30. května
Na Okouně propukla sada "ukaž se jaks vypadal kdysi". Tak jo :-) 1975 1981 1981 1981 1986 1990 1990 1990 1991 1992 1993 1994 1994 2002

29. května
Přátelé, kamarádi! Příště se budu snažit být akutálnější === rychlejší.
Svatba: thx to Maňas - zde je online záznam z celého dne. Čtěte obrnění proti chybám, na překlepy jste zvyklí. Pak tady máme další zásadní věc, a totiž něco přes dvěstě Moorovejch fotek. A na závěr (ne že to nejlepší nakonec, ale ten nejpomalejší nakonec) moje sada na flickru. Postupujte prosím od strany 5 (ano, ta se otevře) na začátek a omluvte drobnou nechronologičnost.

No a nakonec pár komentářů:
- jako jeden z mála řidičů v koloně jsem nepožila před jízdou alkohol
- Bišce jsme museli vyndat sedačku, páč ty obruče jsou dost neskladný
- chytat za jízdy urvanou fangličku z předního okna je nic moc
- protože Kobra objednala slunečno, byli negři nakonec rádi, že měli bílé oblečky
- Pedál prohlásil, že příště se žení v prosinci, páč to vedro je strašlivý
- pan oddávající byl bláznivý chirurg, jehož si slečna nevěsta pamatuje z dětství - při sundávání sádry jí rozfikl ruku (nebo tak něco)
- slečna servírka v restauraci při obligátním rozbíjení talíře tímto jebla tak, že se rozletěl po celé terase na hafo malejch kousků. Naše maminka to při prohlížení fotek kvitovala s povděkem, prej většina talířů jenom lehce odskočí a zůstanou vcelku. Nechápu, proč tyhle typy teda nemáme doma
- panáky pro nevěstu a ženicha, z nichž v jednom je voda, rozeznala Kobra na první pohled - ke své nechuti ve své skleničce odhalila (správně) čistou, chlorovanou vodu
- hrabě se při první příležitosti chopil mikrofonu a jal se svolávat hosty ven na krájení dortu.. aby po minutě slovo "ven" odvolal a nahnal všechny zase dovnitř
- kytku chytla Věra. Zaujala nemilosrdně nejvýhodnější pozici a pojistila si tak záříjový termín svatby
- Biška ulovila lampičku se svíčkou a několik hodin dělala Kobře světlušku. Měla teda světlo vpředu a ne vzadu a venku rumplovala zoncna..
- hustohustá přeháňka donutila kapelu přestěhovat po deváté hodině nástroje zvenku dovnitř a děti jít spát - využily přírodní sprchy a kompletně zmokly
- chlapci se v nestřežené chvíli chopili mikrofonu a pělo se jak o život
- kapela byla geniální, dokázali asi do půl třetí hrát na požádání prakticky cokoli, prej devadesát procent z toho předtím nkdy nehráli. Tancovalo se. Maňas se mě pokoušel naučit tango (hráli samozřejmě něco jinýho), s Pastelkou jsem tancovala polku (hráli samozřejmě něco jinýho), dokonce i s drahým jsme se dali dohromady. Překonal rekord v počtu vyslovení věty "nech se vést". Dále si uvědomuju hymnu
- ráno mě probudilo slunko svítící do pokoje, někdy o půl osmé. Asi hodinu a půl jsem čekala, že se probudí ještě někdo. Nakonec jsem (po sbalení) slezla dolů jako poslední a zjistila, že ta veselá skupinka na dvoře, kterou jsem poslouchala oknem, jsou negři s Maňasem a Pedálem, kterým taky svítilo do ksichtu. Řešili otázku Petra, o kterým slečna servírka odmítla říct, jak se jmenuje (viz též online záznam). v rámci debaty se mimo jiné zjistilo, že všechno žrádlo sežral standardní Šarik

Tímto za kolektiv děkujeme Pedálovi a Kobře, a též všem ostatním zúčastněným!!!
(A příště prosím v tom prosinci.)

