(c) janina.cz

28. února
Tyo, zítra už je březen! No tak to je mazec. To už ten sníh ani čekat nemůžem, a to, že včera celej den současně svítilo slunko a lilo, je vlastně normální, páč už je jaro, že. Tím by se taky vysvětlovala ta totální únava, co na mě padla: je to jarní únava. Normálně jsem po obědě -šli jsme dojíst domů zbytky od předvčerejší večeře- byla úplně mrtvá, tak jsem se odložila na gaučík s knihou, že si budu chvilku číst, a pudem, a usnula jsem. Fest. Miláček říkal, že mě nemoh vzbudit, takže odešel do práce sám.
Mě probudil až za půl hodiny Šimon, kterej chtěl čurat, takže stál u dveří ven a co tři sekundy opakoval úpěnlivě mňááááúúúu, konstantním tónem. Ví naprosto jistě, že tohle mě přiláká/vzbudí, a taky vytočí, takže když to provádí, stoupá si dostatečně daleko a pokud možno ještě trošku za roh (pokud teda není rovnou za dveřma), abych po něm nemohla něco hodit a vypnout ho tím.
A Serena je nemocná. Chytla to od Šimona, ale ten už nepčiká tak strašně, zato Serena furt. Taky spí na topení, na jedoucí myčce, v koupelně na zemi tam, kde vede trubka od topení, a tak, a nedělá kraviny, protože je úplně vyřízená. Ubohá kočička. Akorát že ona odmítá cokoli teplýho, dokonce když je jídlo ohřátý, tak ho nechce, a taky nepije mlíko a nejí jogurt. Z čehož je Šimon absolutně nadšenej, protože ten by se třeba po jogirtu umlátil a nemusí se s ní dělit. No nicméně Serena má smůlu, protože Šimonovi jsem dělala teplý mlíko s kouskem paralenu, když byl nemocnej, koneckonců Nermalovi taky, protože v mlíku se ta hořká chuť ztratila, ale Serena to nechce, tak se holt musí uzdravit sama.

A nyní drobná reklama: chystám se trošku ´cestovat´, takže jsem řešila jízdenky přes Student Agency. Před nějakou dobou jsem si pořídila jejich Kreditovou jízdenku, čistě pro jistotu, protože to je věc, která se dá "nabíjet" přes internet a tak se jejím prostřednictvím dají zamluvit jízdenky, aniž bych zvedla prdel ze židle. Takže jsem zjistila kdy mi co jede, nabila, zarezervovala (stále vsedě na židli) a tím pádem i zaplatila, a jala se hledat, kde si ty jízdenky můžu vyzvednout. A hleďme: ve Vaňkovce. Student Agency má u mě OBROVITÝ plus, protože Vaňkovka pro mě znamená parkování zadarmo, jistý místo, dobrou dostupnost, a taky jídlo. Takže dneska po druhákách a před vyzvednutím děti zajedu do svého oblíbeného obchodního centra, koupím Mini Twister Maxi Menu (a dám dětem minitvistříky jako svačinku do výtvarky), vyzvednu lístky a všechno stíhám. Tradá :-)

Odpolední apgrejd: ta kreditní jízdenka funguje jako jízdenka! hustý! nemusim nikam nic vyzvedávat! (Jo, byla jsem tam. Slečna mi to osvětlila. Jak již název karty kreditní jízdenka napovídá, je to jízdenka, ech, no co, někdy jsem se to dozvědět musela ;-) ..a taky jsem koupila Sereně barák, Bartovi terárko a kolo, a těm myším, co ještě nemají, přisávací pítka. Pro jistotu. ty naše zvířata se mají..
My samozřejmě taky.
Až na to, že ty minitwistry už neměli, prej to byla jenom dočasná akce :-(

26. února
Víte co je venku? Snih! Fakt. Jsme šli spát někdy kolem půlnoci (koukali jsme na Departed, česky myslim Skrytá identita, mně se toplete s těma Bournama všema, kór že v tom hraje ten Damon, tak radši ten původní název.. mimochodem super film, prvních asi deset minut jsem sice měla problém rozeznat kerej je diCardio a kerej je Démon, ale pak už dobrý. A chybu jsem zaregistrovala jenom jednu, když kancelářská krysa Démon, aniž hnul brvou, zastřelil toho kořeňa u výtahu, ale jinak dobrý, a na konci jsme se hodně smáli.) a venku sněžilo. Tak jsme se zaradovali. No a ráno jsme vstali a ono tam halda sněhu!
Honza měl radost, protože odjížděli na školu v přírodě na Vysočinu, takže jsme přibalili jakožesnowboard, na kterým se dá jezdit i vestoje (jistěže se rozbijete) a v sedě to jede dost kule a blbě se to řídí (proto to Honzu baví), a vyrazili směr škola. Elika i Anka s Biškou se šly normálně učit, a školovpříroďáci odjížděli o půl deváté. Takže jsme posnídali v Barunce, mňam, chlebíčky, pak se stavili koupit Honzovi pití v Brněnce a málem nám ten bus ujel. Seděla tam neskutečná paní, která vracení peněz pánovi před náma řešila asi deset minut (nekecám!) a potompožádala miláčka od robný, který jí přesně dal, protože viděl, jak s tím bojuje, a pak mu vrátila úplně zcestně: aneb nákup stál 80,50 (což bylo blbě slyšet), ženská si řekla o 8,50 v drobnejch, Chundela jí dal dvoukilo a 8,50 a ona mu vrátila po krátkém boji kilo dvacet. Takže si to reklamoval, ženská pravila něco jako "proč mi dáváte osum korun", a mohli jsme jít. Opičák spokojeně nastoupil do busu, otevřel si pytlík bombónů Jojo Volská oka (nekecám!) a jeli. Jejich autobus jsme potkali po cestě dvakrát, Opičák nám vždycky zamával.. a my jsme vyrazili do práce.

