29. června
Dnešní skóre: Elika 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Anka 1 2 1 1 1 2
1 1 1 1 1 Honza 1 2 1 1 1 1 1 1 LaBisha 1 2 1 1 2 1 1 1 1
28. června
Biška
měla školní flétnovou besídku a narozky. Děti dneska byly v parku před
nádrem trošku lozit na nějaké akci lanovýho centra. Já jsem tento týden
již pětkrát zapomněla někde peněženku (na popelnici, u ledničky, na záchodě,
pod botama, nevimkde, ve škole) a způsobilo mi to již dost potíží. Zejtra
je vysječení. Over and out
26. června
Náš výlet, stručné shrnutí: ve čtvrtek jel chlapec s mým drahým - na závody,
do Slovinska. V Brně se potkali s popadanejma stromama, slejvákem a nefunkčníma
semaforama, v Mikulově pozorovali tři různé bouřky, v Poysdorfu jim těsně
za hengrem spadl strom. Na kopec - Rogla
je známé lyžařské středisko - vedlo 15km stoupání. Dojeli dobře.
V pátek jsem jela já s dětma. Věrni rodinné tradici, že nic nejde hladce,
dali jsme si ve Vídni
a pod ní bouřku s krupobitím,
vichřičku
a brutálslejvák,
takže nám půlka Vídně trvala hodinu (fotila Anka). U Hundertwassera
- moje nejoblíbenější odpočívadlo
- už bylo dobře,
koukali jsme na mraky,
čurali a jedli. Zbytek cesty v klidu, projeli jsme na mou občanku a všechny
děti zapsaný v ní (naši zákonodárci v tom nadělali trocha hokej - varujou,
že děti maj mít vlastní pas, blablabla. Nicméně podle aktuálně platných
zákonů lze s dětmi do 15 let cestovat na platný cestovní doklad rodičů,
pokud tito mají děti zapsané v tomto dokladu před 31.8.2006, což já mám.
Páč cestovní doklad vrámci EU je občanka. Ověřeno, Rakousko, Slovinsko,
Slovensko bez potíží), na kopec vyjeli skoro potmě, hledali bungalov,
nakonec našli, Slovincům jsem začala slušně rozumět.
V sobotu jel tatínek, s obytňákem. Na kopec se nemoh dostat stejnou cesotu
jako my, protože tam probíhaly tréninky, jel tedy druhou stranou. Říkal,
že si dal férovou rallye po šotolině - opakuji, s obytňákem - a párkrát
jel rigólem, neb dvě auta se tam nevešly. JO! Rogla je v nadmořské výšce
1517m. U nás bylo vedro jak kráva, nahoře skoro celou dobu pod 10 stupňů,
plus půl soboty lilo, v neděli už vykoukávalo slunko, tak bylo (na slunku)
kolem 17 stupňů.
Fotky ze závodů zde
(obsáhlejší galerie) a zde
(probráno, proč to tahat dvakrát).
Chlapcovi se v první jízdě podělalo auto, další dvě jel díky tomu s problémama,
takže probíhal souboj s časem a soupeřema, dopad dobře.
