31. ledna
Poslední je z ledna den
pojďme všichni honem ven
Začnem slavit krásně
skončily už básně

A venku není žádnej sníh. No, co naděláme. Asi nic :-) Leda, že by nějakej napad. To by bylo překvapení. Jako včera, když jsem našla dálkovej ovladač od foťáku, nebo když se v kuchyni objevil Chundeláček s dortem (co urazil dlouhou cestu, zmetku a ele, dik), nebo předtím s kytkou, nebo když jsem se podívala do dárkové tašky, co mi dala Elika (všechno vlastní výroby, včetně té tašky!). No a když sem tak peru ty fotky, tak jsem vyfotila tu píšťalku, už jsem na to pískala i nějakej rytmus.
JO! a tohle se nesmí zapomenout. Znáte čtveráka v zeleném? Ano - pochopíte. Ne - hezký tričko, ne?

Včera volal Myš, že má od Moniouse pro mě kalendář s Garfieldem. A že jede dneska do Brna stěhovat Símu, takže bysme se mohli slízt. Poctivě jsme vypracovali plán a nakonec se skutečně sešli, po poledni, v Tivoli, na oběd. (Pokud si někdo pamatuje, ve středu učím do dvanácti a v jednu vyzvedávám děti u školy.) Když se (zmatené) servírky konečně dopracovaly až k objednání, bylo na čase jet pro děti. A taky už Elika volala. Chundeláček teda vyrazil pro ně.
Asi pět minut po jeho odjezdu přišla k našemu stolu madam, v ruce držela jídlo, zeptala se "Pro koho bude tady ten salát?", já jsem odpověděla "Pro mě, děkuju," paní se na mě podívala a se vším jídlem v ruce zase beze slova odešla. A položila to všechno na bar. Velmi jsme se smáli. Za pár minut přišla jiná slečna a rozdala konečně to jídlo, nám třem. Při odchodu konverzačně povídá "Chybí někomu něco?" .. na což jsme odpověděli, že ještě jedno jídlo. Slečna odešla, vrátila se za dalších pár minutek a říká něco jako "Já jsem to úplně spletla! Já jsem objednala pro vás jenom tři jídla! Můžu si napsat co bylo to čtvrtý, já bych to rychle objednala!" Naštěstí při prvním objednávání poslouchala kolenem nebo čím, takže jí tehdy Chundeláček musel třikrát zopakovat, že chce Zapečený kuřecí prsa se šunkou a sýrem, a jako přílohu hranolky!, a já jsem si to tudíž zapamatovala, a mohla jí to znovu říct. Když Chundela dorazil, i s dětma, byl překvapenej, že před náma není žádný jídlo. (Řekla bych že byl nasranej, ale nebyl ;-) Vysvětlili jsme mu tedy jak se věci mají a tudíž že nebude mít oběd studenej, zato pozdě, děti si mezitím objednaly kolu (Servírka: "Pro ty děti budete něco objednávat?" - já: "Ne, ony si objednají samy", Servírka: odchod. Ano, byla to ta samá co se zeptala čí je ten salát a pak zdrhla se vším jídlem.), a proběhlo jídlo. Když jsme měli všechno zlikvidovaný, přišla slečna a ptala s,jeslti si ještě něco dáme. Pravili jsem, že účet. Přišla za pár minutek, a ptá se:"Platit budete dohromady nebo zvlášť?" Řekli jsme že zvlášť. Slečna se tedy omluvila, že musí dojít pro účet... Pak už jenom zaplatil Myš se Símou a my jsme platili to naše a koly dětí, co seděly vedle u stolu, a slečna se překvapeně zeptala, jestli ty děti patří k nám. (Kromě nás v restauraci byli asi tři lidi, úplně jinde.) Když jsme se přiznali, pravila, že jsme velmi produktivní rodiče a přičetla teda ty jejich koly. Tomu říkám oběd!

A taky bylo dneska co? Vysvědčení. Kolik jich máme doma? Čtyři. Co kdo měl? Hádejte! I II III IV (Možno odpovídat do komentářů, kódy jsou následující: A = Anka, B = Biška, E = Elika, H = Honza)

29. ledna
Zlatou barvou dneska září
volant v našem kalendáři
podívej se oknem,
všude devětadvacátý leden
je

Bratr vyhrál Zlatej volant, tradadaá

Jinak mám další fotky z večírku, děkujeme pěkně Pastelce za spolupráci, budeme díky nim vzpomínat ještě dlouho.
Tentokrát chronologicky: doutníkáři - Majk, Angie, Svány, Regina, Věra - Pastelka umííííí - já ji podržím, ty to zkus znova s tou nohou - ti jšou loztomilí - jééé a ti takýýýý - viděla jsem je - hééééééééj neblikéj na mněěěě - myšičko myš, poď ke mně blíž - tohle by měl někdo vysvětlit - šťastné párečky - grupa upírů - nojo, tak teda jo.. Pedál - Chundela se pokouší zastavit škytání - umíte TRUBIČKU??? - to je ale skutečně vážné, ano, ano - ještě páreček - želva rudooká - želva pod náletem upírského Abduláha - dám si nohu za krk - DÁM TI NOHU ZA KRK, POČKEJ!

Taky byl dneska poštovní den. Od Vítka přišly pro Chundeláčka U2, supermazec, nadšenej, já mám brazilskou píšťalku, z té jsou nadšený kočky, úplně, když na to zapískám, začnou vyděšeně zírat všude okolo po baráku. Biška si s tím hrála a Šimon dokonce došel za ní a mňaukal přímo na ni tak dlouho, dokud nepřestala pískat :-)) JO a ještě ty plavky přišly, a něco z Adry. A zítra du taky na poštu. A taky do školy. A pozítří je vysvědčení, no, to su zvědavá.