28. května
V sobotu jsme byli ve Slavkově na svatbě. Dopadlo to dobře. (Vzali se.) V neděli jsme odtam jeli, s mezizastávkou doma na vysypání fotek, na závody do ústí nad Orlicí. Dneska bysme asi měli spíš spát: odcházeli jsme po obědě z domu, miláček mě upozorňoval, že mám brýle na stole, ať je nezapomenu, pak si vzpomněl na svoje, tak jsme šli ven, a sotva za náma zavřel, drahoušek pravil "No a teď mně dej klíče, páč já jsem si svoje zabouchl", a já jsem pravila "Takže to já bych si šla vzít dom boty, když už otevíráš". To de, ne.

26. května
Kobra s Pedálem se dneska svatbí. Oblíkám Honzu tak, aby nadělal na oblečení v provozu co nejmíň škody. Na akci bude mít krémový frak, bílou košili. Nesmí se v tom přiblížit k jídlu. Dala jsem mu košili, čistou, minutu na to na ní měl kakaovej termix. Jedl vanilkovej..

24. května
Dluhy: hundrtvasr foto, Venuše a Měsíc - mama nám v sobotu volala, že se máme kouknout, že Měsíc je tureckej měsíc. Z Emanuela. A von fakt jo. Tak jsme ho šli fotit. Měli jsme auto zaparkovaný na svahu o sklonu 45° (ne, nepřeháním), takže jsme se o něj opřeli a vyvažovali foták rukama, aby nesjel. A vzájemně si nadávali, že dejcháme a hejbem tudíž s autem. Takhle to vypadalo na místě, napravo byl cvokhaus. Záchod nehledejte. Gigantickej veverčí ocas zde, dalo se za to držet, když jsem lezla po stráních nahoru směrem k cíli, veverčí ocasy mně zachraňovaly - prstama se totiž při pádu stromu chytit nelze. Veverčího ocasu ano.

Včera jsme, kromě zkoušení šatiček, byli koupit boty. Úplně původně jsem si myslela, že koupíme boty jenom Elice, protože prostě žádný nemá. Pak jsemsi uvědomila, že Biška chodí v botách, co nosila před asi pěti lety Elika, navíc napodzim, a je z toho dost zoufalá. Takže Biška taky. A pak jsem se podívala Ance na nohy a zjistila, že Eličeniny starý boty kromě slepení je potřeba taky nutně nějak vyčistit, takže .. třetí.. a pak mně došlo, že Honza zvaný též Smradlavá noha vlastní pouze jedny tenisky, který vyzuje jenom ve škole.. no a bylo. Máme čtvery nový, luxusní boty.

A mimochodem. Odbarvy jsou na hovno. Už je ze mě zase Zlatovláska. /je to jenom mezistav

22. května
Taj jsou nějaký ty fotky.

21. května
Ještě dejchám. Jenom jsem tady nebyla :-) Udělala jsem si výlet do Slovinska, na závody. Stručně: Slovincům je prd rozumět. Neříkají VOILA (čti -voala-), jak jsem si prvních asi 100 km myslela, ale HVALA (čti -´chvala-). V Mariboru je každýmu jedno, že se jezdí na červenou. Nemám tušení, jaký jsou rychlostní limity na slovniských silnicích, a ti co to ví, na to dost dlabou. Slovinsko je zdá se bohatá země - domy tam jsou buď nový, nebo hezky opravený, nebo úplně krásně udržovaný. I po venkově jezdí jenom lepší auta. To, co vypadá jako gigantickej veverčí ocas omotanej kolem kmene stromu, není veverčí ocas omotanej kolem kmene stromu, ale spodní část břečťanu, kterej v horní části stromu normálně zeleně roste. Na kraji dálnice jsou vrány. Slovinci poslouchaj otřesnou muziku, zní to asi jako ´holaryjá´. Prostě štajerácká dechovka. Poslouchají to VŠICHNI a furt. Mají to dokonce jako zvonění na telefonech. Počivališče Lopata (naše oblíbené) je zřejmě hlouběji do vnitrozemí než jsem jela, musela jsem tedy vzít zavděk počivališčem Zima. V Bad Fischau je furt hundrtvasr, ale dole na hajzlu není už jenom falešná hajzlbába, ale i živá. Prase jsem netrefila žádný. Fotky budou.