Jo, a ještě něco: tohle je pro Vítka, a tohle je Serena. A tohle je strom, co se mi líbí.

25. února
Tak se nám konečně podařilo spatřit sjezdovku se sněhem na vlastní oči.
Ano, včera jsme byli na lyžařském zájezdu! Vyrazili jsme na Stühleck. V celkovém počtu sedm kusů.
Předpříběh: V pondělí bylo šest kusů rozhodnuto, že se jede, já jsem uznala sněhové podmínky za dostačující, a tak jsem zájezd objednala. Online. Po obdržení potvrzení jsem ho rozeslala všem ostatním pěti zúčastněným s tím, že budu potřebovat jejich jménapříjmeníadresy a tak, a odpoledne odjela s Honzou na trénink. Cestou mi volala sestra, jestli jedem v pátek. Podivila jsem se, jak na to jako přišla. Sestra pravila, že se to píše v tom mejlu. Že tam je napsaný 23.2, a to je teda podle ní pátek. Ostatní účastníci zájezdu už mi poslali požadované údaje, ale nikdo si nevšim, že jsem zaklikla blbej den.. ehm. Poděkovala jsem sestře a obratem volala miláčkovi, kterej zamluvil správnej den. Pak už mi volalo jenom nějaký neznámý číslo, ale to jsme byli na tréninku, takže nic, no a pak mi v úterý to číslo volalo znovu. Byla to slečna z cestovky, že teda jako jsem si zamluvila zájezd pro šest lidí na pátek A sobotu, a co s tím. Tak mě potěšila, protože jsem tam chtěla stejně volat, vysvětlily jsme si to, slečna zrušila pátek, zamluvila sobotu, a domluvily jsme se, že zaplatím z účtu, protože rezervovaný zájezdy je třeba nejpozději do 24 hodin zaplatit, jinak to propadá, a do města se mně nechtělo, nemluvě o tom, že bych musela vybrat tak desítku. Spokojeně jsem si mnula ruce, jak to máme pěkně zařízený.. když vtom mi píše Dejv na icq že jako huráááá, jedu s váma na hory. Tak jsem teda zavolala slečně znova, že jako ehm nás není šest ale sedum. Slečna pravila, že jako ehm ale volný místa už nejsou. Zkrátím to, skrzevá možnost nezaplacených rezervací jsem ten den mluvila se slečnou ještě asi desetkrát, nakonec se neuvolnilo nic, nicméně mě napadlo, že do kýženého střediska třeba míří od nás víc cestovek, a jala jsem se hledat. A ono jo. Tak jsem hodila po Dejvovi pár linků, Dejv si to obvolal a zjistil, že teda pojede, akorát s někým jiným, ale pojede, a bylo. Noa pak už jsme se jenom tešili (a hledali věci).