28. ledna
Už je skoro konec ledna
osmadvacet dní je pryč
zas je tady báseň jedna
a já od rýmů nemám klíč

Celej víkend proběhl ve znamení léčby, tentokrát včetně pátku. Fakt jsme se flákali, teda kromě Eliky, která zase uklidila (už jí asi lezlo na mozek, jak měla horečky a byla dlouho doma), a Chundely, kterej dneska pomáhal stěhovat Pájku. Jo mimochodem Chundeláček dostal od šakala obraz. Venku byl sníh a slunko, a my jsme museli bejt furt doma, páč jsme nemocní.. fňuk.

No ehm a včera jsme si dovolili drobný luxus večírku: Věra a Moora měli šedesát. Vyrazili jsme tedy večer do boxu, a tady je FAKT STRUČNÝ a časově absolutně neodpovídající shrnutí: všechno se to točilo - FaCe007 hladil Alexovy boty - narváno byl už od začátku - Jana - i s Honzou, než si sundal vestu a musel odjet - něco jsem vyprávěla Pastelce - tohle je janina.cz v akci, jen pro silné povahy - večírku se zúčastnily i opravdové krásky - první přípitek - a bude další - a pak další... - doutníčky, jo, vlastně, taky byly - Lukin představil Pastelku - podívali jsme se jí na zoubek - Marťa se přátelí se psy, považte! - přijel i MAJK! - ano, opravdu se to všechno natáčelo - Naďa si Paťu rozmazluje - Pastelka a Ginger - sestra a Ginger (evidentně na chvíli nefungovaly alergeny) - skupinka - Svány v domovském prostředí - umrlec - Věrka decentně upíjí - holky se na něco chystají - a nyní věnujme tichou vzpomínku objektivu mého foťáku a všem zemřelým mozkovým buňkám.
Když jsme odcházeli na autobus, Chundeláček škytal jako život a já jsem se mu smála.

27. ledna
Romantické ráno lednové
plné je bílého sněhu
V hlavě mám však leda kulové..
Je sedmadvacátýho, buchtonastůl

Včera jsem (opět) něco hledala na internetech a (opět) jsem našla něco jinýho. Jenomže tentokrát jsem klikla. Na blog. Nějaké (odhadem) osmnáctky, a jala se to číst. Kočenka vyprávěla o piercinzích, dredech, červených ajiných barvách na vlasy, jak ji sere matka a psala o kalbách (teda, těm říkala rychta). Usoudila jsem tedy, že je alternativní. Blbec jsem četla dál. Zjistila jsem, postupně, že moderní odredovaní propíchaní alternativci chodí do solárka (!!!!), jejich boty stojí 2400 (!!!!!!!) a trička litr (došla mi už týdenní zásoba vykřičníků.. a to jsem šetřila), drží dietu, víkendy tráví v klubících, vydělávají si sbírkami na humanitární účely (jo. To mě sejmulo. Vybíraj prachy na postižený nebo cokoli, a někdy to je dokonce oficiální sbírka a oni za to dostanou zaplaceno, někdy to dělaj rovnou jako regulérní podvod, asi tak na úrovni na dušičky kradem svíčky strkáme je do kapsičky) a na mikinu za 3k čekají měsíce. To by se jeden posral. Když jsem to zděšeně vyprávěla Chundeláčkovi, pravil, že PUNK IS DEAD a co jako chcu. Tak jenom doufám, že todle není punk, kua.

26. ledna
Dvojka s šestkou v kalendáři
nemocemi přímo září
Není jenom jedna
nemoc toho ledna

Máme doma asi tak šest druhů virózy. Máme verzi s horečkou, bolením v krku, nemluvením, smrkací verzi, kloubovou verzi a verzi Biška, která spočívá v tom, že osoba postižená nemocí je protivnější než obvykle a bez varování usíná. Kočky jenom prskají a hlodavci.. ti jsou snad v pohodě.

Což mi ale připomnělo: včera jsemprocházela od parkoviště do nákupního centra a stavěla mě slečna. Slovy "Dobrý den, mohla byste.." se ze mě snažila vytáhnout nějakou dvacku nebo co za medvídka, na nějaký účely. A protože mě to hrozně sere, tyhle nucený zastávky, který se snažím eliminovat jasným "NE, děkuju", a který se odehrávají na lidnatých místech a slečny i ti, co dvacku dali, se koukaj,jako bych byla hroznej žgrd, napadlo mě udělat si tričko. S nápisem. Vlastně možná placku. Bude tam MÁME ČTYŘI DĚTI, DVĚ KOČKY A ŠEST HLODAVCŮ. POTŘEBNÝM DÁVÁME XX PROCENT NAŠICH PŘÍJMŮ. NEZKOUŠEJTE TO NA MĚ! Fakt mě to nasralo, fakt že jo.

Včera jsem získala konkurenční báseň:
pětadvacet z ledna dní,
ubehlo již k dnešku,
venku medvědi lední,
drbají si vešku.

A dneska dnešní:
Šestadvacet, to je číslo!
Náramně se vyjímá.
Konečně počasí kříslo,
začla Ladovská zima.

A po všechny čtyři dny tohoto týdne jste sem vlezli víc jak 150x denně, takže.. DÍK ZA POZORNOST :-)

25. ledna
Přesuny v čase
máme tu zase
Dvacátýho pátýho ledna
narozenina je jedna
Opičák má osum
polib prdel kosům
chtělo by se napsat

Honza má narozeniny. Dostal mnou vlastnoručně zakoupený dort, sfoukl svíčky - což mě dost překvapilo, protože minimálně tři sfouknout neměly jít - složil si legáče a zmizel. Koneckonců stejně jako ostatní. Chundela dneska zprovoznil wifi v baráku, takže co? takže mám interfernet kam se hnu a děti budou mít na svým počítači taky. Děsí mě to už teď, protože jsme se o čemsi bavili u stolu a Anka na Honzovu nabídku nevimčeho pravila zcela zřetelně NEDÍK.

