31. srpna
Byli jsme v Jihlavě. Především tedy v ZOO, dále pak jsme požírali v Pizza in Piazza - můžu jedině doporučit, je to picérka na náměstí (překvapivé, že), kde dělaj pizzu fakt v peci, dřevo a tak. Dokonce když jsem nakoukla do kuchyně a ukazovala dětem, kde se to dělá, zavolal je kuchař, ať si to jdou prohlídnout pořádně a zblízka, takže se mu tam chvíli motali. A otevřeli kvůli nám zahrádku. Fakt hodní, a hlavně, hlavně to tam všechno bylo hrozně dobrý. Byli jsme s Vítkem, takže jsme co? ano, žrali. Ještě v cukrárně. Taky jsme absolvovali prohlídku katakomb - viděli jsme svítící zdi a taky jsem si šáhli na brnící výklenek. Jsou tam na dvou místech prosti sobě nějaký energetický zóny, slečna průvodkyně říkala, že když si na to sáhnete, citlivější jedinci cítí, jak to brní. Ihned jsme všichni přiložili ruku. Já teda napřed jenom prsty. Když jsem tam položila ruku, fakt to brnělo. Elika a Honza hlásili totéž. Takže jsem všechny donutila, ať sáhnou i na druhou stranu, páč není jistý, jestli v tom je negativní nebo pozitivní energie, tak abysme se případně vybili. (Druhá stěna brněla taktéž..)

30. srpna
Na dvůr se nám nastěhovalo Koťátko. Vypadá jako kombinace velkýho kocoura s ohromným ocasem, co balil na jaře Serenu, a jedné před nějakou dobou se u nás stravující kočky. Miláček potkal tuto kočku s tímto Koťátkem před několika dny, když jel domů, kočky směřovaly k našim vratům. Velkou kočku nevidno, Koťátko denně pobíhá po dvoře a loví Serenu. Serena se snaží Koťátko zahnat. Jsou zhruba stejně velcí, tj. další důvod proč si myslet, že je Koťátko chlapeček - ten předchozí důvod je, že má veliký tlapky a tudíž zřejmě hodně vyroste. Anka přišla s teorií, že velkej chlupatej kocour sem chodil, aby informoval Serenu, že dodá Koťátko. Doufáme, že Koťátko se nakones spřátelí a zůstane u nás bydlet, jedna kočka je málo, i když je to Serena a Šimon už se asi nevrátí. [ :-( ]

27. srpna
Včera jsem byla nakažovat (dopytle - nakazovat? jak je nedokonavej rod od nakazit, aha?) lidi. V České. Po sto letech jsem viděla miminy - Marťas se mě asi bál a Barča je stále flegmoš, žužlala si dolní ret a žádala stravu. Děti, ty naše, tam totiž byly od pátku na prázdninách, takže jsme si je jeli jako vyzvednout a pojíst něco řízků.
Jíme rukama. Totiž příborem. A naše kóčičká to vidí. Takže TAKY jí rukama. Kromě toho nám chrápe na zádech v posteli. Teda jako ona chrápe na svých zádech v naší posteli. Jakože přijde, my samozřejmě už spíme, páč jinak bysme se ji snažili vykopnout, zalehne mezi nás do noh, páč tam je nejteplejc a nejvíc místa, a chrápe jak mrtvola. Jsem vstávala ráno brzo skrz záchod, a měla jsem foťák po ruce, takže jsem ji vyfotila, mizerně, ale já jsem asi takhle viděla tou dobou ;-)
Jinak se po dobu mé služby nic zvláštního nestalo, zejtra du na kontrolu, miláčkovi prdlo v zádech, takže de se mnou, robotek (chodí jak kdyby byl napůl dřevěnej) - jako taky co by se mělo stát když už tejden trčím doma, že. To příde, to příde.

26. srpna
Je to v pytli. Ten krtkáč už v malym nemaj a střední měli poslední, musela jsem ho objednat. Achjo. Jestli pojedem do Práglu a ja tam narazim někde náhodou na malej, někdo dostane dobrej dárek. Radši bych ten menší.