V pátek večer k nám dojela sestra, která by se doma sama asi nevzbudila (vyráželi jsme busem v 5.15 od divadla), a Zmetek, kterej měl ještě v pátek večer rodinnou akci v Práglu, takže dojel nějak kolem jedenácté. V osm večer volal Hrabě. Že teda jako jaký bude počasí (aby věděl, co si má vzít na sebe, ne), jestli bude pořebovat nějaký ojra (rozměnila jsem radši víc, protože jsem jeho otázku očekávala přesně touhle dobou), kolik je tam sněhu (jako asi jestli pojedem nebo co) a jestli dojedeme do města (ne, jsme hotoví, miláček dojel ze školení a navíc má přijet Zmetek), a ať mu ráno zavolám, aby nezaspali. Někdy o půl jedné, když jsme šli spát, ještě psal SMS - Myslis, ze bych mel ukoncit vecirek a jet domu?
Ráno jsme se vymotali s úspěchem, teda, devadesátiprocentním, nepřijeli jsme pozdě (bylo 5.14, když jsme přicházeli k busu) ani včas, ale nebyli jsme zdaleka poslední. U autobusu jsme pozdravili Dejva, kterej nastupoval taky, ale do jinýho, a vyrazili. Chlapci a sestra si dali welcome drink, Pastelka, která v noci hodila kosu, si nedala nic, a já slivovicu nepiju, a mohli jsme v klidu usnout.
Pod Vídní jsme zastavili na Oldtimeru, to je ten, jak jsou tam vždycky klouzačky na záchod (donutila jsem všechny kromě Hraběte -nešel- a miláčka -jel sám-, aby sjeli), a pak jsme dostali od paní průvodkyně kázání. Byla vtipná, pravila, že nejvíc úrazů se stává snoubordystům, protože nemají hůlky, o který by se mohli v případě pádu opřít.
Měla pravdu, hůlky mají lyžaři. Například již zmíněný Hrabě, který je při cestě lanovkou nakopec v mezistanici jaksi zapomněl viset dolů, takže jejich čtyřsedačka projela stanicí za strašlivého skřípění (nikdo nevěděl, o co de, a Lukin se jenom tvářil podivně).. a když skřípění ustalo, Lukáš mlčky předvedl svoje tvarově upravené hůlky. Všichni se smáli tak, že málem praskl kryt lanovky.
Nahoře na kopci jsme se opět sešli v kompletní sestavě: Dejv (jejich bus parkoval vedle našeho, takže jsme se našli hned na parkovišti), sestra, Hrabě, Pastelka, Zmetek (fotil. Fotky pocházejí z jeho přístroje. Děkujeme pěkně. Ale jeho fotku nemám jedinou. Teda, zatím, doufám, že Pastelka dodá;-), miláček a já. Všichni kromě nás měli lyže, Pastelka měla jako bonus gumovou nohu, Vítek měl ještě kameru, takže uvidíme, co bude, a všichni jsme byli jak přejetí parním válcem. Sestra převzala mou štafetu a byla nemocná (doufám, že ten zápal plic mít nebude), já jsem měla (nevimproč!) blbě seštelovaný vázání, potřebovala jsem ho pootočit na jedné noze o kousíček a poprvé jsem neměla sebou šroubovák ani kudlu, takže první jízda byla utrpení, miláček měl nový boty a taky trpěl, páč na ně nebyl zvyklej, plus podobnej problém s vázáním jak já, Zmetek a Hrabě se myslim na nic nevymlouvali, Dejv jenom naznačil, že bez ortézy (po pěti letech poprvé sundal) si není jistej a Pastelka furt něco mlela (ona když nemluví, tak prdí, takže jsme rádi, když něco plácá, máme jistotu, že přežijem, a ani ji moc neposloucháme), takže jsme byli skupina jak prase.
Naplno se to projevilo jednak když Vítek objevil chlapečka, kterej vypadal v ksichtě jako prasátko (promiň, chlapečku), tak dostal pracovní název Prasík a chvilku jsme ho pomlouvali. Vítekpotom tohoto chlapečka potkal někde na kopci u výjezdu z lanovky, a v domnění, že je to malý Rakušáček, jej laskavě pobídl "Tak mazej, Prasíku". Z omylu byl vyveden zvučným zvoláním "Tak pojeď, Adame!", na něž Prasík reagoval bryskním odjezdem.
Další situace nastala kolem druhé hodiny v restauraci, kam jsme se vydali najíst. Jednak tam měli geniální knödl (kvůli němu nás tamZmetek táhl, jmenuje se vlastně gNĚCOknödl, jsem to zapomněla), a jednak tam Vítek a Lukáš usnuli. Vítek usnul teda úplně natvrdo na stole, tak jsme mu na hlavu navázali nějaký gumičky, naházeli pár natrhaných ubrousků, nastavěli na něj loďky a přivázali mu brýle gumičkama k hlavě (ano, když se probudil, asi třikrát se strašlivě lekl, a fotky jsou u Pastelky), zatímco Hrabě jenom usínal. Zato vydatně. Hlava se mu kácela, když mu upadla úplně, zase ji zvedl jako že nic, a jel znova (video je u Pastelky ;-). Sestra tiše pila čaj, a já jsem svou spací krizi překonala už předtím na lanovce. Takže někdy kolem třičtvrtě na čtyři, poté, co jsme ochutnali prakticky všechno jídlo, co v hospůldce měli, jsme se rozhodli, že teda jedem dólu. Sestra s miláčkem jeli lanovkou, my ostatní po svejch, abysme si mohli vystát frontu v prostřední stanici, odkud se muselo sjet na spodní parkál. Sjezdovka stála za vyližprdel (jezdili jsme celej den po jiné), Pastelka sebou dokonce dole čváchla, do vody, která tam byla na jednom místě místo sněhu, já jsem spodní polovinu kopce bojovala dost, protože už mi nefungovalo ani levý koleno (pravý odpadloasi dvě hodiny předtím), takže jsem měla dost problém na terénu, kterej byl v podobě LED-VODA-TRÁVA-HALDA TECHNICKÝHO SNĚHU (skládat random, prosím), vůbec zatočit, takže jsme se pak dole ve frontě shodli, že jsme měli jet taky zvrchu lanovkou ;-)
V autobusu na zpáteční cestě nám paní průvodkyně poděkovala, že jsme se nikdo nerozbili a tudíž nebylo potřeba volat lékaře, pak někomu přišla SMS se zvukem vystřelenýho pérka (neboco), což spolu se situací kolem toho způsobilo asi desetiminutovej záchvat smíchu Pastelce a mně, a když jsme se dosmály a nadechly, zjistila jsem, že celej autobus chrní. A tak jsem taky usnula.