V úterý jsem zabila stromek. (Jo.) A když jsem už měla odstrojený prakticky všechno, zjistila jsem, že ta svinská kočka Serena mi čórla dongle a bluetooth dongle (mám je na špagátku) .. a pověsila je na stromek. A já blbec už to měsíc hledám po všech kapsách a skrýších, už mě dokonce napadlo, že jsem s tím šla nechat vytisknout nějaký fotky a zapomněla jsem to v té fotkárně a taky jsem zapomněla vyzvednout fotky.. a vono ne. Kočka. No, za ty dongly na stromku jsem ji potrestala tím, že jsem jí sebrala hračku, páč vona hrozně ráda skákala z opěradla gauče do toho stromku - a když říkám do toho, myslím do toho: prostě se odrazila a skočila mezi větve, samozřejmě propadla s rachotem až na zem (shodila vždycky nějaký baňky a tak, naštěstí máme nerozbitný nebo slaměný), podlezla větve, vyskočila znovu na gauč a jela další kolo. Chudák Šimon u toho jednou byl, v klidu spal právě na kraji toho gauče, když ta kočka potichoučku vyskočila nad něj a hupsla do větví.

A tajto je pro Vitka.

24. ledna
Padá sníh, padá sníh
v autě jsme jak na saních
Čtyřiadvacítka je dobrá
každej ze zimy ňák modrá
nebo vlastně ze sněhu
ten je teďka v oběhu

Včera začalo sněžit a doteďka nepřestalo. SUPÉÉÉÉR! Akorát teda miláček s dětma jeli včera ze školy domů asi hodinu, páč byly ucpaný silnice. Dneska ten povrch taky nebyl úplně ideální, ale venku je krásně bílo. A sněžit asi hned tak nepřestane, protože kocourek je už od včerejška ráno doma a ven chodí pouze čurat.. a ten na to má čenich.

Jinak teda včera po tréninku jsme vzali se Sványm do boxu Naďu, bulharskou kolegyni, a pěkně jsme se tam sprali, u příležitosti úterka a jejích minulotýdenních narozenin. Face je odteď Bejby ;-)

23. ledna
Tepla jsou veliká
leden nám utíká
musíme mrazy si přát
V zákrytu u báru
kol bandu kumpánů
třiadvacátýho budem se hřát

Teda, původně byla ta báseň lepší:
Tepla jsou veliká / zima nám utíká / musíme mrazy si přát
V zákrytu u báru / kol bandu kumpánů / ručičky budem si hřát
Ale co naděláme, to datum tam prostě MUSÍ BYT!

Za poslední tejden jsem asi nejvíckrát byla.. no schválně. Samozřejmě, na záchodě. Ale o to nejde, to každej. V posteli taky. Práce se taky nepočítá. Takže? V lékárně! A na tréninku. V lékárně proto, že na tréninku jsem byla pětkrát. Je ze mě odborník na různý náplasti, obvazy, hojivý zábaly a hlavně, hlavně různý druhy leukoplastí a tejpovaček. Včera jsem narazila na jednu, kterou považuju za vítěze nevypsané soutěže: taková průsvitná věc, která výborně drží, když potřebuju, tak se skvěle trhá (jak z ruličky, tak z nohy), když nepotřebuju, tak ksvěle drží, a co je největší masakr, nezůstane po ní na kůži žádnej bordel.

Mimochodem, přihodila jsem info.

22. ledna
Dvaadvacátýho ledna
spadla na mě bedna
uáááánic mě nenapadá
to je teda zrada

No, fakt. Úplně mimo střevo. Nechápu, asi to bude tím, že mi přes víkend pomřely všechny básnický buňky, protože jinak to není možný..

V pátek jsme chtěli odnést Serenu k lékaři, takže Elika musela jít zjistit, kdy tam je. Nevím, jak jsem si představovala, že to stihnem, ale prostě mně nedošlo, že když ve čtyři (ano! tak brzo!) vypadnu z práce a pojedu vyzvednout děti a nakoupíme, tak se stihneme vrátit tak, abysme mohli s kočkama k doktorovi a pak se ještě osprchuju a přelepím nohy a budu v sedm na tréninku. Hehe. Blbost, jasný. Tak tak jsem si stihla přelepit nohy :-/ Večer jsem (na akrobě) každopádně zjistila, od čeho mě tak strašně bolí ta pravá noha. Od těch přemetů. A natáhla jsem si ještě jeden sval na tý pravý noze. Při tomtéž. Ale už je to lepší, nechala jsem si asi stokrát vysvětlit, jak to dělají kluci a myslím, že tak za půl roku přestanu mít s většinou "skoků" velký problémy. Budu mít jen malý. Jo, mimochodem, mám odtam video. Po deváté jsme šli kamsi do Bílýho domu, nějaká kavárna či co, maj tam prej hrozně dobrý džusy. Jsem si dala koktejl Severní vítr, kterej sestával zvodky, džusu a zmrzliny. Nechala jsem si tam dát ty vodky dvě, ale když to slečna asi za 25 minut přinesla a já jsem se napila, bylo mi jasný, že tam měly přijít nejmíň čtyři.. Každopádně teda jsem strávila prakticky celou dobu hovorem s Kubou a z druhé strany mi do uší proudily slova okolo sedících holek, jimž vévodila nejmladší z nich. Asi jsem si odvykla, nebo co, nějak jsem to.. nebyla schopná probrat :-)
Skončila jsem samozřejmě v domovském boxu, a protože vršek okupovali nějací hošani, odborníci na auta ("bavorák je lepší. ten ti projede všude" - "kdyby něco, taťka to zaplatí"), zalezli jsme si dolů a tam chlapci vymýšleli, jak vyprovokovat odborníky k hádce a následné rvačce, aby nám uvolnili bar.