Projeli jsme se s dětma na bobové dráze. Prosek, prosím pěkně, to je čajíček. Sankališče Zlodejevo (bacha, hraje a je tam video), to je MASÁŽ. Skoro jeden a půl kiláku dlouhej sjezd. Plus vlek nahoru. Napřed jsem si chtěla zjistit, kam to vlastně vede. Takže jsme si s dětma udělali vejlet dolu z kopce. Mraveniště (Elika mravence nerada), větve, mokrá tráva. A pak zas nahoru. Úf. No a za nějakou dobu jsme jeli. Napřed já s Biškou. Brzdila jsem víc než je zdrávo, páč jsem to neznala. Pak já s Honzou. Brzdila jsem pořád dost, ale už míň než předtím. Honza řval BRZDIIII víc než Biša. A nakonec jely Elika s Ankou. Fakt hustý :)
A vyrobila jsem si další jazykovou historku: Šli jsme s výsledkama po parkovišti závodních strojů, zastavil nás jeden německej závodník, páč viděl, co držím, a chtěl zjistit, jak přesně jel. Chodila jsem v čepce BRASIL, takže na mě promluvil italsky, a prej, Jakým jazykem mluvíš. Tak mu italsky říkám, Anglicky. No a pak už jsme se bavili jenom italsky, aniž nám to došlo :-))
25. června
Sláva nazdar výletu-výletu-výletu - původně jsem chtěla napsat něco o
tom, jak jsme si udělali výlet na závody, přidat něco o padajících stromek,
10cm krup a rallye s obytňákem, a dát ukázku fotek, ale už si uvědomuju,
že je to blbost. Je 3.55. Indy :)
22. června
Jsme byli ve čtvrtek (včera) na Zahradní slavnosti ZUŠky. Odehrává se
to na zahradě :) a je to pro zvířata. Děti (a rodiče) přijdou se zvířátkama
a je pro ně nachystanej program - soutěž krásy, veterinář, prolízačky
pro zvířata, odlívání tlapek, předvedení nějakýho oboru týkajícího se
zvířat, soutěže, prodej zvířecí keramiky (made by děti z výtvarnýho
oboru, peníze jdou na jeden útulek), krmení, kreslení.. Probíhal pátej
ročník. Zatím čtyři ročníky pršelo. (Ještě že tak, dneska už to FAKT bylo
potřeba.) Zviřátka jsem samozřejmě fotila - jak bude čas, přeberu a natáhnu,
zatím mám jenom pejska. Shiba
Inu. Povědomý? JO! Je to Barneyho brácha Spot. (Nintendogs...) ...
No a ještě mám štětce.
Se tam malovalo na ty domečky a prolízačky, co děti vyráběly. Máme doma
TŘI. Pro myšáky a křečáky. Ti na slavnosti nebyli. Jednak bylo horko,
jednak jsme každej něco dělali a nemohli bysme je hlídat a jednak nejsou
zvyklí, že je někdo vochmatává, tak jsem vysvětlila dětem, že by je to
spíš stresovalo. Což mi připomíná, že máme zase o myš míň. Teď už jenom..
šest. Co umřela Frájka (možná to byl Fry a byl nemocnej, nevíme..) byl
počet holek a kluků stejně už nevyrovnanej, tak teď máme ještě o Čárku
míň. Nějakej Honzův kámoš ho chtěl. Tak dneska Opičák nesl do školy myš..
Jsem si ještě chtěla na něco postěžovat (dik Ybrmaus!).. jenomže jsem zapomněla na co, tak taj zůstane jenom tenhle zmatek.
19. června
Ták, co máme dneska? Úterý. V sobotu jsem testla nový botičky,
samozřejmě tancem (ano. Já) - to jsou ty co měly bejt bílý letní.. V neděli
jsem testla slunko. Byli jsme na okruhu, na WTCC, tak nějak jsme se definitivně
rozhodli celkem na poslední chvíli, takže jsme neměli ani vjezd, ani vstup.
Ondatra chudák parkovala na poli za kilo (!!!!), my jsme si došli asi
kilák k hlavnímu vstupu pro diváky (!!!!) a tam nám laskavý Monious (haluz,
psal úplně náhodou že tam jednou) věnoval dva seaťácký vlezy (!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!).
Páč se mi vybil telefon, ztratili jsme se si poměrně záhy (oni to tam
neznali.
Navigace před setkáním probíhala ve stylu Nó jeli jsme takovým jako
lesem a pak bylo vlevo parkoviště. - A byla tam nějaká brána? - Ne e.