Po pěti dnech strávených uvnitř v baráku už mi málem prdlo v kouli, a tak jsem vyrazila v pátek večer, potmě, ven. Bylo tam hrozný vedro, jako na deset večer neskutečný. Ale už se mi přestal motat škopek, a včera jsme byli i v kině (večer) a dokonce jsem vlezla za volant. Fm. Nic moc. Už jenom tři dny a prášky dojdou. Paráda. Asi si naplánujem nějakej výlet, abych to znovuvylezení oslavila..

23. srpna
Mně vlastně ta Česká pošta ani tak nevadí, dokud nemusim já teda do toho jejich baráku. Zásobuje nás dárečkama :-)
V sobotu, při úklidu Modrého pokoje a knih, jsem našla jednu starou knížku. Napsal ji Desmond Bagley a jmenuje se The Tightrope Men. A chybí mi v ní asi sto stránek. Prostě v průběhu let vypadly. A já si už dlouho tu knížku chci znovu přečíst. A tak jsem se rozhodla, že si ji seženu. Ty internety, to je věc. Samozřejmě že jsem ji našla, dokonce u různých zdrojů, jenomže mně šlo o jedno konkrétní vydání, a totiž první, z roku 1973. Blbý bylo, že jsem nevěděla, který to je vydání a kdo přesně to vydal, páč to nemělo i ty stránky, kde to bylo. Nicméně kdo hledá, najde, a já jsem našla (podle obálky - simvás, když budete někdo prodávat knížky, nezapomeňte k nim vyfotit obálku, usnadníte spoustě lidí život). Protože kvůli jedné knížce se mi nechtělo platit poštovný (jojo, totéž jako před 14 dnama s tím českým antikvariátem), našla jsem si ještě jednoho Bagleyho a dva Garfieldy. Hehe. Zaklikla jsem ´poslat obyčejně, ne letecky´, páč to bylo levnější, zaplatila online, a počítala s těma 56 dnama na dodání, co tam byly napsaný.
To bylo v sobotu.
Dneska ty knížky přišly, Bagleyové i Garfieldi.
Je čtvrtek.
MA SA KR
No a teď vysvětlivka, co že je to kruci za knihu, z roku 1973, že jsem ji musela mít. - Před dávnými a dávnými lety jsem chodila na střední školu. A měla jsem dědečka, který hovořil mnoha jazyky. S bratrem například promrskával latinu a mně dával anglické diktáty. Když jsme psali prnví diktát, sáhl do knihovny a náhodně vytáhl knížku, takovou zelenou, náhodně ji otevřel a jelo se. A takhle to šlo asi půl roku. Pak jsem si tu knížku půjčila a začala ji číst. Jo - v době, kdy mi začal diktovat neznámý texty, jsem se učila anglicky necelý tři roky, číst jsem to začala o toho půl roku později. Shodou okolností se v té knížce střílelo českýma zbraněma, odehrávala se v Oslo a probíhal tam boj mezi východníma a západníma agentama. V Oslo jsem byla asi tři měsíce předtím, takže jsem věděla, kde se co odehrává, včetně ujeté honičky v Drammen a panenky, která je symbol spirálovitého tunelu. Prostě se ta knížka trefila. Od té doby se všude stěhovala se mnou, je to další ze symbolů, co si sebou tahám. No a já jí kus nemám! .. Teda neměla jsem :-) HappyEnd je tady, já a Bagley jdeme do vany. (Mimochodem, česky to nevyšlo. Třeba seberu dost odvahy na to, abych to někomu nabídla.)

22. srpna
Zmetek zase pošťačil. Dostali jsme ujetej blok od AXN, kterej má takovou jako dost mázlou obálku - těžko to popsat - prostě to vypadá, že jste na kaši a koukáte na nějakou změť červené, bílé a šedé. Mně se motá škopek, o to to mám intenzívnější. A jako bonus dodal tužku, propisku, pero, keramický, nebo co to je, prostě píše to - a POPRVÉ v životě jsem si musela najít návod, abych se podívala, jak se to vlastně otevírá (a tudíž jak tu věc donutit, aby psala!!!). No hotovo.