Sobota proběhla ve znamení snahy o nějakou činnost doma (vaření, úklid, praní) a samozřejmě tréninku. Tentokrát šel se mnou i Honza, řekla bych, že ho to bavilo, akorát do rody se bál. Já jsem si definitivně servala další kusy kůže z noh, a tak jsem do kina Art, který je asi 300m od tělocvičny, šla opatrně po okrajích šlapek, zatímco Honza řešil, jak se do toho kina dostanem, když nemáme auto. Teprve když jsme vylezli zpoza rohu, v té tmě si všiml, že jsme už tam. Takže zas zná o kousek města víc.

Na třičtvrtě na šest jsme totiž šli na Policajt nebo rošťák. Devět kusů rodiny. Bez mimin (nechtěly jít, prej je starý francouzský filmy s Belmondem nebaví), pejky (v celym filmu jenom jeden pes, a ještě doga) a tatínka (jel na hory). Byla jsem poprvé v kině Art! a usnula jsem jenom na chviličku, asi tak na dvacet minut. Vzhledem k tomu, že jsme si tento film pouštěli doma naposledy před týdnem, francouzsky, tak to ani tak nevadilo..
Po filmu jsme odevzdali děti o padesát metrů vedle a dvacet vejš u rodičů a odjeli domů, že tam necháme auto, já se po tréninu osprchuju, přebalím si nohy a pojedem v deset vlakem. Bylo za pět devět a já jsem měla pocit, že mezi devátou a desátou od nás prostě nejakej vlak jede..a tak jsem nastartovala miniOperu v telefonu a zjistila, že ano, jede. 21.15 od nás, rychlík. Bylo 20.59 a my jsme byli v KrPoli.
A pak bylo 21.17 a my jsme byli znovu v KrPoli :-)) .. V autě jsme se dohodli, že BUDEM spěchat, žádná sprcha a přebal nebude, Chundeláček jel jako čuně, vrazili jsme auto do garáže, odházeli zbytečnosti, já jsem v běhu (ovšem, v běhu přizpůsobeném možnostem nohou) sebrala obvazy a oftalmoframykoin (obyč jsem nenašla), a mazali jsme na nádraží. Cvakla jsem si lístek a vlak dojel. Lístek jsme měli pouze jeden, jaksi bohužel. Jaksi bohužel ovšem tyhle lístky v rychlíkách neplatí, takže jsme si stejně museli koupit normální vlakovej lístek, ale protože jsme byli dva, tak jsme byli skupina, a tak jsme dostali skupinovou slevu, hehe.

Dál už je to nejasný.
V boxu jsme se začali nalejvat, napřed v klidu, ale pak Věra pomocí Face donutila ReDa, aby pil taky, a abysme ho tak nějak udrželi v tempu, tak jsme si s ním co 20s ťukali a pak mi ještě Face narval do půllitru (co jsem z něj z úsporných důvodů pila napřed gin s tonikem a ptoom vodku s redbulem) nějaký revanše a ... noco, šli jsme spát k Můrům, do jánevimasi pěti rána jsme ještě kecali v kuchyni, vstali po poledni, zjistili, že jsme všichni úplně vymaštění, jeli na oběd (nakonec do Chaloupky), tam se chovali jako úplný másla (Dal bych si piccolo. S mlíkem. A s cukrem. No, jak se to dává.. - Jasně, překvapivě to chcete se všema těma věcma.. Jo, číšník byl taky po fetu. Případně: Tohle už můžu odnést? - Jasně. Díky. .. A tu tatarku můžete vzít taky. I tu skleničku. A tohle taky.. CO JE?), nechali tam dohromady asi dvanáct kil (ufff, ještě že máme stravenky), Můrovci nás odvezli domů, my jsme přesedli na záchod, do auta a jeli na botanku pro děti. Kromě toho, že se Ronas předvedl na svém gaučíku si nic moc nepamatuju, STRAŠNĚ mě začalo bolet břicho, absolutně netušim proč (leda že by ten smažák). Cestou domů jsme nakoupili, děti nafasovaly nějaký jídlo, já jsem si udělala ovocnej salát s jogurtem a vlezla do vřelé vany s knihou.. a asi za hodinu jsem z ní byla donucena vylízt, protože ta voda a ten jogurt už udělaly svoje a (pardón) já jsem se pekelně vysrala.

Večer jsem si dělala pořádek v SMS v telefonu (nojo, mazala jsem) a po týdnu jsem pochopila zprávu od Lukáše (byl na horách, sviňák). Situace byla zhruba následující:
SMS Lukin -já: Toci tu original plzen, chlastame. Vedle nas sedi Vasut, je to hovno vlastenec, nalejva se nakym mistním vinem.
SMS já -Lukin: Ho bez presvedcit, ze se ma chovat rozumne. To by si nemel dovolovat!
SMS Lukin - já: To uz asi nepude, rvali jsme na nej Pazoute, ty hajzle, ty mi sukas dceru!
SMS já - Lukin: vole :-)) a co na to rikal?
SMS Lukin - já: Wdpmgtj
SMS já - Lukin: Dobre, ja se te zeptam znova az ti splaskne huba, prd ti rozumim
...no a včera večer tak mažu ty zprávy, čumím na to Wdpmgtj --- a docvaklo mně to. Zkusila jsem napsat Wdpmgtj jako SMS v telefonu, pomocí T9, a bylo to tam. Zdrhnul. - Totiž nebylo to tam. WDPMGT je ZDRHNU. Ale jak se k tomu připojí to L, je to v prdeli a máme Wdpmgtj.