No a dneska je neděle večer, čili jsme všichni přežili (i následnou krátkou zastávku v boxu), děti už jsou doma, Pražáci v Práglu, rukavice na topení a na nich chrní Serena. Šimon chudák tady s ní byl zavřenej včera celej den (šel před tou pátou dovnitř, páč netušil, že se vrátíme za dlouho), takže radši zmizel (fakt je, že půlku dne prospal na Vítkem ustlaným gauči u topení), binec máme jinak běžnej, a Honza jede na školu v přírodě. Dobrý den :-)

23. února
Minulej tejden jsme chtěli koupit pruhovanou myš. Jenomže tam, jak je vždycky měli, už je neměli, a asi je na ně blbý období, protože ani neví, kdy by je mohli mít, takže se Honza rozhodl, že teda místo Chandlera by chtěl asi ty barevný myši. Tak jsme tam včera jeli se mrknout. -- no teda, jeli jsme se tam mrknout, úplně původně jsem jela jinam, jenomže jsem na to zapomněla a přejela odbočku a vzpomněla jsem si až těsně před tímhle zvířatoobchodem, tak jsme tam zabočili.
Napřed jsme si nezávazně povídali s papouškem (korela, Ahoj Kláro) a pak jsme se šli mrknout na ty myši. Zavolali jsme si slečnu, a že bysme rádi dvě myší holky (páč kluci smrdí). No a Honzovi se líbila jedna konkrétní pobíhající myš, tak tu slečna vytáhla.. a on to byl kluk. Tak jí říkám, ´no, tak zkuste najít nějaký holky, Honza si vybere, a tohohle já podržím´.To byla ovšem chyba. Myšák byl hrozně hodnej a komunikativní a furt si se mnou hrál a vůbec neutíkal a tak, no slečna mezitim našla dvě holky podle Honzových pokynů, dala je do krabky, a já jsem se jí s těžkým srdcem chystala vrátit toho myšáka.. a ona říká, ´no tak si ho vemte taky´, čemuž jsem odporovala, že se budou množit a že už tak máme čtyři křečky, co se nám rozmnožili, a kočku a kocoura, a tudíž haldu myší nemáme zapotřebí, načež se do toho vložil ještě místní borec a ten pravil ´vemte si toho myšáka, páč on je super, my si sem s ním chodíme hrát (slečna přikyvovala), a pak přijde někdo a koupí ho a dá ho sežrat hadovi´ - no a viděl, že je to v klidu, já jsem byla v prdeli, že toho myšáka sežere nějakej blbej had (jako, jó, respekt, hadi jsou super, ale myši mám fakt radši, ať si had žere králíky) a tak jsem ho šoupla do krabičky za těma dvěma, borec už otvíral ústa, že mi prodá i ty ostatní myši, ale to už jsem prchala k pokladně a celou dobu volala ´toho papouška nechci! ani rybičky!´ .. no, dobře, tak nevolala, ale to s tím papouchem jsem mu řekla při placení. Takže máme doma tři nový barevný myšky: Barta, Lisu a Maggie. No a aby byla naše galerie hlodavců kompetní, tak křečouni se jmenujou Dudlík a Člun, a křečounky Tlapka a Packa. A když bude Bart smutnej, že je sám, tak dostane kamaráda a každopádně větší bejvák, protože zatím bydlí v malým nouzovým domku, co v něm bydlíval Joey, když byl nemocnej, a nemá ani kolotoč.

No a mě zas opuchnul ten idiotskej kotník, takže mám pravou nohu ještě horší jak posledně (v podstatě je to sbírka mastí, obvazů a obinadel), ale paní v lékárně pravila, že na to je dobrej Veral. Tak si tu pravou pěkně mažu na každým kousku něčím jiným, aby se to všechno spravilo, zhruba čtyřicet procent celé pazoury mám pod obvazama nebo náplastma (jsem si dobila zas šlapky, takže spešl náplasti i zespoda), koupelnu jsem na ošetřovnu přejmenovala už minulej týden, takže v pohodě. Sportem k trvalé invaliditě, zase jsem si vzpomněla, jak jsem se plazívala o půl šestý ráno na trénink a pak do školy, oči jak angorák, namožený svalstvo, odpoledne to samý opačným směrem.. no tak teď se plazím zas. A těší mě, že v tom nejsu sama, včera jsme viděli naproti v kafárně kluky, tři z pěti férově kulhali, vím zhruba z čeho, jedna kamarádka má pro změnu nateklý zápěstí, a takhle je to dál a dál, takže juchů, nejsem v tom sama a hrozně mě to baví :-) Akorát si budu muset pořídit ortézu i na ten kotník. Páč nejsu zvyklá mít otlačený ponožky v noze. Tak. (P.S. To si nestěžuju.)