Protože nesmím na slunko, tj. ven (skrz prášky), a potřebuju se zbavit té blbé nemoci, su v posteli, už dva dny. Včera mě to ještě docela bavilo, počítač, kraviny, knížka, ovocnej salát. Dneska už mě chytá nerv, nefunguje mi moc mozek a potřebuju něco dělat. Tak akorát přemýšlím. Nad tím, jak jsou sebezpytný záležitosti typu blok nebo 365days užitečný - si člověk srovná hafo věcí, popřemýšlí. Vždycky je to tak, že svým dílem chcem někomu sdělit aktuální stav člověka, ať pomocí písmenek nebo obrazů. Písmenkama je to jednodušší, můžu napsat JE MI BLBĚ, s těma fotkama je to o něco složitější. Ale stejně si největší část toho sdělení schovávám vlastně pro sebe, pro svoje pozdější použití. Terapie.

21. srpna
Včera jsem terorizovala kóčičků. Tentokrát fakt omylem - děti koupily salám a sýr na oběd, leželo to na lince, já jsem se chystala udělat jídlo (vejce od Pastelky maminky, fakt dobrý), když tu přišel Honza a říká "Serena tady žere sýr, tys jí ho dala?" Okamžitě jsem vystartovala po kočce, lapla ji za krk a jala se jí nadávat (kočka samozřejmě visela v luftě), když vtom jí z tlamy vypad.. salám. Co jsem jí předtím dala, páč byl jetej. Honza si prostě plete sýr a salám. Serena na mě byla uražená ještě půl dne a dokonce odmítala přijít, když jsem ji volala. -- Ale už je to dobrý.

Jo, a Zmetkovy fotky jsou tady.

20. srpna
Tak už jsou pryč. Byli tady - Zmetek, Plastelína a Juraj. A čokl, ale ten se nevyfotil (jakto???). Miláček je myšáček a narodily se nám další myšky. Viděli jsme to v přímým přenosu, Čárka moc šikovná myš. Akorát má nemocný oko. Až budou myšátka větší, lapnu ji a vyčistím, teď jsem ji nechtěla terorizovat. Jak již bylo řečeno, prováděli jsme debordelizaci. Modrý pokoj je uklizen do té míry, že jsme do něj mohli zcela bez zábran ubytovat tři přišedší. Dokonce i fotbálek se tam dá hrát... v kuchyni je místa, že by se dalo tancovat.. ke stolu jsme se vešli všichni.. no, vystihla to Zmetkova otázka, kterou mi tiše položil po mém příjezdu: "Jak dlouho to trvalo?"

Což mně ovšem připomíná, že máme krásnou knihovnu! viz fotka!. A tu máme proto, že jsem se rozhodla ten bordel odtam vyházet a utřít prach v polocích. Když už byl utřenej, police byly prázdný, řekla jsem si tedy, že posbírám knihy z knihovny, co se nám válí různě po kuchyni, a dám je do police. A pak jsem posbírala i všechny ostatní knihy co se válely po baráku mimo regulérní knihovnu u počítače, a hele kolik jich je. Spodní police je cizojazyčná. Heč! A máme tam i odbor PŮJČENÝCH knih! No a to mně připomnělo, že jsem našla pouze dva stopaře. Simvás, kdo máte naše stopaře, vraťte je, dík, ti dva pláčou :-) -- A kdo máte nějaký další naše knihy, vraťte je, dík. Si nepamatuju kdo co má. Totiž.