Což mně připomnělo oblíbené slovo českých té devítek: snobycolc, případně nokiová verze snobycola. Znáte? :-)

JO! a ještě něco pro Vítka.

19.ledna
Právě jsem zjistila, že nám rostou vlasy a fousy nějak moc rychle. Hele:

19. ledna
Západní vítr je krutý
zjistili jsme právě
kapitalistické zlaté pruty
nepřináší hravě
Mlátí nám do střech, láme nám stromy
ničí naše krásné nové domy
.. a jak sem teď narvat ten devatenáctej leden?
Ha! Už vím! Orkán Kyrill je jen jeden!

Samozřejmě, téma číslo jedna je všude ten krutej vichr. I u nás. Dneska. Ráno. Na dvůr nám v noci spadl náklaďák. Tatra. Honzova. Parkovala původně nad schodama a v noci se strašným randálem sjela ke kuchyni. Ehm. No nic, večer jsme šli spát normálně kolem půlnoci, když se zrovna přihnal déšť a velkej vítr, v podvečer dělaly děti a Drak zkoušky fkunkfu - proč je Chundeláček najednou Drak? No protože má třetí zkoušky hotový! Biška udělala první, Honza druhý a tlamky neudělaly třetí, protože tahle úroveň už je opravňuje k dalšímu studiu a na to ještě nemají dostatečně vybudovaný základy (nebo jak to bylo). Zkoušela jsem to fotit, budu to přebírat, takže se něco objeví, nicméně: jak jsem se pořád přesunovala podél diváků (rodiče přišedší sledovat svá dítka), tetelila jsem se blahem. Rodiče kolektivně učurávali nad Biškou. "Podívejte na tu malou holčičku, jak jí to jde!" "Ta holčička! Vidíte to! Je moc šikovná!" .. a tak. Fakt je, že je tam asi nejmenší a další fakt je, že děti, se kterýma cvičila, byly úplně mimo. (Heč!)

Mimochodem včera jsem jela po kruháči za trolejbusem. Kruháč sestává zatím ze tří vjezdů, vjela jsem za trolejbusem na prvním a VĚDĚLA jsem, že bude vyjíždět, stejně jako já, na třetím. Takže mě dost šokovalo, když jsem si všimla, že na zadku trajfu přede mnou bliká blinkr už u druhýho sjezdu. .. Pak jsem si uvědomila, že to je dlouhej, kloubovej trolejbus a že tudíž je předkem už u třetího výjezdu... Achjo.

Taky jsem zas změnila maskování. A koupu se s kočkou.

Jo, ale ten orkán: největší radost z něj má Serena. Trvá na tom, že bude stále venku, protože jak venku fučí, všechno se hýbe. A když se všechno hýbe, Serena má co lovit. Takže když jsme odjížděli do školy, Serena šťastně skákala po dvoře a lovila listy, klacíky, nalítanej bordel, kusy trávy, cokoli, prostě cokoli co letělo kolem.

17. ledna
Inspirace k básním
hledá se jen těžko
kór když je leden
milá Anežko
Sedmnáctku já mám ráda
je to moje číslo
ještě aby byla zima
už aby to přišlo

Uff! To jsem si zas něco vymyslela, teda. Báseň na každej den, uáááá.

No nic, dneska kočkoblok: naše kočka teleportačka (umí se teleportovat. Je venku, my ji voláme, ona nikde, zavřem, pět minut pauza a kočka sedí uprostřed kuchyně. Případně kočka chodí po baráku, všichni jsou doma, nikdo nic neotevírá, najednou kočka zmizí. Za nějakou dobu se zjistí, že kočka sedí venku za oknem.) má dvě tváře: hodnou a zlou.
Hodná je jenom někdy, třeba když přijde zvenku, má ocas jako mýval a Šimon je doma a ona má hlad. To je pak hodná kočička, lísá se a nechá se chvilku hladit. Případně nosit. Rozplácne se na záda lidem do náruče, rozpřáhne všechny nohy a nechá si za stálého sklouzávání drbat břicho.
Když je kočička evil, vysírá. Včera si vyskočila na jídelní stůl (ví, že nesmí. Leze tam jenom proto, aby nás nasrala), a s pohledem upřenýmnamě se uložila do šustivé tašky tesco, co ležela rozložená na stole. Nápis na Serenině čele říkal jasně "hele, su na stole, ale su v tašce, co budeš dělat?" Shodila jsem ji. Serena tam obratem vyskočila znova, na totéž místo, s tímž nápisem na čele. Hodila jsem po ní botu. Jenomotočila hlavu ve směru letící obuvi. Pak jsem hodila druhou botu. Viz první bota. Tak jsem vztekle zařvala a vrhla se na kočku, ta mezitím elegantně, bez jediného zašustění, vyskočila z té debilní tašky a proběhla mi pod nohama. Máme rádi naši kočku :-)

Jinak venku mrzne. Tráva je úplně tuhá a na popadaných jabkách se drží krystalky ledu. Ty se drží též na zámkové dlažbě. Ta tím pádem klouže. Málem jsem hodila rypák, a situace byla o to ostřejší, že po včerejším tréninku mám zas úplně rozbitý nohy a chodim tak nějak spíš po vnější hraně nohy :-)

Jo, a přišel další dopis :-)

15. ledna
Patnáctý den v lednu
mám starost jednu.
Brácha má narozky
ale je daleko
Pošlu mu zprávu
půjdu ven nalehko
A budu doufat
že zima začne
Že bude foukat
že nás to lapne
a bude mráz
Konečně.