17. května
Flíčka má šest myšátek. Všechny mají flíček :-)
Naši ježci si rozdělili teritoria. Horní ježek chodí žrát normálně ke kočkám do misky, a nestihli jsme ho vyfotit. Spodní ježek dostává kočičí bobšíky do svýho bydliště v hromadě Honzovejch dřevěnejch letadel za kuchyňskýma dveřma, a i nadále celý večery škrábe na dveře a trvá na vpuštění dovnitř.

16. května
Eště že se jako celosvětovej komunikační jazyk rozšířila angličtina, to je snad jediný, co je na těch amíkách dobrý - při představě, že bych se všema těma Chorvatama, Slovincema, Makedoncema, Francouzema, Chvýcarama, Portugalcema, Španělama a v neposlední řadě Italama musela komunikovat NĚMECKY se mně otvírá kudla v kapse. Ano, ano. I Lucemburčani, Rakušáci a Němčíci komunikujou anglicky! To maj z toho, že prohráli válku. (Ještě že tak..)

15. května
Dnes stručně: fotky ze špagátů moje - Vítkovy. Podotýkám, že jsou seřazeny od konce.. což vlastně taky není úplně pravda.. protože jsou od konce a ještě přeházený. Flickr je zvláštní :-)

13. května
Chorvatsko: třetí!!! To byl den. :-)

V sobotu jsme byli v lanovým centru. S Vítkem a Dejvem a Bifem a dětma. Když jsme přijížděli, poprchávalo. Když jsme se navlíkali do postrojů, lilo. Když jsme se donavlíkali a dohráli rozcvičovací hry (a ještě chvlku počkali), přestalo. Šli jsme se otestovat na pozemní překážky. Byly šílený :-) a pobavili jsme se u toho dost. Z normálních bych si dovolila zdůraznit Tarzanův skok, kterej Vítek absolvoval již v Práglu a já jsem prohlásila, že TOHLE NE - se vyleze na sloup vysokej asi 10 m, po takových kovových stupíncích, nahoře se musí postavit a pak skočit asi dva metry na houpačku. Miláček skočil. Dejv pak ukecal instruktora, že bude hrozně rychlej (už jsme měli končit), vyběhl na sloup a skočil taky. Ostatní fotos později, nebyl čas.

Protože Zmetek odjel na koncert do Vídně, zanechal nám tady dočasně pejsánka. Bif se provokuje se Serenou (ona do něj plácá tlapkou a on ji se zběsilým štěkotem a vrčením pak honí), Šimon se toho povzneseně neúčastní.
Sedím si tak v klidu v kuchyni na židli, na klíně počítač, píšu, pode mnou leží Bif, kousek od nás na zemi Serena, za mnou otevřený dveře na dvůr.. a najednou slyším nějaký chrastění za zádama. Se otočim - a čumí na mě ježek. Seděl na zemi vedle židle a zíral. Snažila jsem se ho nevyplašit a přivolat miláčka, ale než se podařilo, Bif se pohnul a ježek utek. Ne ven. Schoval se do rohu za skříňku. Takže už jsem mohla vstát a zavolat drahouška a děti, ať se kouknou. Potřebovali jsme ježka dostat zase ven, co s ním doma, on se tady schová a bude řachtat. Miláček se tedy jal plašit ježka smetákem. Nakonec se ukázalo, že smeták ježka spíš nalákal - byl zvědavej, tak vylezl a koukl se na něj zblízka.. a nakonec teda odešel ven. Kde, světe div se, byl DALŠÍ ježek. Zavřeli jsme tedy oboje dveře, protože DVA ježci v baráku už by bylo fakt moc, já jsem si sedla zpátky k přístroji a v klidu si pracuju.
Někdo škrábe na dveře.
Bif je pode mnou, Serena na židli, Šimon se ještě nedostavil.
Ježek.
Normálně drápe do dveří, abysme ho pustili dovnitř! Jsem se na něj šla podívat druhejma dveřma - páč otevřít tyhle, tak nám tam vlítne, žejo. Takže jsem se nakonec přestěhovala s počítačem k počítači, protože ustavičný škrábání na dveře a občasný zafunění (hlasitý. Je to zvenku slyšet dovnitř) mě trocha rušilo :-)) Ale ježci mají zřejmě něco proti kočkám - když přicházel Šimon (hop na okno, mňááúúú, mňáááúúú), schoval se, a škrábal zas až jsem kocourka vpustila.