A víte, co mě dostává? Způsoby, jakýma se sem lidi dostanou. Například přes vyhledávače. Napadlo by někoho, že budu jako první link pod požadavkem alkoholismus a co způsobuje-fotky?!? Mě ne... A takhle je to furt. Dost se tím bavím, dokonce jsem to chtěla i sbírat, ale nějak to nestíhám pořád sledovat.

Jo,a todle je pro Zmetka, pondělí a pátek.

22. února
Dobře narvanej tejden, to je základ. Tenhle je přesně z té skupiny.
Nicméně včera jsem si dala luxusní pauzu, odpoledne jsem si šla nechat namalovat obrázek na nohu, David trošku nestíhal, takže jsem místo přejíždění tam a zpátky zůstala ve městě a nakoupila dětem nějaký věci na školu v přírodě a hlavně fusky miláčkovi (kerej je teďka na školení na nějakým zámku, takže je POTŘEBOVAL. Totiž, nějak mizí ty starý, a taky dost nestíhám prát), no a potom jsem si konečně užila vrčení. Noha T+1, T+6a, T+6b. Tak! ..Sorry, zejtra bude mozna vic.

19. února
Teda, nějak jsem se k tomu nedostala (k ničemu), takže víkend stručně: v pátek jsme viděli Královnu, suprfilm, fakt, v sobotu večer se pekelně zprasili, protože na nás útočili a my jsme se museli bránit bé padesát dvojkama, a jak každej ví, hořící B52 způsobuje hodně škod. Ale jenom jsme zpívali, povzbuzovali zvracejícího pána, co taktak stihl vyběhnout z taxíku a hodit kosu na zeď, Pastelka spadla do křa a o něco později sjela vestoje po zábradlí (když si na to druhej den vzpomněla, představila si, že by se jí ty nohy rozjely. Ale až druhej den. Si to představila.), pak usnul Zmetek na chodbě pod širákem, pak bylo miláčkovi špatně, tkaže jsme na boby jeli bez něj. biška ječela, viz níže, a pak jsme jeli domů. Fotky budou.

Zpráva dne: miláček už není Chundeláček! (Ten je krásnej, co?)

18. února
Jsme zpátky. Byli jsme v Pelhřimově s dětma, na kungfu závodech (já: Hele, Biško, vidělas ty holky, jak se rozcvičujou? - asi osmiletá holčička udělá cca pět přemetů přes celou tělocvičnu a zakončí je saltem - Biška: Tyvole. ... No, vedle to dělají taky. Můžu si jít koupit pití?), v Práglu u Pastelky (dyzajnovej byt. Trošku jsme ho poladili, bylo nás tam dost, krom nás (základní šestka) a slečny skorodomácí samozřejmě i Hrabě, taky Prasík a Zmetek), v Parc Ferme i s Marienkou a Filipkom (několik letek B52, kromě jiných koktejlů, seznámení s Ganéšou, "za gaučem nic není", noční zpěvy), na chodbě (ásk Zmetek), na bobech (tam přibyl ještě Bif; a Biška pak popisovala v autě Kubíčkovi, jaký to bylo, když jela sama: No já jsem jela takový kule, že jsem musela celou cestu ječet!) a teď jsme doma. Fotek máme haldy, některý jsou tady (ty jsou Vítkovy) a ten zbytek bude, a možná i nějaký příběhy. Ten, jak Serena shodila jedno terárko s křečkama, ti vypadli a ona jednoho chytla a nosila ho v hubě a děti ju honily po kuchyni a ječely, ať toho křečka okamžitě vyplivne, až jsem dolítla já, vyplašila kočku, ta vyplivla křečka a zdrhala pryč, tak ten vyprávět nebudu. (P.S. Křeček žije, Serena taky.)

16. února
Jsem byla včera úplně v šoku, když jsem zjistila, že máme na účtu nějaký peníze. A pak jsem zjistila další věc, a totiž že už je patnáctýho (jedna z výplat). Tak jsem obratem naprostou většinu těch peněz odeslala kam patří :=( Večer jsme hlídali Pejku. Děti teda byly napřed na tréninku, skrzevá tu sobotu, a než odešly, já jsem usnula, regulérně jsem vytuhla, možná i v polovině slova s nima.. úplně hotovo. Probudila jsem se za deset minut, ještě byly doma. No, co nadělám. Takže za Pejkou jsme jeli nějak kolem deváté, najedli se, děti chvilku okouněly u tévé a šly spát. Ouha. Nahoře se netopilo. Tak jsme pustili topení na plnou kouláž, dala jsem dětem deky a ony usnuly jako když je do vody hodí, čtrnáct stupňů je čtrnáct stupňů..
A Chundeláček si vyzkoušel tu supervanu. Masážní, nebo co to je. Se musí napřed rozsvítit světlo, který svítí u sprchy, čímž se spustí zásuvka, která je připojená do tohoto světla, a do té zásuvky je zapojená ta vana. Která má hafo čudlíků, a když se mačkaj ty čudlíky, tak to třeba svítí, masíruje (totiž cáká na záda), bubblá a tak. Moc tomu nerozumim. Nicméně po předchozích zkušenostech už vím, že:
- když chci mít ve vaně pěnu, nesmím si pouštět bublání ani masírování. Pokud si dám pěnu a pustím cokoli kromě světla, je pěna po celé koupelně (ověřeno).
- když si chci nechat namasírovat záda, musím mít ve vaně vodu. Aspoň půlku vany. Když nemám, nejsou trysky pod vodou, když nejsou pod vodou, cáká z nich ledová voda, všude kolem, a z těch trysek na přední části vany mi to cáká přímo do očí.
- když zmáčknu víc než dva čudlíky, vana si dělá co chce, jediný, co se dá ovládat, je světlo.

