30. dubna
Série s Jonovým novým telefonem pokračuje. No tak já fakt nevim :) Ale já už jsem si zvykla. Dokonce natolik, ze se pokouším skrolovat pohybem ukazováčku i na počítači..

Na sobotu jsme měli luxusně naplánovanou cestu - od nás vlakem 543 a zpátky opět k nám vlakem 1747 z Práglu, cesta pro nás šest za cca šest kil, ranní vlak dojede do Holešovic, takže jenom po deváté naskočíme na bus a tradá do ZOO. Takhle jsme se domluvili se třema lidma - kteří na nás měli čekat v těch Holešovicích. Někdy v půlce cesty jsme zaslechli, že vlak jede přes Nymburk, ale nestaví tam - protože nějaká výluka. No, oukej. Záser vznikl, až když jsme do Prahy vjížděli přes Čelákovice - to jsem začala být zvědavá, kudy se pojede do Holešovic. Ve Vysočanech už mně bylo jasný, že jedem na hlavas, čímž se sitace mírně zkomplikovala a já jsem začala rozesílat sms, že tam nebudem devětdevět, ale až dojedem metrem. Hlavní nádraží je rozkopaný. Takže jsme se promotali k nějaké trafice a zakoupili lístky a než jelo metro, bylo hafec přes půl. V Holešovicích jsem se jala obvolávat lidstvo, kde teda sou. Ahašvér mi rozespale sdělil, že v posteli, že mi psal SMS, že mu je blbě a uvidí, jak mu bude odpoledne, a zmetek překvapeně pravil, že jsou s Pastel přece na nástupišti u busů k ZOO a eště rejpal, kde jsme tak dlouho. Akorát ten Bifíček byl milej :)
Do ZOO jsme vstupovali jako dvě rodiny, každá se dvěma dětmi a jedna včetně psa. Okamžitě jsme zamířili na lemry. Nebejt kvílejícího Bifa a zvyšujícího se počtu lidí ve výběhu bysme tam byli asi doteď.. Další část výpravy, rutJeromeKrtekMatěj, se připojila u slonů, takže jsme byli konečně komplet, v celkovém počtu dvanáct plus jedna. Prošli jsme dosud neabsolvovanou trasou, stihli i křest hyenolamo výběhu a vyslechli si Srstkovo "já jsem vždcky chtěl mít doma hyenu", zmetek konečně našel svého vybájeného vlkokoně (vlastně to je vlk hřivnatý a nemá nohy jako kůň, ale dobře, věříme mu, že ho tam při jednom zeleném výletu viděl) a s brutálním zpožděním oproti původnímu odhadu jsme vyrazili někam hledat stravu. Teď už jenom v sedmi plus jedna, v Holešovicích jsme nabrali Ahašvéra, a ještě že tak, kromě toho, že jsem dostala knihu (dík :), nás zavedl do naprosto super hospody kousek od nádraží - teď jsem hledala link, ale ňák neni - a při té příležitosti zjistila, že se to nejmenuje U Ferdinanda, ale Ferdinanda! - mají tam naprosto ujetý zařízení, naprosto normální ceny a naprosto výbornej guláš. A Biška si dala smaženej řízek s hranolkama a čokoládu se šlehačkou. Takže všechno dobře dopadlo a hurá lemra! (Ty zakončení mně nějak nejdou.)

28. dubna
Teda já nevim, ale oni mi čumí dom?

Ne že bych ten návod četla teda.

27. dubna
Zapomněla jsem si v práci mozek. É diář. Děti se mně už včera smály, že tím pádem nemůžem nikam jet. Vono se to nezdá, ale já tam mám fakt kdeco, a dneska, a to je neděle, jsem už asi třikrát narazila na to, že ho potřebuju... Jako kompenzaci jsem si frkla do ajfouna Moleskine aplikaci :-) Jsou to vlastně takový lepší poznámky, ale daj se složkovat a složky mají ikonku s gumičkou, a jednotlivý sešity taky, ehm. A v rámci zachování kontinuity mám jako tapetu TheStiga, protože už dlouho nebyl novej díl. TopGearu, jako, myslím, samozřejmě. Na dokončení nečeká jenom vlaková historka, ale taky vybavení jedné hospy, co nás do ní zaved ahašvér na oběd. Naopak nečeká naprosto ujetá fotka z vlaku ani běžící zmetek. Mimochodem su zvědavá, co všechno jsem zítra prošvihla. (To je blbá věta.)