Jo, a byli jsme opět v Restauraci Green, strašně dobrý jídlo, všici se najedli, mňam, číšníci stále vtipní (i když jiní). Taky jsme byli střílet. Vybrali jsme si strašlivej terč a já jsem zjistila, že vidim prd. Omlouvá mě choroba. Oční. (Připosleplost.) (Možná i krční.) No a taky je tady Jája a Biži a Mates a bláznivej Zmetek mně nechal na testování jeho novej telefon co si koupil - páč má potíž s dotykovejma čudlama. Já zatim ne, tak uvidim. Každopadně jsem za něj s radostí vyměnila jedinou doma zbylou nokyju 6210 - můj semsang je totiž v opravně. Chudák. Nějak.. nefunguje. Tak doufám že ho zachrání.

17. srpna
Koukám, že jsem zapomněla natáhnout ´aktualizaci´ ;-) Srpen už je za půlkou, škola se blíží. MUSIM nakupovat hadry! (Dobrá výmluva, ne..) Doma se děje spousta drobných změn - aneb rušíme detaily. Prostě úklid. Už mě/nás to začíná srát, a kromě toho máme konečně čas. A na víkend dorazí návštěva (kvůli které bysme samzořejmě ani nehodili posmrkanej kapesník do odpadkáče, ale jako dycky na zem, to s tim nesouvisí). A teoreticky se zjeví talošská mafie. No prostě, všechny veselý historky jsem zapomněla, takže nic. Navíc mám ňákou blbou virózu :-(

15. srpna
GARFIELD!

14. srpna
Zapomněla jsem předvést ty nový boty, co má Opičák a Holčička. Jako jsou fakt dobrý. Já jsem si pro změnu zakoupila luxusní kabelku s Kermitem The Frogem, taky nový rifle a chlupatej pásek, je k tomu celá historka o tom, jak jsem nemohla odolat a tak, ale to už je myslím ohraný ;-)

Lepší historka je o tom, jak jsem vezla děti do kina na Simpsni a protože jsme jeli tak akorát, tak jsem říkala, Vysadím vás přímo před kinem, ale zpátky už tam nepojedu, tam se totiž nesmí, naberu vás jinde. Děti to moc nechápaly, tak jsem jim to ve chvíli, kdy jsem vjížděla do zákazu vjezdu (do 4 odpo se tam nesmí, jenom s povolením, pak už myslím jo, ale nejsu si jistá) ještě ukazovala, Hele, TADY je ten zákaz, SEM už se nesmí, a najednou lup a v okně se mi objevil panáček se žlutou vestou. Švestka. A jako že jestli mám povolení. Nemám. A že to je za dva tisíce. Nemám. A za bod. No, tak ten mám.. Tak si najeďte támhle ke kraji. Tak jsem si najela, švesťák přišel, a říká Sem se nesmí jezdit bez povolení, víte to? Tak mu říkám Jo, vím. Vezu děcka do kina, tak jsem je chtěla vysadit před ním.. Policajt se jenom tak podíval a říká, No takže si tady nacouvejte a otočte se, stejně jako ten pán před váma, a už si to pamatujte. == A tak šly děti do kina kilák :-) Dobrý, ne?
V kině byl další zápich, říkala Elika. Měli lístky zamluvený a zaplacený přes internet (palacecinemas konečně zavedlo placení po síti, juchů, nemusím složitě vybírat prachy a děckám je dávat sebou), takže přišli k pokladně, Elika pravila, že tam má rezervaci na jméno BlaBlaBla a že lístky jsou zaplacený, slečna vytřeštila oči a zeptala se, jeslti si je tam bylakoupit už předtím a nechala je tamnebo jak, Elika znovu zopakovala, že e, že má rezervaci přes internet a lístky jsou zaplacený, dodala že taky přes internet a očekávala, že jí je slečna vydá. Slečna se podívala do systému, zjistila, že tam skutečně jsou na to jméno rezervovaný čtyři zaplacený lístky, ale nevěděla co s tím má dělat, a tak zavolala kolegyni a ta jí poradila, že je má ... vytisknout. No. jinak film prej byl dobrej, ale krátkej.

Jo, a taky jsem udělala potisk fijátka rajčatama. Kombo na plochu.