Ale je tady stánek ševrolet! - Aha. No, é, a viděli jste takový veliký
parkoviště pro ostatní auta? - No.. né.. ale tady jako kousek před náma
nějací lidi furt chodí přes silnici. - Ha! Vodtam jsme přišli! Co vidíš
eště? - No takový jako autobusy.. - Kolik jich je? Jedna dva tři čtyři
pětšest SEDUM? (koukám s nadějí přímo před sebe) - Jo. A ten poslední
má žlutou zelenou a červenou kouli. - JO! Tak tam jsme. A tak jsme
se našli.
No a pak jsem fotila, samozřejmě zády ke slunku, no a pak jsem zjistila,
že jsem se spálila ZEPŘEDU. Teda zezadu taky, ale to mě tak nepřekvapilo..
No a pak jsme jeli domů (ondatřička ubohá, na poli..) a pak jsme jeli
do Sanitky
se najíst a pak jsme jeli zase domů, a doma jsme nasypali děti do postele
a fotky do počítače a než jsme si stihli prohlídnout polovinu, oba jsme
usnuli. O půl desáté, prosím pěkně.
Dneska jsme byli s dětma domluvení, že jdeme na koupák. Celý dopoledne bylo všelijak, ráno jsem si dokonce vzala tenisky!, tak jsem nevěděla, jestli půjdem, nakonec jsme šli. Nesla jsem si sebou 16ku krém, že si natřu ty spálený předky a zadky, a vzali jsme to přes Vaňkovku, páč jsme potřebovali a) brýle, b) pití, c) něco k jídlu (jako, na Montecu mají supr stánek, hranolky s kolou za půl sta, párek v rohlíku za tři pětky, nekupte to) a d) ehm plavky, přesněji řečeno vršek, já. Páč se mi rozpadly ty letitý, spodek jsme zakoupili v litexu přes síť, ale podprdu si jako musim zkusit, žáno. Takže NewYorker, páč tam prodávají jednotlivý díly.
Víte, proč už nemaj holky malý prsa? Páč jsou VŠECHNY ty podprdy vycpaný. Ale jako dost.
Takže mi trvalo docela dlouho než jsem našla co jsem potřebovala, žádný vycpávky, žádný flitry, žádný nápisy TROPICAL - stačí že na té spodní části plavek je napsaný LOVE, nebo co, mnohokrát.. no nakonec jsem našla zahrabaný to samý co mám v černým, ale čistě látku, bílou, tak jsem Elice mohla ukázat, jak jsou její plavky průsvitný, no, co. Jo a brýle jsme koupili taky. -HISTORKA- Honza dostal potápěčský, na nos, i se šnorchlem, Anka obyč modrý, Biška obyč černorůžový, Elika prohlásila, že jí stačí ty co maj, no a já jsem nutně potřebovala něco, co mi bude sedět. Našla. Sedí skvěle. Myslim, že jsem těch pár set metrů na tom PADESÁTIMETROVÝM bazěnu přežila jenom díky těm brejlím ;-) Biška byla ze svejch brejlí tak nadšená, že je stále držela v ruce. Několikrát jsem ji upozornila, že si je má schovat do tašky, nebo je ztratí. No a co udělala? Nojo, ztratila je. Ještě někde v tý Vaňkovce. Zjistili jsme to až na Montecu. (Biška žije.)
Taky se nám vysrala parkovací karta. -HISTORKA DVĚ- Strčila jsem ji do automatu, jakože kontrola esi máme něco platit, a ten kreténskej automat (už s ním mám nějaký zkušenosti, viz loňskej 10. duben, mi začal tvrdit, že KARTA JE VADNÁ. Zopakoval to ještě párkrát, tak jsem šla zkusit, esi mi nedá automat na vjezdu další parkovací kartu. Jistě že nedá :-) Asi maj pod tím výdejním strojkem zabudovanou nějakou váhu, páč fotobuňky tam žádný nebyly a automat neřek ani TAJ MĚ ZMÁČKNI A DOSTANEŠ LÍSTEČEK, jak dělá, když tam přijedu s autem. Našla jsem teda obsluhu (doteď si nejsu jistá, esi to byl pán nebo paní), vysvětlila problém, obsluha zmáčklo čudl přímo na automatu, dovolalo se do nějaké centrály či co, tam vysvětlilo problém a bylo. Mělo nás pustit ven ručně. To de, ne?