Už se těším, až se zítra probudíme, a za dveřma bude stát lední medvěd, pár tuleňů a žirafa a budou chtít jídlo...

11. května
Takže! Auto vrčí a jezdí, včerejších 24 hodin se nějak zpomalilo, takže jsme všichni všechno stihli.. Aha. Nestihli. Slíbila jsem Bišce, že uděláme herbář. Včera, že uděláme herbář. Do školy. No nic, tak dneska. Každopádně - nejšikovnější děti jsou ty naše, protožejim stačí zadat práci a ony se postarají. Byly včera doma dřív jak my, a to prosím kromě úloh a drobného úklidu byly i večer v kungfu..

10. května
Jsme byli v pondělí v zoo. V brněnské. Po dlouhé době. Viděli jsme ve vodě se peroucí memedě, lišáčka Filipa, kterej se učí na komunikativní lišku, která bude relativně volně chodit po zoo mezi lidma, a děti krmily lamy. Taky jedna lama utekla. to jsme neviděla, zvěstovala nám to Pastelka s Hrabětem a Prasíkem, kteří za náma odpoledne přijeli - prej tak šli do kopce a najednou proti nim běží lama. A za ní běží ošetřovatelka s telefonem u ucha a řve POZÓÓÓÓR LAMÁÁÁÁ! a lidi skákali do křa a tak. My jsme pak už jenom potkali prchlý lamoovcokozy. Ale dobrý.

No a dneska jsem měla další školní zápich. Včera mi přišel mejl od jedné studentky, jestli už jsem posílala přehledy probrané látky. Vzpomněla jsem si, že jsem zapomněla, a začala panikařit, že je dneska mám. Nahlédnutí do kalendářů mě informovalo akorát tak o tom, že tam mám hokej - v jednom jsem měla VOLNO, v druhým druháky a ve třetím prváky. Prostudovala jsem teda podrobně studijní plán všech skupin a vyšlo mi, že dneska mám mít prváky a za čtrnáct dní zas, což je blbost, protože jsme se viděli před třema tejdnama a zápočet mají nakonci června a v těch jejich soutředěních je nějakej systém. Usoudila jsem tedy, že je to překlep, mj. proto, že v plánech bylo i to, že mám učit ve středu (blbost), a odvodila si, že buď mám druháky, nebo nic, s klidem vyrobila přehled, že jim ho kdyžtak dneska dám a budem opakovat na test, nachystala věco na dneska do práce (odjíždí se na závody s funglovým autem) a odjela ráno s dětma do školy. Tam jsem si zavolala na studijní, jak že to teda vlastně je... a zjistila, že mám prváky. Nejhorší varianta, přesněji řečenou, s TOU jsem nepočítala. No - přežili jsme.

6. května
Další pokus o link na flickr, tentokrát to zkusim rovnou http://www.flickr.com/search/?q=box+kveten&w=91513658%40N00&m=tags&z=t co to udělá.. To jsou jako fotky z včerejšího boxu. Pokud by měl někdo pocit, že jich muselo bejt původně víc, ano, bylo. Ale zvedla jsem si laťku, můj krásný nový stroj si nezaslouží zveřejňování nekvalitních výstupů! (A o kvalitě již zveřejněných se nediskutuje.)