A v neposlední řadě: myšátka už vidí a běhají. Ještě pořád pijou od Homera teda, takže je nemůžeme dát pryč, ale to přijde. Rozhodli jsme se, že si z větších myšátek necháme Malýho Bárta, kterej je asi holka, takže asi Bára, a Šmoulinku, která se už přestěhovala za holkama. Flekatej Břuch a Bílej Břuch půjdou do zverimexu. Z malejch si necháme určitě Vítka, a co s Dvojtečkou, Puntíkem, Orlíkem, Ptáčkem, Flekáčem a Křížkem, to se uvidí. Jo! a Tečka je kluk. Má koule. Čárka je holka. Má velký břicho...

12. srpna
Byli jsme na vejletě. Teda, vlastně na několika, ale ony se spojily dohromady. Napřed jsme jeli na soustředění a vzali to přes Ještěd (Opičák cestou po dlouhé době hodil kosu, v autě, když jsem odbočovala na benzínku ve Svitavách. Hlásil (!!!!) že mu je blbě, tak jsem to ihned zalomila, jenomže ve vjezdu na tu benzínku couval nějakej potroublej kamiónista, takže tozabralovíc času, než jsem plánovala, a Honza se poblil v autě. Naštěstí kulturně. Trošičku nablil do kapsičky ve dveřích, ale to se vytřelo. Říkal Martin (ten s delšíma vlasama, viz fotky), že ON nablil do velké kapsy v žigulovi. Já jsem původně chtěla, aby Honza blil z okýnka ven, ale poté, co jsem si od kohosi vyslechla historku o tom, jak jim dítě nablilo otevřeným okýnkem dovnitř do dveří a oni to pak celou dovolenou čistili a sušili, jsem toho přestala litovat..). Pak jsme byli v Novým Městě pod Smrkem, pak jsme projeli hyperbouří do Práglu těsně předtím, než tu silnici zaplavila voda (eště že má ondatra ty nový gumy, jinak jsme skončili v polu, na dálnici bylo asi 10 cm vody), kluky (ti dva, viz fotky) jsme vysadili na Čerňáku a oni projeli Hloubětínem ještě než ho definitivně zaplavila voda ;-), pak jsme byli se Zmetkem na jídle, pak jsme jeli do Mostu, a pak jsme jeli domů. Samozřejmě né v jeden den, žejo. Úterý až pátek. Ale i tak to stačilo. Jo, a tlamy už jsou taky doma. Z tábora. Koňskýho. Prej příští rok jedou zas, a to už říkaly že je to nebaví, že letos už naposled..

11. srpna
Mám nový fusky, s Garfieldem. Way Beyond Help.A koukám, že maj celou sérii v tomto duchu. Asi si toho koupím víc, myslim, že to odpovídá

7. srpna
Ta naše kočka normálně nežere. Žere nenormálně. Si potrpí na kitekat masíčko, které konzumuje tlapkou. Normální kočka dá hlavu do misky a žere. Tato kočka dá do misky tlapku, nabere si na drápek kostku masa, stčí ji do huby, sežvejká. Nohu si opře samozřejmě v pauze o zem. Oukej, naučila se to od Šimona, ale ten to dělal jenom občas. Serena takhle žere furt, pokud teda nemá strašlivej hlad (protože jsme byli pryč a ona měla venku jenom suchý bobšíky. Ty totiž nechává ježkovi, neb jsou pod její úroveň) - když má fakt hlad, žere hubou.
Včera jsem poprvé viděla to, o čem mi děti vyprávěly a já jsem se domnívala, že si ze mě dělají srandu: kočka žere myší žrádlo. Děti tvrdily, že žere kukuřici (odbočka: Bišida má vypadený přední zuby, asi tak čtyři, hlavně ty horní dva. Říkala tchýňa, že si vařili na chatě kukuřicu, a když to jedli, Biška smutně seděla a koukala - vona to totiž chudák nemá jak jíst! A to má holčička kukuřici tuze ráda.. nakonec prej to odlupovala a odžužlávala těma zbylýma bočníma zubama). JÁ jsem viděla Serenu žrát takový ty barevný vitamínový kuličky pro hlodavce, s příchutí nějakejch těch travin a zrní, nebo co. Kočka seděla v polici POD myšima a křečkama a žrala jim jídlo.
Miláček pravil, když jsem mu to práskla, že za chvíli začne kočka hrabat nory a pískat.
Otázka je, co je lepší, jestli nory a pískání, nebo věčný mňaučení a výzor nebohého koťátka. Včera mě zmátla natolik, že jsem ji nechala v posteli! Přišla, zatvářila se strašlivě smutně, tiše skočila do postele a odložila si přední tlapičky na moje ruce. Serena je bestie, která se zásadně nenechá hladit. Ten den už to bylo podruhý, co na mě skočila, že chce pohladit. Tak buď stárne, nebo blbne :-) nebo prošla hereckým kurzem a teď testuje, jak jí to jde.