26. dubna
Jsme si udělali vejlet do pražské ZOO, po roce asi, zase. Lemry (hlavně), sloni, hyeny, klobása. jeli jsme ve třičtvrtě na šest vlakem od nás a vrátili se o půl desáté. Je to na dýl :-)

25. dubna
Jako já nemám čas, ne, na blbiny. Rvu se s ajFounem. (Ano.) Vůbec neznám Mac (no dobře, párkrát jsem se s ním potkala, ale jenom na pár minut, takže nemám páru, jakej to má šistém) a teď mám v pazourech něco, co je de fakto jakože PDA a iPod, akorát to umí telefonovat a psát SMS a fotit a ... vlastně co chcu, ALE musím si to do něj nacpat. Začátek byl krušný, donutit iPhone, aby začal komunikovat s českou sítí a SIMkou a nechtěl se registrovat do americké ejtýentý byl náročnej, Nexus dík!, po cca čtyřech (jo!) hodinách a cca dvou gigách zabranýho prostoru (samozřejmě jsem tolik fleku neměla na svým disku, musela jsem na část použít i WDčko) se podařilo. Dneska jsem si vyrobila čas na zkopírování kontaktů (taky žádná prdel, pro mě aspoň, fakt se ten systém učim) a zprovoznění MMS, to jsem s pomocí fóra, hledání a několika nervózních minut, kdy ajFoun fungoval jako server (ne, neptejte se mě, fakt to moc nechápu) taky zdárně dokončila, číst eBooks už si taky můžu a dokonce vim, kde je v tom stroji najít :-) Samozřejmě nějaký hry, internety, počasí, totok, tamto.. No jako, h4x00r jak kráva. Eště pár tejdnů a je ze mě odborník. Uff.

Elika udělala přijímačky na ten gympl se španělštinou (šestá!), už se i rozhodla že tam jde, a já totální haluzí (matně) znám rodiče dvou jejích spolužaček (to je poprvé co budu na třídních schůzkách někoho znát!!!). Je celej tejden doma, protože .. no prostě má nějakej zánět lymfatickejch uzlin, naštěstí jenom způsobenej nějakou alergií, žádný mononukleózy a tak. Anka pro změnu viróza, Biška s Honzou měli taky náběh, takže každej z nich byl část týdne taky doma, je tady sranda.

A ráno potkávám u školy pána s bilou devětsetjedenáctkou, což je naprosto geniální začátek dne.

21. dubna
Ha! Už je zas pondělí!

Xavier byl dneska mimořádně ve formě. Spací. Spal na střeše, a převaloval se tak, že jsem myslela, že řachne dolů. Pak přišel do kuchyně, lehl si do tašky (do chrastivé tašky, podotýkám, v níž byly nějaký papíry, a ležela na jinak přecpaným gauči) a opět usnul jako dřevo. Po pár minutách se ozvalo chrastění, souvislé, a nakonec Xavier z tašky vyjel. Teda vypad. Na zem. Stihl se postavit na nohy (takže mu chleba na záda vázat nebudu, v žádným případě, eště by nastal průser), ale koukal jako by nevěděl, o co de. Vyskočil si nicméně znovu na gauč, zalezl do tašky a spal dál. Ani ne za půl hodiny spadl znovu. Tentokrát seděl na podlaze vyděšeně mnohem dýl, takže jsem musela přijít, zvednout ho a uložit i s taškou o něco dál od kraje gauče. Samozřejmě zase usnul..