Takže suma sumárum, mám fotky z WTCC, spálené já, po mnoha letech jsem si dala padesátkovej bazén, děti jsou doufám již definitivně odvšiveny, potkali jsme se s miminama, a Biška je ostříhaná (jsem jí minulej týden řekla, že jestli se ještě jednou ráno neučeše i přes přímý povel, ostříhám jí ty vlasy. Co měla až skoro po zadek. No, v neděli se neučesala). Over and out.
16. června
Biška má novou čítanku. Otíkovu čítanku. Hrozně ji baví z toho číst, jsou
tam příběhy a ne jenom tupý texty na učení písmenek. Taky je to Šrut,
že. No, a tudíž tam jsou perly:
Seděli dva ptáci
Seděli dva ptáci,
seděli na plotě,
la, la, la, bum!
Když jeden uletěl,
zbyl druhý na plotě,
la, la, la, bum!
Když druhý uletěl
a nikdo na plotě,
la, la, la, bum -
i ten plot uletěl
a bylo po plotě,
la, la, la, bum!
Ve středu jsem strávila večer ve slepičárně. Aneb s Veronikou a s Věrou. Na Verči popud. Táhlo se od loňskýho léta pár nevysvětlenejch věcí. Krom vysvětlení (stručně: informace procházející přes několik osob jsou vždycky zmutovaný a pokud si většina stran nedá vymluvit, že oni mají pravdu, informace zmutovaný i zůstanou) jsem získala pár novejch informací i já (stručně: o tom, co mě tak hezky sestřelilo loni, ví o hodně víc lidí, než by jeden čekal, a naprostá většina z těch lidí má i víc informací než já. Milé, skutečně), a spousta věcí (rozepří. Nedorozumění. Dezinformací. Pomluv. Předanejch informací. Záhad. Pochyb) se vyjasnila, protože se našly krysky. No, u mě dobrý, já už krysky nezachraňuju a pár šutříků do mozaiky navíc mě nezabije
Ve čtvrtek jsem strávila večer v úrazovce. Trenér sestřelil studentku dobře/špatně mířenou ránou. Vtipný bylo, že se mnou šla na ténink poprvé Taťána ;-) která osvědčila svou chladnou hlavu a vzdělání, donesla z auta lékarničku a diagnostikovala lehký otřes mozku. Tu roztrženou hubu jsme viděli všichni zcela zřetelně. Takže jsme Angolu sebrali, lehce ošetřili, naložili do auta, odvezli do nemocnice, a chystali se ji odvézt domů, až jí to zašijou - a ejhle. Oni si ji tam nechali. Páč si nepamatovala, jak se jí to stalo, jak se dostala do nemocnice a tak. Taky nevěděla, proč má v peněžence občanku své sestry ;-) ale to s tím asi nesouvisí, páč svou tam měla taky.
V pátek jsem strávila večer v bazénu. Nojo, fakt. Vlastně jsme byli s dětma v bazénu i ve čtvrtek - na Kraví Hoře - na koupáku, ale tohle je jiná. Byli jsme v Černé Hoře (ha, samý hory!) a kromě toho, že do mě naráželi chrousti (chtěla jsem si jednoho vyfotit. Seděl mi na ruce. Jenomže jsem měla vybitý baterky. A když se mi za asi čtvrt hodiny nabily, ten pitomej chroust se probral -do tédoby spal jak dřevo- a odletěl) a strašně jsem se přežrala, jsem byla ve vodě. A děti z ní prakticky nevylezly. Bazén, to je věc. A s proti proudem kór..