Ráno začalo výborně. Nemusela jsem vézt děti do školy, takže jsem si vlezla zas do postele a pak mě o půl deváté vzbudila počtačka (dneska nic od Vítka!), zapomněla jsem si doma jogurtík, co jsem zakoupila, vzala jsem si v práci v ledničce jinej a ten jsem si CELEJ vyklopila na nohavici. (Ale to je tím, že to je blbě udělaný, né že já su levá.)

Jinak teda víkend jsem si užila, pátek sobota trénink, mezi tím spánek a nějaký hospody, děti koukaly na filmy a hrály hry, shodli jsme se, že jsme nikdo nedělali nic, ale... stejně jsme nevyspaní :-) Teda já vim proč já - protože mi Kobra v pátek půjčila tři DVD sady koncertů Depeche, včera v noci jsem se dívala na Excitera (vyhodnotila jsem to jako nejbezpečnější, a je to MA SA KR!), tak jsem šla spát někdy hrubě po jedné.. Jinak jsme stihli zajet na Botanku, děti oblíkly Sereně obojek - prej když jí to navlíkly,tak kočka chodila pět minut pozpátku, protože si myslela, že do něčeho vlezla, tak se snažila vylézt ;-)))

Jo, a ty hlídky jsou tady. Totiž obaly. Totiž jak to vypadá.

12. ledna
Dvanáctého první venku je krásně
až se mi z toho chce zas skládat básně
Nejsou to haiku, není to jamb
na to mám málo mozkových lamp

Dobrý den, dobrý den, dobrý den! Mám na noťasu trošku vydrbanejmezerník, takže musím opravovat všechno, co napíšu. Hrůza.

Včera došel další dopis od Vítka. Ačkoli se předevčírem zapřísahal (no, nebo možná ne až tak úplně), že dá jeden den pokoj, včera došla pošťačka, tentokrát do práce, a donesla dopis. Tlustej. Plnej věcí. Co našel Vítek na stole. Prej samotný cd se mu posílat nechtělo ;-))

Jinak jsem se podívala do knihovny za sebou a všimla si, že nějak vylezla na povrch učebnice těsnopisu. Kdysi dáááááávno jsem se pokoušela těsnopis učit, ale nějak jsem nepobrala ty klikyháky úplně a skončila ve třetí lekci. Takže jsem několik měsíců byla schopná hrozně rychle zapsat například Teta metá totem a obrábí vrata, ale bohužel nic jinýho. Pokud nechápete, proč zrovna takovouhle blbou větu, je to tím, že těsnopis funguje na principu zápisu slabik pomocí klikyháků. Tahle věta je podobně užitečná, jako když jsem se naučila italsky říct Můj otec má velmi rád, když hraji na klavír. Takže logickým vývodem celéhodne bylo, že jsem si šla obarvit postranní části hlavy na černo. No a podobně logickým vývodem celého dne bylo, že se to chytlo fialově. Přeji dobrý den, dobrý den, dobrý den!

10. ledna
Slunce dnes svítí
leden je v řiti.
Místo něj je tady duben
to je tragédie
asi z toho vedra všichni zblbnem
a nikdo nám nenalije

Venku je 12 stupňů a svítí slunko. No tak je todle normální :-(

Elika vyprávěla o tom, co se učí v zeměpise. Prej o větrech. Větry, to ještě třída dala. Když ovšem paní učitelka použila termín pravidelné větry, spadli všichni žáci smíchy pod lavice. Obzvláště je prý dokáže potěšit věta "A máme tu další pravidelné větry". Potom pokračovali ve studiu. Jeden z obalů země je pedosféra. Elika to samozřejmě, ovlivněna pravidelnými větry, rozkódovala jako prdosféru, a opět upadla pod stůl. Při domácím převypravování to stačilo na desetiminutový kolektivní záchvat smíchu. Zásadní přitom byla Chundeláčkova věta "Prdosféra je u vás v pokoji, já když vás jdu ráno budit, musím se nadechnout na chodbě", která rozbila i mne, neboť jsem si vzpomněla na atmoprdosféru v našem pokoji.

Mimochodem čtu Noční hlídku. Rusky. Po mnoha letech (kromě pokusu s Mistrem a Markétkou před několika měsíci, který jsem přerušila, protože jsem začala číst Dunu) jsem se pustila zpět do ruštiny. Masakr. Po půl stránce slabikování s prstem pod řádkem jsem se do toho dostala, prstem si sleduju jenom delši slova a de to. Akorát na mě nesmí nikdo mluvit, nesmí hrát rádio a nic. Takže můžu vlastně číst jenom večer, v posteli, když si miláček čte knihu a ta není srandovní (na rozdíl třeba od Autocaru, což teda je časopis), protože jak se začne hihňat, tak su v prdeli :-) Jo, a ty knížky jsou krásný a mají tvrdou obálku a já je vyfotim, hned jak si vzpomenu.

9. ledna
Dešťové kapky z oblohy padají
devátý leden nikdy se nenají
bílého sněhu.
Ach.

Děti včera blbly. Kromě toho, že vyráběly v laboratoři doktora Horibilililalla (nevim jak se přesně jmenuje) různý nechutnosti, jako jedlý pavouky, mozečky a tak, hrály si na dostihy, či co. Prcci jezdili na tlamách. Strašnej jekot, dupot a rachot. OVŠEM připomnělo mi to, že jsem už dlouho nesázela, tak jsem frkla kilo na prvního psa a dvě kila na švédský házenkářky, a ono to všechno vyšlo..

