč, jestli nespadly tam. Převrátili jsme celou kuchyň vzhůru nohama. Převrátili jsme (teda děti) i popelnici s kabelama vedle v pokoji. Jejich pokoj nahoře. Mražák. Lednička. Myčka. Mikrovlnka. Otevřela jsem rychlovarnou konvici. Prostě klíče nikde. Hledali jsme je další dva dny, mezitím jsem si půjčila klíče od firmy od mamy, klíč od baráku od Anky a nechala jsem udělat klíč od vrat a od schránky a od zadních dveří. Podotýkám, že moje klíče obsahují asi 15 ks různých klíčů A asi 7cm oranžovýho Garfielda. Ve čtvrtek večer (!!!) jsem dělala chleby ve vajíčku, z toho chleba, co v pondělí přinesl miláček. Zvedla jsem ten pytel za jeden konec z linky (byl v tom nakrájenej celej kmínovej chleba), abych ho mohla přenést blíž k talíři s vejcem.. a BYLY TAM. Ty klíče ležely celou dobu na lince pod pytlem s chlebem, já jsem ten pytel asi třikrát zvedla, CELEJ, aby se z toho ten chleba nevysypal, i s těma klíčama...
Historka druhá: Maminka a tatínek jeli, totiž letěli, na víkend do Pisy na představení Roomstera. Maminka úplně moc nemá ráda lítání, eště víc, než jízdu na lodi. Jak se zjistilo ve čtvrtek, akce měla vypadat takto: přílet do Pisy, odvoz autobusem z letiště, ubytování. Na lodi. Program na lodi do druhého dne ráno, potom výstup na Elbě, jízdy, nástup na loď, odjezd na letiště. No nic, rodičové odjeli do Práglu, vlezli do letadla, odletěli, přiletěli do Pisy. V Pise je prej malý letiště (nevim, nikdy jsem nikam neletěla) a mají tam jenom dva nějaký ty pásy na zavazadla. Vzhledem k tomu, že jich přiletělo jednou sedumčtyrysedmičkou asi 460, zavazadel bylo hodně. Maminka říkala, že si vybojovala flek u pásu s kolujícíma zavazadlama, u druhýho pásu stál tatínek, a lovili. Mají tmavěmodrý fifinky (takový ty kufry, no. letadlový), jako asi 90% jinejch lidí, takže bylo třeba se dívat pozorně. Mama prohlásila, že po půlhodině sledování TAŠKA KUFR TAŠKA TAŠKA KUFR KUFR TAŠKA KUFR KUFR TAŠKA KUFR PRUHOVANEJ DEŠTNÍK TAŠKA KUFR TAŠKA KUFR TAŠKA KUFR ZASE TEN DEŠTNÍK TAŠKA KUFR TAŠKA KUFR byla úplně vyblblá a musela i za cenu nenalezení vlastního kufru odejít, nebo by se zbláznila.. No, nakonec svoje věci našli. Kolega, se kterým jeli do Práglu autem, to měl dobrý, protože měl jako jeden ze DVOU lidí v tom obrovským letadle červenej kufr.. ale zase asi třičtvrtě hodiny čekal, než si najdou svoje věci ostatní. No nic, všichni našli, byli odvezeni, vysazeni na lodi.. dále SMS (přibližné citace): PRAVE JSME OBRDZELI POKOJ V 9. PATRE NA LODI ZVICI TITANIKU. MAME ZPOZDENI? ALE POLACI MELI PET HODIN A JINA PARTIJA JELA AUTOBUSEM, POKAZILO SE LETADLO. JSME V LIVORNU V PRISTAVU. Maminka měla původně v plánu trošku se zdejchnout z prezentací a jít se podívat na Pisu. No, tak vlastně.. jen projeli asi 2 km od města.. Nakonec se mamince přece jenom podařilo z prezentace, která se konala v kinosále na lodi zmizet.. ale to především proto, že ve chvíli, kdy vstoupila do temného sálu, zjistila, že kombinace naprosté tmy a lehkého houpání spolu s pocitem, že neví kterým směrem se ta obrovská věc pohybuje, způsobila velmi nepříjemné pocity. A tak celou prezentaci strávila na zádi lodi, pozoruje jí tvořené vlnky. Potkala tam nějakou slečnu z personálu, která jí na nevolnost na lodi doporučila panáka. Panáky prej nebyly, ale vhodné doplňování vínem se ukázalo jako dostačující. Na cestě zpátky už jenomasi hodinu a půl seděli v letadle nachystaným k odletu, protože jednak nad Pisou nebyl volnej vzdušnej prostor (?) a jednak nad Německem byl vzdušnej prostor plnej bouřky. Ale prej výlet dobrej :-)