No, přežili jsme, přežil i Šimon, kterej večer nechtěl jít ven, takže po dlouhé době spal se Serenou doma celou noc, aniž by měl možnost utéct, a přežila i Pejka, která odjela ráno s Chundeláčkem do práce. Dobrou noc:-)

15. února
Tak ty fotky už máme všechny. Jako, masakr. No, přátelé, děkujeme za návětěvu :-) Zmetek hodil link na ty fotky do jednoho okouního klubu, kd ena ně klikla nějaká okounka, a obratem mi přišel pozdrav od bývalé spolužačky, jež je současnou spolupracovnicí oné okounky a zrovna jí stála za zádama. Hehe.

Jinak jarní prázdniny jsou v plném proudu, děti byly zas doma -protože venku pěkně chcalo, pardón-, vyhnala jsem je ven jenom včera, to si koupily křídy a pokreslily celou příjezdovou cestu ke garáži. Do které jsem nějakou shodou okolností zavřela později večer Serenu, ubohou kočičku. Celej večer a půlku noci jsem ji volala a hledala venku i v baráku, říkala jsem si, chudinka maličká, ještě nám ji někdo ----- okotí, co si pak počne, koťátko naše ubohé.. No a napadlo mě až ráno, že může bejt v garáži, protože jinak na zavolání vždycky přinde. Tak jsem tam ráno ještě v pyžamu (hello tiger) běžela.. a skutečně. Byla tam.

14. února
Zmetek už sepsal svůj pohled na víkend, takže já jenom dodatky: smažák jsme neměli v sobotu, ale v neděli, v sobotu jsem dělala dvě mísy salátu s kuřecím masem, pán v taxíku měl krutý fousy, na páteční "pivo" jsme vyrazili o půl jedenácté večer, na to, co se dělo v sobotu v noci, si teprve všichni postupně vzpomínáme (né že bysme měli všici okno, ale prostě si nemůžeme zapamatovat všechno, že), fotky od Pastelky už jsou na cestě (hledejte pak ve třináctým, ať je to nenápadný, ty budou.. jiný než ty Vítkovy, a ten mimochodem stále PŘIDÁVÁ nové), a venku svítí slunko. Je tam teplejc jak u nás v kuchyni, sedim tady v bundě a venku chodím jenom v saku..

13. února
Dneska o zvířátkách.

Serena v neděli navečer přišla zvenku a bya celá jakási zaprášená - ve smyslu plná chuchvalců prachu a tak. Říkala jsem si, ubohá kočička, musím ji očistit.. a zjistila, že není jenom od prachu, ale taky od hoven. Normálně jako kdyby tu kočku někdo posral. Takže přišla chvíle, na kterou jsme se těšili s Chundeláčkem již měsíce: totiž že tu kočku vykoupeme. Její fixace na vanu, záchod, umyvadlo a vlastně cokoli, kde je voda, je známá. Tak jsem jí to chtěli dopřát. Vlastně museli. Smrděla.
Celá akce proběhla poměrně rychle, nechtěli jsme se zadělat od toho, co měla na hřbetě, takže Chundeláček kočku držel, já jsem ji sprchovala, Elika koukala a Vítek to fotil. (Fotky má doma, pro případ nějakých dotazů.) Kupodivu nás nikoho nepodrápala, byla skoro úplně hodná, hodně mokrá a když jsme ji zabalili do ručníků, měla oči jak tenisáky. To měla ještě dvě hodiny potom, hehe. Ještě že u toho nebyl Šimon, by se vyděsila už by nikdy nepřišel.

Vítek včera dopoledne odjížděl, měl už nastoupenýho Bifteka v autě, a Serena pobíhala po dvoře. Zjistila, že Bif je uvnitř. Čili se tam samozřejmě musela jít podívat taky. Kočka lezla do auta! Dobrovolně! Za psem! No nic. Tak jsemje tam zavřela, abych zjistila, co se budedít. Serena v pohodě prolízala celý auto, zkoumala co kde je a tak, a když to měla projitý, rozhodla se, že de ven. Oknem. NEVĚDĚLA, že to je okno. Takže skočila, dala si hroznou jebu do hlavy, spadla na záda zpátky na sedadlo, vytřeštila oči, já jsem otevřela dveře a kočka vyběhla.

No, a včera umřel Chandler. Přišla jsem za ním večer na pokec, a on nic. Nereagoval. Tak jsem si říkala, spí, probudim ho.. a on nespal. Trhl rekord v délce života laboratorní bílé myši žijící doma, byl s náma necelý dva roky a byla s ním sranda.