Honzovi jsem splnila jeho dlouholetej sen: dostal kopačky. Fakt, už ROKY touží po kopačkách, přestože fotbal hraje tak akorát v družině. Vždycky jsem si říkala, tak jo, koupím mu je, jenomže vždycky stály nějaký šílený love a von je prostě fakt nepotřebuje.. a tentokrát je měli za dvě kila. Tak je má a je šťastnej. Já taky. Biška taky. Dostala pro změnu vysoký tenisky se zipem. A barbínopinceznama. Opičák jako bonus má ještě tenisky s nápisem BRAZIL a vlajkou.. nojo, holt v Glóbusu maj nějakej brutálvýprodej, tenisky za kilo, to se hned tak nevidí.

5. srpna
Už nějakou dobu (asi měsíc, v podstatě co jsem si uvědomila, že se řítí novej školní rok) sháním ten luxusní krásnej diář Food For Thought/Play With Your Food, co jsem koupila loni - září až prosinec (a kus ledna) přesdalšího roku.. nebo aspoň nějakej krucipisek takovej podobnej, na datech trvám - a další požadavek je, aby se mi líbil. A dneska jsem našla něco, na čem asi skončím, pokud neseženu v nějaké krátké době tady ten s tím jídlem: moleskine. Nedá se nic dělat. Už z principu se o tuhle značku nezajímám, ujíždí si na tom příliš mnoho lidí, co si pečlivě hlídaj styl a ničeho, co není dyzajnový, se pro jistotu ani větví nedotknou - jenomže co když je tenhle krtkáč fakt dobrej? Kromě toho, že obsahuje ty data, co potřebuju, a má záložku? ;-) (A ani není drahej, překvapivě. Ten můj byl, teda.) No nic, uvidíme.

V šuplíku (dobře, na disku) mám pár sad fotek, co bych ráda pustila do světa, jenomže se mně do toho nechce. Vim, že dokud se necejtím na přebírání, nemá to smysl. Takže děti na chatě, malý myšátka i divadlo čekají. Akorát doufám, že se nedostanu do stádia ´dělám jenom 365 fotky na flikr´ (k čemuž se snížila spousta lidí, která propadla narcisoidnímu deníku v obrazech přede mnou)..

V pátek jsme šli do boxu, já s tím, že se zprasim. Miláček ne. Úkol splněn. Uvědomuju si debaty o autech (já chci fiátka!), něco se svatbou, litry porta, spousty vodek, flašku šampusu, dvoje narozeniny, pokus ukecat ReDa na fotky jeho prdele (nevimproč mi tvrdil, že má velkou vanu, takže to asi nepude - dyť to s tím nesouvisí?), hlubokomyslnou debatu s Hrabětem na chodníku (bohužel nemám páru, o čem byla, pamatuju si jedině jak jsme ji přerušili kvůli něčemu s tím, že PAK pořešíme něco fakt zásadního a nějak se zapomnělo co to mělo bejt). Taky jsem psala Vítkovi nějakou šílenou zprávu, jejíž obsah si taky nepamatuju. Pak jsme jeli domů. Cestou jsem chvíli přemýšlela, jestli když budu blít z otevřenýho okýnka, bude to v tý rychlosti cákat ještě na auto nebo až za něj, a to mě zaměstnalo natolik, že jsem to nestihla zkusit. Sobota byla krutá. Obvykle se po takové smršti budím dvakrát, poprvé mám problém trefit dveře, podruhé mi nic není. Tentokrát jsem potřebovala vstát třikrát. Blbý bylo, že před tím třetím probuzením jsme jeli do Mokré pro děti na chatu ;-) Takže jsem si vlezla k nim do postele, prospala oběd, zhlédla s nima film Falešná hraběnka (celej!) a pak už to bylo dobrý.