14. června
Když se nad tím tak zamyslím, tak to upalování čarodějnic ve své podstatě
vlastně nebyl vůbec blbej nápad. Jako, proč mít v prostoru někoho, kdo
všechno posere? Když pověsím prádlo, začne chcát. Oukej, to se hodí. Jenomže
já nechci, aby bylo to prádlo mokrý, nestíhám to ani prát, natož sušit,
tak to du sebrat. A pršet přestane. A rostliny chcípaj dál. Dneska mám
v plánu jít s dětma na koupaliště. Do města. A kde leje? Jo! Tam. NE tady.
Tady je koupák ještě zavřenej, sem ani nemůžu chtít jít. A takhle je to
se vším
13. června
Sobota:
Vstala jsem před půl sedmou, jeli jsme pro Anku (měla vybitej telefon,
volala pí učitelka, že už dojeli, ať si pro dceru přijedeme), ta měla
vši. Maj je ve škole. V Chorvatsku kupovali nějaký šampóny a drhli jí
a ostatním hlavu. Zacvakali jsme to. Bylo potřeba hlavu drhnout ještě
po příjezdu. Doma byl brajgl, blábláblá, měli dojet lidi, čímž mi padl
vejlet do Boleslavi.
O půl deváté jsme byli s autem plným bordelu na skládce.
O půl desáté byla první hlava pod šampónem a vypraná druhá pračka prádla,
vysavač jel naplný koule a myši zoufale běhaly.
V deset dopoledne jsem rušila rezervaci na lístek do busu.
V jednu jsme měli čistou ledničku, na stole oběd, uklizenou kuchyň, tři
pračky prádla na sušácích, vypraný boty, věděli jsme, co se dělo v Chorvatsku
a měli jsme vyhlídku na pár návštěv před sebou.
O půl druhé jsme měli v baráku o dva lidi a jednoho psa víc a já jsem
opět psala online reportáž.
Kolem šesté bylo u nás celkem dvanáct lidí, dva psi (různého pohlaví),
dvě kočky (různého pohlaví), čtyři křečci a deset myší.
V sedm jsem doreportovala, douklízela a dověšela a jala se chystat večeři.
Mezitím čytři lidi a jeden pes nějak postupně odjeli.
Ve třičtvrtě na devět jsme mazali na vlak směr večírek.
Mně se urvala bota. Miláček zapomněl doma CD. Takže běžel domů pro botu
a CD, a já jsem pak ve vlaku zjistila, že všichni poctivě celej den nasávají,
takže su jediná střízlivá.
O hodinu později už to nebyla pravda.
Neděle:
Spali jsme dlouho, něco zjedli, opět jsem dělala reportéra, odpoledne
předali děti mamě (mírně násilné řešení, původně nebylo v plánu) a šli
střílet.
Jsem poprvé střílela z pistole! A jako dobrý. Nějakej Glock
17C (teda, on to byl 19, ale 17 je lepší do ruky velikostí) a
Norinco
1911 .45 pokud si dobře pamatuju. Jako jó, to se mně líbilo. A
taky tam měli Nema.
A protože jsme měli ještě chvíli čas, zajeli jsme do Komína do restaurace
Green, kde pracuje krom miláčkova nevlastního bratra Petra taky banda
drzých číšníků, a za jejich vydatného komentování (POLÍVKU v takovým
horku???? - no.. jsem už neměla dobrej kuřecí vývar hrozně dlouho - polívku
v takovým vedru si může dát akorát ŽENSKÁ! .. jo a kdybyste chtěla ještě
něco od drůbeže, tak hele: máme tak akorát posranej kurník --- vy
jste to karpáčo ještě nikdy pořádně nejed, co? to jíte úplně blbě
--- no vemte si to pivo, přece nechcete, abych vám to nosil až pod
nos..) jsme se najedli.