Jinak teda k těm psům: Pejka dostala k vánocům mj. gumovýho pískacího ježka. První tejden se ho bála. Nikdo neví proč, s ježkama si hrály s Andou běžně (hlavně se živejma, z toho byli ježci úplně bez sebe a natrhaní na kousky), a pískací hračky taky zná. Teď už ho i nosí. Ovšem jenom pokud leží ježek na zemi, protože odnikud jinud si ho Pejka nevezme. Taky si ho nevezme z hůř dosažitelnýho místa (přestože by jí to šlo vzít), a tak dneska předvedla scénku na téma Ježek: vyskočila na postel, začala doní strašlivě škrábat a přitom kníkala jak o život, pak se smotala. Chvilku jsem ji sledovala, pak jsem šla za ní, jako že co je. Bratr mi vysvětlil, že to je skrz toho ježka. Sebral ho ze země a Pejka začala kvílet ještě víc, stále vleže na posteli. Vyhnali jsme Pejku z postele (pouze slovně, kupodivu), a chlapec se ji jal provokovat s ježkem. Pejka kvílela jak oživot a olizovala ježka, ale do huby ho nevzala. Teprve když jí ho laskavě položil k nohám na zem, šťastně si ho vzala do huby a opatrně s ním odkráčela..
Já nevim že my nemáme jediný zvíře normální. .. Možná by se cítily divně.

8. ledna
Pondělní ráno volá vždy "Vstávej"
Ať je leden nebo ne
Osmého první hadrou však mávej
To co je na zemi, je nechutné

Honza se poblil :-) Takže nešel do školy, Elika vyzvedává Bišku z družiny, já jsem byla doma a o půl deváté jsem usnula v kuchyni nad počítačem, a vůbec.

Biška sedí v kuchyni na židli, potmě.
"Holčičko, co tam děláš?"
"Sedím, maminko."
Už si ze mě děla srandu i ta Biška..

7. ledna
Venku je teplo
na sedmý leden.
Kéž by pad sníh..
Aspoň cenťák jeden..

V pátek se ozvala Mixela, že je tady, v rodné republice. Šly jsme tedy večer na kafe. Pomluvily jsme všechny okolo a tak, a děti si zatím doma užily večírek s nikolou. Nakonec šly spát ve tři, jako masakr, a ráno vstaly někdy kolem půl osmé.. začínaj brzo, teda. Takže sobotu jsme samozřejmě proflákali, dost, já jsem odpoledne byla odvezena na trénink (Arrara se slovy "přes vánoce jsme se všichni flákali, tak se do toho dáme" na nás vypustil strašnou sadu, takže mě bolí nohy a břicho ještě teďka, ale je to super), pak jsme zajeli Elice pro dort, ponivádž už má dvanáct (jo. Má), popřáli, předali, a děti šly spát. V osum. Prostě byly uplně vyřízený :-) (Kočka taky. Je cáklá. Takhle se ubytovala pod židlí.)

A my jsme vyrazili za Jájou a Biži. A Matesem. Takže jsem byla donucena mluvit italsky. Hned ze startu jsem zjistila, že Mates už umí pomalu líp česky jak já italsky, ale pak se to zlepšovalo (ano, s narůstajícím počtem minut pod vlivem italštiny a panáků) a nakonec už jsme si (skoro úplně) povídali. Za nejhorší situaci večera považuju chvíli, kdy jsem vyprávěla Matesovi o tom, jak má strýc Foral rád odpověď "cosi, cosi" a v doslechu se ocitla sestra. Která mimochodem s Matesem hovořila anglicky. To on neumí vůbec. Sestra se tázala, zda cosi souvisí s kozama nebo ne, takže jsem jí to msuela vysvětlit, a pak se zeptal Mates, co jsem jí říkala, takže jsem mu musela vysvětlit, na co se sestra ptala, a když jsme si konečně uděllai všichni jasno o co gou, byla jsem tak vyřízená, že už jsem ani na ten fotbálek nešla znova :-) no bylo to veselé, musím říct, a taky jsem ještě nikdy neprohrála tolik fotbálků v řadě.

Jo, a ještě bych málem zapomněla, Svány má nějaký supercelofánový papírky, miláček si do jednoho zkusně ubalil svůj tabák a prohlásil, že to je jako doutník. Protože papír dejchá, celofán ne..

V neděli dopoledne už byly děti docela fit. Většina dětí vneděli dopoledne asi kouká na bednu, my ji nemáme a hry na počítači se jim evidentně hrát nechtělo (totiž: zřejmě se pohádaly, kdo bude hrát, tak se na sebe nasraly a hrál Honza). Takže si co? Takže si Biška vymyslela, že si budou hrát na školu. Takhle v neděli dopoledne :-) Biška byla žák, Anku přesvědčila, aby byla učitelka, a Elika se jí na to vybodlaa v klidu si četla. Biška si od Květináča půjčila tužku, a chvilku s ní i psala, než jí polovona odpadla: tužka má zabudovaný takový ty skleněný vlákna )který právě odpadávají dost) a když sepíše, tj. přitlačí se tuha na papír, rozsvítí se světýlko, potažmo vlákna. Masakr. Chvíli jsme se na ně dívali a fotili se ;-)

Odpoledne jsme jeli do České, na rodinnou večeři, protože Eliky narozeniny. Teniska si požádala o dodání nějakýho oblečení pro miminy, takže jsem hledala vhodný velikosti, a při té příležitosti jsem zjistila, že máme hader tolik, že bysme zfleku mohli mít děcko, ehmehm.. No, co, oni to použijou taky. Když miláček (s Honzou a tatínkem) vyměnil žárovky na LUSTRU a mama dosmažila řízky a všichni přijeli, vrhli jsme se do jídla. Mnohem zajímavější je, že jsem fotila miminy, takže sada: M1 I M2 I M3 I M4 I B1 I B2 I B3 I B4

5. ledna
O lednu pátým
mažu se zlatým
krémem.
Barva je hloupá
strašně se loupá.
Dycky.