No a dneska odjely tlamidy na tábor, koňskej. Elika si stihla i předělat svůj blog (podle mě k horšímu, ta žlutooranžová kombinace prostě BYLA lepší), sbalit se nám snad povedlo všechno.. a doma zůstali prcci, kteří už čtyři hodiny poté, co ty dvě zmizly, říkali něco o tom, že jim chybí. A to mají nahoře zase nastěhovaný všechny zvířata! Odpoledne jsme jim měnili hobliny a hráli jsme si s nima, myšky už si zase začaly zvykat na ruce a Maggie se přestala rozčilovat, a taky jsem zjistila, kolik jich přibližně je. Tři velký holky v jedné bedně (Maggie, Leela, Flíčka), dva a dva křečouni-křečounky (Člun, Dudlík, Tlapka, Packa), a sada v druhé velké myšárně: Homer, co je holka, a má teďka asi SEDM malých myšátek (ledaže se mlely a já jsem jich viděla moc, ale fakt jich moc bylo!), Tečka a Čárka, co ještě pořád nevíme, jestli jsou taky holky, a pak starší myšátka Malej Bart, Šmoula, Dvojtečka a Flekatej Břuch (teda myslim, že Flekatej, to vymyslel Honza), o kterých vůbec nevíme, co jsou zač. To bude eště sranda.

Jo - a ta kočka naše ujetá. Včera jsem seděla na záchodě a ona přišla za mnou. Výjimečně nikoli na klín, hupsla si do vany. A obratem si začala honit ocas. Ona u toho strašně dupe, a navíc to dělala naposledy když byla maličká, takže mě to strašně překvapilo a smála jsem se, až jsem málem spadla ze záchoda. Ji překvapilo, že se tak strašně směju, tak se na chvilku zastavila a podívala se na mě pohledem "něco se děje?!?" a pokračovala v dohánění ocasu - v té chvíli jsem byla ráda, že je pode mnou ten záchod, bych se počurala.

3. srpna
Včera jsme v tesku koupili (regál mezinárodní kuchyně nebo co) rajčatový chlebíky. Takový ty tvrdý, jako kdyby opečený, nevim jak to popsat - každopádně jsou děsně dobrý, bazalka, snad oregano, olivovej olej, rajčata, no mňam, a jmenuje se to Pan con Tomate. Dělaj to ňácí Španěláci. Taky je to NATURAL MEDITERRANEAN STYLE, což je zajímavý :-)