Výborně jsme se najedli. No a večer doma už jsme se jenom (Ne. Dělali
jsme ještě plno dalších věcí, který ale jenom zdržujou spád děje) v klidu
podívali na Ropáky, chlapci se podívali na Dalších 48 hodin (jsem u toho
usnula v židli) a bylo po neděli.
Pondělí:
Původně jsem si myslela, že ty hovorový hodiny na pátou tak nějak stihnem.
Taky jsem si myslela, že půjdu brzo domů - miláček potřeboval o půl čtvrté
do města, s autem. Nakonec jsem skutečně brzo domů došla - děti jsem nabrala
ve tři a odevzdala drahouškovi auto. Ovšem doma jsem do půl dvanácté pracovala
na té prezentaci (o ZÁVODNIČCE), takže třídní schůzky padly, praní, sušení
padlo, šampón jsem dětem na škeble nedala.. no prostě nic.
Úterý:
Šla jsem brzo dom. Že se pudu opalovat. Teda - že si na ty dvě hodiny
lehnu ven a nechám na sebe KONEČNĚ svítit slunko, páč léčí. Bylo slunko?
Ne. Usnula jsem? Jo. V trávě? Jo. Mám alergii? Jo. - Probudila jsem se
za půl hodiny tím, jak mi teklo z očí a nosa, a taky mě lechtala kóčičká,
co si lehla za mnou. Ta kóčičká, co nežere normálně hubou z misky jako
všechny ostatní kočky, anóbrž si nabírá tlapkou sousta a dává si je do
pusinky.
12. června
Nooo tak, jako.. mám aspoň pár fotek
ze soboty..
11. června
Jsem si myslela, že dneska nadělám a natahám fotky a napíšu, co jsme vlastně
dělali o tom víkendu. Tak asi jindy. Fotky naděla la natahal akorát tak
zmetek, a
já se du zahrabat. Holt byla jiná práce, ani na třídní schůzky (teda hovorový
hodiny) jsme nešli. Zato máme cédé, který hraje a ukazuje, jak se vyráběla
závodnička (to JE normální slovo!) a jak jezdí..
10. června
Včera jsem měla (a chtěla) bejt odpoledne v Boleslavi. Nakonec všechno
dopadlo jinak, byla jsem doma, u nás spousta lidí, zvířat, Květináč se
vrátil, večírek proběhl, dneska jsme zastřelili terče a naučili nás jíst
to.. carpaccio.. a s Opičákem jsme shodili vlasy. To be continued :-)
8. června
Zlomovej pátek. Jednak jsem si definitivně uvědomila, že se ze mě stal
agresivní řidič (dobře, tak asi né. Ale nejsem tolerantní. Troubím.),
a jednak jsme zjistili, že Fry je holka. Kch kch. Ano, bude mít mladý.
Skoro čtyři měsíce nás vodila za nos. Zatím jí říkáme Frájka, co s tím,
žejo, ještě budu muset vymyslet psanou podobu. Takže jsme udělali pořádek
v myších - křečci jsou naštěstí jasní, Člun+Dudlík a Tlapka+Packa - a
teď máme ubikace obsazeny takto: Bart+Homer (malá béžová myška, tmavší
než Bart)+ 2 černí doufámemyšáci s bílým flekem, oba mají jeden na zadku,
jeden z nich ještě na hlavě, zatím je to Čárka, a v druhým baráku bydlí
Maggie+Leela+Flíčka+Fry.
Jo, a taky už mně není tak blbě.
Jo, a ještě něco: ZODIAC částečně zprovozněn
7. června
No to byl zas den včera. Koneckonců předevčírem taky. Nějak na mě padá
únava, takže mám mozek úplně prázdnej (v horším případě v palici nasráno),
nic moc mi nefunguje, z tréninku jsem šla v úterý po hodině, páč to prostě
nešlo, doma usnula, blablabla, včera jsem musela napůl nečekaně po obědě
do školy, takže oběd (pondělní řízek a kousek chleba) jsem dala ve dvě
na 200m cesty od baráku k semaforu, ovšemže v autě.. No.