...čekáte fotky z toho krutýho večírku? tady jsou

11. února
O víkendu byl u nás Vítek. Teda, on u nás ještě je. A já budu zatim stručná: vypili jsme co ještě nikdy ne, zpívali v pět ráno sanitku, koupali kočku, přežili večírek a smaženej sýr.. a nashledanou v přístím týdnu.

9. února
Jsem původně chtěla zůstat doma a uklidit. Nakonec jsem zůstala doma a spala, protože jsem nebyla schopná nic jinýho. Teda ještě kašlat. Teda vlastně jo: včera jsme měli vajíčkovou pomazánku, k večeři. (Kdo tuší nějakou nechutnost, má pravdu.) Vejce způsobují náhlý nárůst hustoty ovzduší v oblasti prdosféry. Takže pokaždé, když jsem kašlala, pekelně jsem prděla. (Sorráč, přijde mi to vtipný :-) Jinývtipný historky nemám, páč jsem spala.. ale můžu si vzpomenout, co se mi zdálo. (Tak ne.)

Kotník už mně odpuchnul, skoro, jenom na jednom místě to drží, takže tam asi vznikl ten průser. Asi si začnu dávat majzla na to, co se mi děje. Ale Honza to taky nedělá, včera přišel a měl odřenou pusu od něčeho, jakože ksicht, totiž tvář. A nevěděl od čeho. Je nás takovejch víc. Chundela taky chodí občas s modrákama a nemá páru, kde je vzal.

8. února
Taj ty internety po baráku, to je věc. (Wifi a noťas, mám na mysli.) Včera jsem dělala k večeři pomazánku, vajíčkovou (prdosféra pro všechny!), a nějak jsme se potkali s Vítkem na icq. Von právě získal toho novýho Tiziana, tak jsme se domluvili, že si to pustíme současně. Takže na TEĎ jsme to odstartovali (teda, vyšlo to až asi napočtvrté..), já jsem hodila Vítkovi zrovna link na texty, a píšu mu, že pod tím italským je to i španělsky, páč on umí španělsky, tak ať se koukne o čom to je. No a von na to, že Tiziano zpívá španělsky. Haluz. Vítek měl španělskou verzi desky, já italskou. Každej jsme dostali to, čemu rozumíme :-)) Tak jsme si vyměňovali poznatky o tom jak je co v jakým jazyku a tak. Tiziano ma obrovský plus za to u mě.

Včera dopoledne jsem jela do školy, a protože v noci padal ten dešťosníh, a pak namrzlo, tak to na některých místech vypadalo zase skoro jako kdyby byla zima.. No, není. V poledne, estou zpátky, už to samozřejmě bylo pryč, i s tradiční mlhou. Bylo tak nějak poloslunečno.

Jinak teda jsme (Chundeláček a Střapka, chicht) byli večer u děda, bude z něj internetovej guru - provedli jsme základní nácvik výroby webstránek.. No a cestou tam jsme se stavovali v kárfůru, co už je tesko. Nemohla jsem vynechat opičku, po dlouhé době. Yoda byl nějakej unavenej, fakt je, že bylo dost hodin, tak jenom tak polehával. Je strašně velikej, má aspoň patnáct cenťáků (no co! na kosmana zakrslýho to je dost!) a dělá hrozný ksichty.

A děti pojedou příští víkend na kungfu závody. Protože jsou šikovný, protože si musí zkusit předvést co umí před lidma, protože soutěžit je potřeba, protože závody jsou sranda.. no prostě, když jsme se o tom bavili s Chundelou, kterej takňák je proti těmhle souěžím a závodům a tak, tak jsem si uvědomila, že jsem vlastně před mnoha a mnoha lety vylezla ze závodního bazénu a přestala závodně exhibovat a od té doby mi to chybí, proto asi ta capoeira :-)

7. února
Jsem včera došla na trénink, sundala si kalhoty, sundala si ponožky a že si zašněruju kolena, a koukám, mám férově oteklej kotník. Vůbec nevim od čeho a je to pěkně hnusný. Jinak novýho neni asi nic, nebo co, až na to, že Vítkovi už došel ten balíček - posílala jsem mu šňůrky na takovou škeblu na krk. Ale on nám imrvére něco posílá, tak jsem si říkala, že šňůrky (to se tak blbě píše, to slovo!) jsou málo, a že teda něco přihodím. Von si ujíždí na kůkís z delvity, tak jsem jim vykoupila zásobu, do krabice přihodila jedno z mnoha triček, co se u nás objevily a nikdo neví, čí jsou a nějaký deplešáky (ech, totiž Depeche Mode - One Night In Paris). Poslala jsem to ve středu z Jundrova. Dorazilo to V PONDĚLÍ, jako. Masakr, ta pošta. Z některých míst to jde rychle, z některých jak z USA.