A dneska na záchodě jsem (v práci) pustila tévé (nebylo tam nic ke čtení) a okamžitě mě totálně rozesmála taková nosatá opka. Tak jsem dokonala, zavolala mamu a kouklaly jsme se asi deset minut na nějakej dokument o opicích z Bornea, jmenujou se Kahau nosatý. Latinsky Nasalis Larvatus, což je taky hustý. Jsou to opky, co umí plavat. Akorát neumí moc skákat, spíš tak jako padaj mezi větvema a dopadaj spíš náhodně než úmyslně na konkrétní místo, taky se stává, že při přeskocích ze stromu na strom se opka tak docela netrefí a řachne dólu a zakuká, v lepším případě se zraní. Fungujou v tlupách, a to buď samec (s velkým čumákem! Na ten balí baby) a X samic, který postupně poskáče, nebo skupina mladejch opičáků, kteří se snaží shodit autoritu velkočumákovýho samce, ukázat svý čumáky a následně si rozebrat jeho samice. Mladý žijou ve skupině s velkočumáčníkem a ženskejma, holky zůstávaj a kluci odchází. Mimina totiž mají modrý ksichtíky a když jim zrůžoví, je čas je opustit. Ve prospěch nějaké bandičky adolescentních opičáků, takže opka sama není vlastně nikdy.
Jo a do té vody skáče z nejvyšších větví - a vypadá to, že hroznýho placáka. Nakonec pod sebe ale strčí nohy a v pohodě plave. Má taky trošku plovací blány. Dělá to proto, že neumí zrovna moc skákat, tak nepřeskočí řeku, čili ji musí přeplavat. A z čím větší výšky tam hupsne, tím dýl letí, takže je tím kratší dobu ve vodě, takže ji méně pravděpodobně sežere krokouš.
Jako bonus je to smažka, protože žere jakýsi toxický listí - má totiž dva žaludky, přesněji dvě části žaludku, takže ty jedy umí nějak zpracovat. Proto je ta opka taková nafouklá. Vypadá celkově dost srandovně, jako by měla malý tričko a bílý slipy, k tomu ten čumák, skákat neumí, jedovatý listí to žere - no není se co divit, že jsou na vyhynutí :-( Každopadně MNĚ se teda líbí.

 

tak tohle mě dostalo - ředitel spořky odešel, a na rozloučenou nazpival píseň. zaměstnancům rozdal céda :-) fakt DOBREJ

2. srpna
Půlka prázdnin za náma.

Včera tady byla Mixela s Ankou a Viktorem. Alex nemoh, už prodrbal celou dovolenou, tak je zas v práci. Anka ho ovšem vizuálně zastoupila dostatečně.. jak jsem si myslívala, že Viktor je mu dost podobnej, tak NENI. Říkala Mixela, že byly děti 14 dní u české babičky, takže jsou rozkecaný. Což je fakt, Anka děla paci paci pacičky a Viktor pořvává "Aničko! Dostaneš na pldel!" a francouzštinu vůbec do komunikace nemotaj. Teda hlavně Viktor, žejo. Ten stále zdůrazňuje, že má ŠTYŽI roky. Jo, a v noci na něj spadla lampička. Mluví skoro úplně v pohodě, akorát budoucnost se mu seká a trochu zvratný zájmena - takže klidně řekne větu typu Já bych si dal radši šťávu, ale taky To triko se bude uschnout do zítra. Což je sranda. Anka je normální Anka (jako naša Anka), vzteká se když má bejt přivázaná v kočáru a prohýbá se, kdykoli cokoli sní, dokud může dělat co chce, je nejhodnější na světě a komunikuje, ale jak ji to přestane bavit, končí veškerá možnost domluvy, občas nelze dokonce uplatit ani jídlem. Dobrý to bylo :-)

Nevim jestli jsem říkala, jak reagoval drahý na informaci o nových myšátkách: prej Tak to už máme dvoustou myš, otevřeme šampus, ne? Kecá, samozřejmě. Tolik jich nebylo. Ani křečounů nebylo tolik, a taky hysterčil. Křečíky jsem dneska dala dohromady na chvíli, všechny. Takže Člun se po dlouhé době potkal s Tlapkou a Packa s Dudlíkem a vůbec. Byla to sranda, protože jsem kluky dala k holkám do baráku, takže z toho byli trošku vyplesklí, holky na ně okamžitě skočily a začaly je očuchávat a okusovat a nahánět, pak se trochu uklidnili, přestali se navázjem házet na záda a začali si očuchávat čumáky a trošku se kamarádili, tak jsem je radši zase oddělila. Přece jenom, nemusí se množit všechno.

Jo, a taky jsem byla na tréninku. Jenomže protože ten víkend na "čundru" byl pro to koleno evidentně férovej záhul (zapomněla jsem si kolenní vál doma), tak mě bolelo i natažený a v klidu, natož nějaký pohyby na tom dělat :-/ tak jsem aspoň něco nafotila, no.

no, a červenec je tady

 


&