V neděli jsme si udělala autovejlet na auta na Hungaroring. Fotky, závody, todleto, bratr vyhrál, horko, spálila jsem si ruce (jakože slunko, nekecám), krk naštěstí ne, kšilt mám vzadu.. a včera večer jsem přebírala a psala, a komunikovala, a tak nějak na základě komunikace (to by byla prdel jet s tebou, já todle prostředí vubec neznám, ty budeš fotit ty auta a ja tebe jak je fotíš hehe) jsem začala přemýšlet (no fáákt) a zjistila, že mně to naprosto vyhovuje, takhle si někam jet. Odmítla jsem asi před dvěma měsícama podobným způsobem jet do Budapešti, ale s plným autem lidí, protože je to hrozně únavný. Je. Protože ti lidi mluví, žádaj odpovědi, chce se jim různě čurat a poslouchat muziku. Když jedu sama, můžu jet (asi) kamkoliv a je to jedno, hrozně si tam odpočinu. V tom autě. Teda pokud to není FabiaRS s blbejma sedadlama, musela jsem si pučit sportpásku na slepení kolen, to se fakt nedalo. Kde jsem to.. Jo. Že si odpočinu. Protože mám vypnutej mozek, nahozenýho autopilota, puštěný nějaký cédé.. a padesát kiláků čumim na stejnej mrak v zrcátku.

Elika dneska dělala přijímačky na školu. Španělskou. Šestiletou. Jakože, učila by se španělsky a pak by měla některý předměty španělsky, pokud si dobře pamatuju. Zatím ještě není úplně rozhodnutá, jestli tam fakt chce jít. A ve středu prej už mají být výlesky. No, tak uvidíme. Ráno byla sranda, Elika měla bejt 7.45 na jednom konci Brna, Anka na 8 ve škole o čtvrt města jinde, a prcci 8.15 před školou, páč šli do kina, takže jsem řešila menší logistický problém, jak je všechny dostat včas tam, kde měli bejt. Nakonec to Anka vyřešila sama - původně měla jet vlakem, páč převoz všech bysme nestihli - protože ju tak bolelo v krku, že skoro nemohla mluvit, takže zůstala doma. Elika byla ve škole včas a Biška se celých těch 25 minut nervózně vyptávala, jestli to stihnem. Byli jsme tam dokonce ještě dřív, i přes ucpaný Žabiny :-)

15. dubna
Dobrý pondělí to bylo, jakkoli nevypadalo. Přišly mně volanty, od zmetka šibuinovej kalendář, konečně se mně povedlo sehnat triko s tím správným nápisem, a POZOR, mám Prodanou nevěstu! Máme takovou drobnou rodinnou úchylku na to. Sedávali jsme s libretem v rukách prvního ledna před televizí a kvíleli o sto třináct. Hrozně dlouho jsem to hledala, ale už jsem hrozně dlouho nehledala ;-) a helemese, už se objevila na síti. Takže už jsem si to dala, a budu pálit do auta a pro mamu, tak tvrdošíjná dívko jsi, že nechceš pravdu zvědět! A taky jsme nešli na třídní schůzky. Myslim, že poprvé po sedmi letech, co někdo z dětí chodí do školy. Dokonce i na školkový schůzky jsem chodila na všechny. Ale dneska jsme si představili, že tam vlezem a budem zas poslouchat ty řeči, a budou tam ti rodiče (prostě to nedávám/e..), a nebudem mít kde nechat auta, a hafo času pryč.. prostě se stavim za těma třídníma někdy ráno. Takže jsem místo toho byla s dětma osobně.

O víkendu jsme se koukali na Transformers. Dóst dobrý. Fakt pěkně udělanej film, žádný blbiny tam nebyly (miláček kontroloval letadla a zbraně, jenom jednou trošičku nevýznamně ujeli prej :), Fukovo titulky, a hlavní roli hrál kluk se super jménem - Shia LaBeouf :-) Za posledních pár měsíců jsem viděla fakt pár filmů, a voba byly dobrý..