Historka třetí: Před asi 14 dnama mi psala jedna paní z prváku, že je v nemocnici a že nemůže přijít na zkoušku, že se omlouvá, a jak to vyřešíme. Takže jsem se s ní domluvila, ať dá vědět, až bude redy, a zapíšu jí to. Minulej týden jsme se domluvily, že dneska v osm bude před školou, že tam vezu děcka. Dneska ráno jsem vysadila děti za deset osm před školou, usmála se na nějakou povědomou paní, která tam dost bezprizorně postávala, a odjela do práce. V devět mi přišel mejl od paní, že teda jako bla před tou školou, ale že mi to asi nevyšlo, a kdy teda mám ještě čas. UÁÁÁÁÁ! No nejsu já vůl? To byla tuty ona, akorát asi po té nemocnici vypadá trochu jinak, a já jsem ji ukázkově zasklila. (Kromě toho jsem celej víkend myslela na to, že má Honza svátek (měl, v sobotu), a celej víkend jsem na to zapomínala. Tak jsem mu včera večer popřála aspoň dočasně s tím, že dárek dostane dneska, že jsme to zapomněli vzít
sebou, achjó.)
25. červen 2006
Sobota neděle strávený u rodičů hlídáním psa a baráku jsou ideální příležitost, jak skutečně nic nedělat, protože tam nic nemáme. Takže jsme včerejšek (hm, vlastně jenom večer) a dnešek de fakto proflákali. Paráda. Dokonce jsem dneska našla lehátko, LEHÁTKO, takovou tu věc s polstrováním,a lehla si na to že se budu opalovat. vydržela jsem to asi ěé minut na zádech, protoze minutu svítilo slunko a dvě minuty ne, takže jsem minutu ležela s knihou (ten Havel) v rukách za hlavou a dvě minuty si četl as knihou ve vzduchu, když byls tín. Pak mě to začlo srát, tak jsem se otočila na břicho, napsala jednu SMS a usnula. Když jsem se za nějakých 20 mnut probudila, byla jsem mokrá jako.. nevim, něco hodně mokrýho, tak jsem zas zalezla do baráku ;-)) Nějak na to opalování nemám buňky, nebo co.
Včera, kromě toho, že jsme dětem konečně dopustili ten obrovitej bazén (foto dodám), jsme odjeli do kárfůru reklamovat nějaký věci a koupit nějaký jiný, a strašně, STRAŠNĚ jsme si ujeli na kafevárošu. Po asi desetiminutových debatách "vemem to.. - hm, fakt je to dobrý. ale nepotřebujem to - ale dyť je to super - no to každopádně - ale stejně to nemáme kam dat" jsme se rozhodli, že TO vezmem. Tak TO máme.
23. červen 2006
Jsem projela všechny ty vsazený love, hm, su vůl, blbě jsem si to rozložila. Ale už su poučená a polepším se!
A nyní, veselá historka: náš tatínek před třema dnama ztratil psa. Vzal si naši šílenou vlčačku Eli, zvanou též Pejka, a odešel s ní z jedné budovy firmy do druhé, přes ulici, a tam spolu chodili nějakou dobu po parkovišti, po servisu a tak. Asi za tři hodiny přišel opět na "starou" stranu, kde na něj narazila maminka. Pohlédnuvše k jeho nohám zjistila, že je sám. O