A ten Tiziano.. v neděli jsem nebyla schopná odejít večer do sprchy, protože do koupelny nelze přenést repráky a tudíž jsem si tam Nessuno e solo nemohla pustit. Teda, ono by to asi (určitě) šlo, ale --- ale. Takže jsem seděla do půlnoci v kuchyni a nedokázala odejít. Projela jsem to aspoň čtyřikrát. V pondělí dopoledne jsem si to CD hodila do auta, a od té doby na něm jedu. Když řídí Chundeláček, málem se po nastartování počurá leknutím (málem! málem!), protože to mám samozřejmě na plnou kouláž. Z nějakýho záhadnýho důvodu nemá Tiziana nijak zvlášť rád - koneckonců podobně jako Pedál, kterej včera prohlásil, že je to cigán. Páč se jmenuje Fero.

V noci venku sněžopršelo, pak trošku mrzlo, a tak to teď venku vypadá, jako kdyby tam byl sníh. Ve skutečnostije tam prd :-/ JO a tohle je někdy z minulýho týdne, Zmetku :-)

5. února
Právě jsem strávila příjemnou hodinku nad naším starým webem. Long live ANDROMEDA a v létě uděláme maso.

4. února
Nesnášim linkování sešitů. Písanek. Naprosto nesmyslná činnost. Písanka je sešit, ve kterým jsou vzorným písmem předtištěný písmenka, slabiky a slova a prvňáci to opisujou. První, maximálně druhej řádek má natištěný linky na výšku písmenek, aby dětičky nepsaly do kopce, z kopce nebo na přeskáčku. Další řádky už to nemaj. Když jsem chodila do školy já, dělala mi ty zasraný linky maminka. Bratrovi pak taky. Před šesti nebo kolika lety jsem převzala štafetu a linkovala Elice dvanáct písanek, totiž šest dílů, ale oni měli každej dvakrát. Rok na to to bylo totéž s Květináčem. Loni jsem ty zasraný písanky linkovala Honzovi, naštěstí jenom těch šest (jiná škola, jiný zvyky: tlamy to co dělaly ve škole, musely dělat i doma. Honza -ani Biška- naštěstí nemusí). Letos to dělám počtvrtý a DOPRDELE DOUFÁM, že všichni mí příští prvňáci už budou mít ty zasraný linky v tý písance předtištěný.

Jinak se mám skvěle. Alex mi včera poskytl nejnovějšího Tiziana Ferra, tak mi tady hraje (je to geniální. Jak mělo 111 i Rosso Relativo slabý místa, tak tohle -Nessuno e solo- nemá), já sedím v kuchyni, noťas na hromadě bordelu (protože na stole není místo, je tam hromada bordelu), na klíně mám kočku a na koleně stahovací náplasti, protože jsem strávila víkend pokusem o odrovnání. Aulando. Trénink pátek, sobota (byly ve skutečnosti dva, byla jsem jenom na jednom, na druhej nebyl čas a asi ani síla, přece jenom jsem se chtěla dožít nedělního), neděle. Mezitím jsme hlídali firmu, psa a barák (už jsem psala, jak to u nás chodí). Za ten víkend mám pár slušnejch (jo, podle mě, jistě) fotek, pár zážitků a pár perliček.
"Tobě je fakt třicetdva? A jak to děláš, že vypadáš tak mladě??? To já bych taky chtěla, až budu stará!" - Polk. "No, jak, musíš mít hodně brzo hodně dětí, nesmíš se tak dvanáct roků pořádně vyspat, naber si hodně práce, asi tak za tři lidi, hodně chlastej a dobrý je i kouřit." - Naprosto vážná odpověď: "Hm, když já k tomu kouření nemám vztah.."
Zas jsem si otestovala vlastní, již mnohokrát ozkoušenou myšlenku, totiž že když si myslím, že už fakt nemůžu, vydržím ještě dvakrát tolik. Obě kolena jsem měla stažený už po prvním tréninku a po druhým mi pravý odmítlo službu. Poskytla jsem mu horkou vanu, teplej obvaz, šestnáct hodin relativního klidu a dvojitý stažení na další trénink. Noha se mi podlomila až PO tréninku (a od té doby v tom jedem furt pryč). Moje tragický astmatický průdušky naznačovaly, že nevydrží. Myslím, že umím dýchat kůží, jinak to neni možný. Tomu říkám soulad duše a těla, kurva.

1. února
Nojo, je únor. Dyť já vim. absolutně nanic dostane už brzo první svíčku na dort. Tak mě tak napadá, proč se vlastně slaví takovýhle banální ´data´ - jako počátky, mám na mysli. Jestli totiž nejsou významnější jiný data. Třeba .. co já vim, když už jako to beru ve vztahu k absolutně nanic, tak bych spíš radši dávala svíčku v den, kdy jsem se to rozhodla udržet při životě, a nějakou v den, kdy jsem se rozhodla znovu, po rozhodnutí, že je to absolutně nanic, a taky nějakou při stěhování na novej hosting, a jednu za tejden dočasné slepoty, když nejel server, a jednu když jsem vymyslela nějakou další kolonku.. nojo. To by se vlastně furt slavilo. Ale - proč jako ne? Když je co? Protože když není co, tak se ani nechce dávat svíčky, když je oficiální důvod.

Jestli mi teda jako někdo rozumí.

Jenom jsem chtěla říct, že už neni leden, no.