Vítkovi hráblo v kouli, imrvére nám něco posílá. Dneska například přišla růžová čepice s nápisem "Nešahejte mi na děti - nebezpečí úrazu". Teda ono tam ve skutečnosti je Non toccate i fili - pericolooi morte, což je spíš že se nemá šahat na dráty, ale když už je tam blbě to pericolo di, tak by tam taky mohlo chybět g ve figli ;-) a je po problému, že.
Dále pak přišla obrovitá obálka plná gumových hnusů, barevných. Po bližším prozkoumání děti zjistily, že tyto gumové hnusy jsou i zábavné, přesně jak tvrdil Vítek (který dostal hnus od bratra, pokud si dobře pamatuju, a dost si na něm (na hnusu) prej ujeli), a tak byl hnus nafouknut, nasazen, stala se z něj medůza..

Jinak teda je super že školní týden je teď kratší, nedokážu si představit, že by ty ubohé děti šly do školy ještě i zítra, jak jsou unavené.. Dnes ráno například vstaly ve čtvrt na sedm, aby se mohly dívat na vtipná videa na počítači. V důsledku čehož mě vzbudila ta pitomá kočička (pitomej kocourek mě vzbudil už ve tři, takže jsem musela vstát z postele, nehodit hubu na vyboulené podlaze, a pustit ho ven, protože pořvával za dveřma (ale to jako zas je hodnej, že se nám nevysere na práh)) přesně v těch čtvrt, když ty děti tam začaly šramotit. Kočička opuštěně kvílela za dveřma, takže po dvaceti minutách už nepomáhaly ani ucpaný uši a hlava pod dekou, prostě jsem se jí musela ukázat. Taky jsem s ní šla nahoru. A tam jsem ji nechala. A šla se vyčurat. Když jsem byla v nejlepším, zaslechla jsem zvuk jako kdyby se Serena propadla k Chandlerovi do terárka. A tak jsem vyběhla ze záchoda, vyběhla nahoru, a ona se skutečně Serena propadla Chandlerovi do terárka. Převrátila mu kolotoč (kterej měl zasypanej tak, že se netočil, takže děkujeme Sereně za vyhrabání, Chandler už zase běhá --- nojo, nesežrala ho), převrátila mu domeček, Chandler vytřeštěně seděl v rohu otevřenýho terárka, Serena seděla před ním a čuměli na sebe. Pak se Serena projela po schodech dolů a mohli jsme začít normálně fungovat.

(Jo, a abych nezapomněla: tohle je pro Vítka.)

3. ledna
Třetí leden
je vždy jen jeden.

Už se chodí normálně do práce, do školy i na trénink (tjádydá), všechno funguje jak má, akorát vstávat po třech tejdnech po šesté, to je fakt krize, musím říct. Byla jsem z toho tak vystresovaná, že jsem včera usnula jak dřevo, celou noc se mi nic nezdálo a probudila jsem se na první tón budíku (mimochodem, jemná klasická melodie Pro Elišku zaručuje příjemné probuzení..). Což se mi doprdele posledních 14 dní nepovedlo ani jednou, v noci jsem se pokaždé asi desetkrát probudila, zčásti kvůli tomu, že se mi zdály neskutečný kraviny (a to prosim celou dobu - jako typický si dovoluji uvést sen o tom, jak byl bratr s Denisou mrtví a hovořili ke mně jako duchové, a jejich děti mezitím uzurpovala nějaká tetička, shodou okolností robotická červice, kterou jsme museli s miláčkem o ty děti připravit různými boji na mracích a pod nimi, aby se nakonec ukázalo, že mrtvej není nikdo, že to byla jenom nějaká fligna, protože oni se mi celou dobu samozřejmě ´zjevovali´. a tohle jte z těchlepších snů, zrovna.) a zčásti kvůli tomu, že mi bylo horko/zima/špatně(byla jsem přežraná) nebojánevimco. Fakt je, že po včerejším tréninku jsem byla férově unavená, takže když se to sečetlo s Jájou a Biži, se kterýma jsme měli sraz v boxu, nicmoc z toho nevyšlo, teda u mě aspoň.

Jinak teda fotky z vánoc budou (nevim kdy, zatim), ale připomněla jsem si je tím, že jsem použila koupelový olej, získaný od ježuchy. Upřímně řečeno, vypadalo to jako by mi do vany nachcal slon a byla jsem pekelně slizká a žlutá, když jsem tu vodu nakonec vypustila, takže jsem se důkladně vydrhla pískem, ale bylo to docela příjemný. Málem jsem tam usnula. Na rozdíl od Šimona, kterej regulérně vytuhl na gauči, protože Serena pobíhala po venku, a tak moh spát úplně v klidu. Když Šimon úplně v klidu spí, ukáže se jeho pravá tvář..

1. ledna
Prvního ledna
spadla na mě bedna.

Ten zasranej loňskej rok už je pryč a máme tady jinej, Fejsův, ´007. Vskočili jsme do něj celkem kvalitně, myslím, a v hojném počtu.. takže se nebojíme vlka nic, a tak pokud můžu mluvit i za ostatní, přejeme lidem dobré vůle, aby i ostatní byli takoví.

A protože časovým požadavkům je třeba učinit zadost, tak: tady je prosinec, a FELIZ ANO NOVO :-)

 


&