V pořadí druhej volnej čtyřden trávíme opačně než minulej týden, pracuje tentokrát miláček. Mně bylo včera tak blbě, že jsem nešla ani na trénink, a usnula u dětí v nadpodkroví (moc dobře se tam spí - akorát lézt po žebříku mně nedělá úplně dobře, je to ta jejich ´klubovna´ úplně pod střechou).
Jo, taky jsem zapomněla sdělit zásadní informaci: Flíček je Flíčka. Ano, máme další myšátka! Mají teď dva nebo tři dny. Děti minulej týden zjistily, že Bart neustále honí Flíčka a tento že je jaksi již širší než Bart, usoudily tedy, že Flíček je Flíčka a přestěhovaly ji za Maggie a Leelou. Pevně doufám, že Leela není Leelák, a podobně doufám, že se nám podaří myšátka oddělit dřív, než se znovu naklonujou. Maggie je díky návratu Flíčky a přítomnosti myšátek zase spokojená, už se mnou dokonce mluví. Takže jsem zvědavá, jak moc bude uražená, až jí sebereme vnoučata. (Miláček se po mém radostném sdělení "Maggie je babička!" jenom suše ušklíbl a pravil, že je zvědavej, jak budu jásat za měsíc, kdy budeme mít třicátou generaci myší.)

Občas si dávám doma kafe. Ale protože pořád pochoduju a něcodělám, často ho nevypiju. Nejčastěji proto, že je moc horký (tak jdu zatím něco dělat, a zapomenu na něj), nebo ho začnu pít, ale něco mě vyruší a zapomenu. Nebo najdu na lince večer kafe, co jsem si (pravděpodobně) dělala ráno, ale nevim o tom, tak ho strčim do mikrovlnky a ohřeju. Když na něj nezapomenu, vytáhnu ho. když pak není moc hokrý, vypiju ho. Prostě je to složitý.
Minulej týden si miláček dělal kafe, tak jsem ho požádala, aby mi udělal taky. Pravil, že dobře, že teda de nasypat dvě lžičky kafe do hajzlu, jestli tam chci nalejt i mlíko.
Skoro jsem se urazila.
Nakonec mi to kafe udělal. Sobě taky. A NEVYPIL HO! Normálně na něj zapomněl. Takže už si ze mně nemůže dělat srandu, protože mu to vracím. Hihi :-)

4. května
Jsme se včera stavili s prckama ve frcu - a tam visela ubohá růžová šifónová (?) sukýnka s kraječkama a plakala. Prostě jsem ji tam nemohla nechat...

A Honza se do té jazykové třídy nakonec nedostal, skončil ve spodní polovině startovního pole (ale nejhorší rozhodně nebyl!). Holt když se neumí soustředit, tak co s ním. Taky říkal, že budou tu angličtinu mít stejně taky už od příštího roku. akorát doufám, že jim toho teda daj míň, když jsou to větší máčky ;-)

3. května
Opičák byl v úterý se mnou na tréninku. A protože byl státní svátek a tedy jsme nejeli ze školy a z práce a navíc byl ten .. hokej, tak jsme jeli autem sami a tedy tam se mnou zůstal až do osmi, čili druhej trénink se jenom koukal.. vlastně.. fotil. Jo. Opičák nám nafotil trénink. Nastavila jsem mu čas a ukázala kde má mačkat, s ničím nekroutil, a navcakal toho haldu. Tu jsem já pak promazala a copřežilo, trošku okrájela: a heleme se. S dobrým foťákem skutečně udělá slušný fotky kdekdo, natož Opičák, kerej je šikovnej. Takže co? Takže mám fotky, kde su taky! .. Mimochodem fotil kdeco, například větrák, oloupanou zeď, nápisy na dveřích, špagáty a okna proti oknu. Má to schovaný :-)


&