14. dubna
Jsme byli v neděli na prvních letošních závodech. Jenom na odpoledne. Na chvilku. Ale jako vytvořili jsme si tam čekacího času do zásoby na pár let, to zas jo. A já jem poprvé absolvovala něco na nižší úrovni než obvykle, heh.

Taky jsem si konečně vymyslela, čím si podepíšu fotky (ano, viz výše). Ještě mám jeden "podpis" v záloze.

13. dubna
Nějaký dluhy: byli jsme u rybníka, minulej týden. Děti šplhaly po stromech. Bif honil fenečkůůů. Fenečkááá skákala do vody, ale naprosto luxusně, s rozběhem a s radostí. Květináč dělal ksichty.

Venku je jaro. Jako fakt. Šli jsme kolem trnky a ona úplně bzučela, krom toho že teda hrozně to. É. Smrdí. (Fakt!) Byla plná fčel a fčely měly na tlápičkách košíčky a rvaly do nich pyl o sto péro. Taková fčela je ve skutečnosti dost ujetá existence. A navíc zblízka vypadá děsivě - zvrchu je hrozně roztomilá, křidýlka, chlupy, totok, ale zepředu? Jak se na mě koukne? Uff. A lítaj takovým zvláštním způsobem... když jsem tuhle fotku viděla, myslela jsem, že upadnu.. :-)

Serena už zase blbne s větvičkou od rajčete. Jako ano dobře jo, já jsem jí ju dala, ale je normální, aby se kočka TEJDEN rvala s větvičkou? Před chvilkou prošla kolem mě, šla zvenku, v hubě větvičku. Evidentně ju vzala venčit. Teď je větvička zase spořádaně uložená v krabici od nudlí a čeká, až se Serena vrátí zvenku...

11. dubna
Večírek u Pedála minulej víkend - Mikee měl narozky. Třicet. Hehe. Začíná bilancovat. Zřejmě v důsledku toho jsme strávili půlku noci na lince v kuchyni diskusí na téma ´mně vadí, když mi lidi tykaj´. Já taky bilancuju, neustále. Mám pocit, že jsem se postupem času dohrabala do stádia ´dyť vono se to neposere´ a musím říct, že mně to dost vyhovuje. Až se mně bude chtít začít zase pořádně šlapat do pedálů (sorráč peoš), tak třeba začnu (a možná začnu i jezdit na kole, heh). Každopádně teď si násilí už dělat nehodlám. Pěkně v klidu. (Což u mě znamená asi tak sedminásobek činností než u běžného občana, aby si nějakej kretén nemyslel, že se kontinuálně válim na neexistujícím gauči v neexistujícím obyváku před neexistující televizí.) Jo a včera jsem viděla pátej díl IT Crowd konečně! Juchů. A tu hlavu si zas dlooooouho barvit nebudu, včera jsem dala tři kola (z mé hnědé na světlejší hnědou, půl hodiny, pak hodinovej nářez do žluta a pak další půl hoďky na tu šedivou, co mám teď) a jako to moje hlava už nemá zapotřebí. Mám plnej mozek chemie. (Ovšem je fakt, že jsem radikálně pohnula s bordelem v kuchyni a na dvoře, to zas jo.)

A dneska se vrací Opičák :-)

9. dubna
Já nemám moc kamarádů. Ale jako ti co mám, stojí za to. Jeden je takovej.. zvláštní. Von jako NENI teplej ani blbej, je jenom pobouchanej - ale dneska získal (mnou udělenou) cenu roku za největší koko*inu najitou na internetu: "galoše". Když mi o tom psal, myslela jsem si,že si dělá prdel, protože informace zněla "strašně se mi líbí takový jako holinky, ale stojí sto éček, takže si je nemůžu koupit" a pak mi poslal fotku balerinek. Domnívala jsem se, že se uklikl a poslal špatnej link, ale pro jistotu jsem mu řekla, že jestli si takovou věc koupí, už s nim v životě nepromluvim. Tak mi poslal link na celej web. Šmarjá. Jetomagor jetomagor je to magor