Ale večer jsme zasedli k filmu. NEXT. Jako jó, to bylo fakt dobrý. A dneska ráno jsem se rozhodla, že NAJDU nabíječku k nintendu, takže jsem soustředila síly, použila mozek a šla najisto. Byla tam. V modrém pokoji (ano, to je ten, jak je plnej bordelu), na odloženým stole, pod špinavýma rukavicema a taškou s balónkama. Ještě že občas funguju. Takže Barney a Punkey jsou čistí, najezení a vyvenčení, a hráli jsme si s balónem :-)
5. června
Dostala jsem se k fotkám z Ústí. A protože aut je všude plno, tak tentokrát
ksichty.
Jo a jednu smyk-sérii.
Jinak včera dobrý, půl dne jsem se honila a zkoušela, někteří zkoušející
si mě pletli se studentem (dycky potěší), koneckonců stejně jako studenti
(též dycky potěší), a uvědomila jsem si, že k požadavkům na boty, o kterých
jsem vyprávěla v sobotu Kobře, Věře a sestře, přibyl další. Nepotřebuju
jenom aby boty byly bílý, trošku na podpatku, letní, částečně zavřený
(skrz písek) a snadno obouvatelný, ale taky abych v nich mohla otevřít
a zavřít ty naše idiotský vrata, aniž si opět zlikviduju koleno!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Btw miláček měl včera dvacet šest. Je starej jak Metuzalém, co
3. června
Další nabitej víkend. Anka v pátek večer odjela na školu v přírodě. Stihli
jsme to. Kupodivu i s výletem do města a nákupem dárečků ke dni dětí a
jídlem. Večer box, decentka. Včera Šiklův Mlýn, CAC akce, ale jeli jsme
až po poledni. Popvé po.. =nevim= jsem spala do jedenácti hodin. (Dobře,
šli jsme spát o hodinu pozděj než normálně, ve dvě.) Večer box, decentka.
Spát jsme šli brzo, ještě před jednou. Ráno před šestou vstávat, na půl
deváté do Šternberka, s vyzvednutím čehosi kdesi. Stihli jsme to na osum.
Celý dopoledne chcalo a já jsem se prodírala s foťákem v ruce šípkama,
lopuchama a jiným křovím a snažila se nezašlápnout žádnýho šneka. Odpoledne
už nechcalo. Teda nepršelo. Takže mám hromady fotek, a teď na tom pracuju
(neděle osm večer, už jsme doma), a zítra celej den zkouším. Tak
1. června
Je to tak. Je
zas červen. To je neskutečný, jak to valí..
Včera se mezi retrofotkama objevil link na opačný (a jiný) pokusy: zjistěte, jak budete vypadat za dvacet let.. nebo jako černoši.. nebo jako stará opice.. a asi to chce exploder, zcela jistě nějakou konkrétní javu. Já jsem si svoje zjistila, miláčka jsem si taky prověřila.. všechno v pořádku. Jo - a nelekněte se.
Taky jsem včera cestovně pojišťovala Anku. Samozřejmě na poslední chvíli, místní banku, kde to děláme dycky, jsem už nestihla, VoZP na Banskobystrické UŽ to nedělá, tak jsme museli do města, testli jsme Platinium, Generali. Za přepážkou seděl chlápek, takovej milej, trošku s tím bojoval, inženýr, tak jsem si říkala, hm, asi mu todle vynáší víc.. a tak jsme si trošku povídali.. a za chvilku z něj vypadlo, že zná našeho tatínka, páč se s ním potkává na okruhu. No nicméně poenta je jinde: jkom mi poslala link na článek o tom, že cestovní pojištění u Generali se dá vyrobit i přes telefon. Takže - může se to hodit - cestovní pojištění prostřednictvím SMS u Generali, ihned, nikam se nemusí chodit. A to nejsu ani jejich agent, kua.
jo, a květen je tady