8. dubna
O víkendu bylo aulao, takže sportovní vyžití. Taky přijel zmetek, takže kultůra, a taky jsme byli na majkího večírku u pedála a pak u face a sestra, a taky venku a moc se nespalo, takže se je nevyspaný, a fotky jsem zvládla akorát ty z toho sportovního vyžití nějak probrat, tj stromový děti a mokří psi a zvečírkovaní lidi budou jindy. Ovšem musím na tomto místě pochválit pedálovu kuchyň, protože se u něj dá sedět na sporáku (a já rád vysoký posezy). Taky už jsem si vzpomněla, co jsem to chtěla s těma velikonocema, ale už na to dlabu, a taky jsem zase na záchodě měla pár hlubokých myšlenek, ale ty jsem v rámci kontinuity zapomněla, takže se zase svět nic nedozví.

4. dubna
Che. Měla jsem plán, jak pěkně popíšu co sjme dělali a ilustruju to na fotografiích, ale drahoušek hraje jakousi hru a tedy já nemohu natáhnout fotografie, neboť by se mu to sekalo, takže - tak.

Anka neříkala nic o aprílech, takže to asi neklaplo, ale já se zeptám, pokud si teda vzpomenu. Což není moc pravděpodobný. Teda jako pade na pade.

1. dubna
Che. To ani nepamatuju, kdy se mně naposled stalo, že jsem prvního volačo napsala. Takže jako - Kutná Hora fotos bobová dráha inklůdit taik:

Biška | Honza | Květináč točí | já jedu! | Honza jede usilovně | (thx to Behebot) | Elika | Barbora | Jakub | cyklisto, veď kolo | FastFood Cafe| zákaz házení | a vůbec, celá KH je tai

Teda, kromě dveří. Dveře a Olomouc ještě čekaj. Mimochodem, v KH je bobová dráha (jak jsem jistě již zmiňovala v létě) dvojitá. Nasedneš, vyjedeš nahóru, sjedeš dólu, rovnou tě to hodí znova na vlek, sjedeš. První trasa je delší a pomalejší. Druhá trasa je kratší a vo DOST rychlejší. MUSELA jsem brzdit už snad ve drhé nebo třetí zatáčce, páč jsem se bála, že mě to vyhodí ven (přeci jenom nejsu žádný peříčko, žáno), a ta třetí zatáčka odspoda, to je regulérní masakr. Jízda na hraně okapu, vlající kapuce (vlasy na to nemám), zaslzený oči z toho větru, áách. Myslím, že jsme si to užili.

Už jsem hlásila Ančino sestříhaný video s mebídečkama z brněnské Zoo? Byli jsme tam ten druhej den potom, co Cora vyvedla mladý, a chvilku trvalo to sestříhat.. A jinou, mnohem delší chvilku trvalo najít starší video s písní Buďme veselí, stále a vždycky, zcela bezkonkurenční stále se rozvíjející dílo, jehož text jsem umístila někam do března. Dostala jsem povolení zveřejnit záznam vystoupení od samého umělce, važte si toho.

Dneska je APRÍl. Říkala Anka včera v autě cestou dom, že zkusí zorganizovat nějaký fóry ve škole na učitele. Že ještě na staré škole s děckama přestěhovali před hodinou učitelskej stůl na druhej konec místnosti a otočili všechny lavice a židle o 180°, takže když přišla učitelka do třídy, málem ju klepla pepka. To bylo ve druhé třídě.
Ve třetí třídě měli učitele, a tomu pro změnu kluk sedící vzadu ve třídě u okna namluvil, že mu odtahujou auto, učitel se zmateně rozčiloval, jak je to možný, když tam parkuje už jak dlouho, ale vyběhl do kabinetu, odkud měl lepší výhled.. a když se vrátil, málem svoje třeťáčky nenašel, protože se všichni váleli smíchy pod lavicema.

březen zaarchivován

 


&