29. května
Konečně jsem se dostala na Zelňák a zakoupila rajčata. Ověřená kvalita, tchýňa doporučila Tornádo a Start, tak jsem je teda vzala, a jako bonus mochyňu. Peruánskou. Furt si nejsu schopná zapamatovat, jak se to jmenuje, tak teď to budu pěstovat a holt si to pamatovat budu muset. Tlamy skočily pro tyčky k rajčatům, sice měli akorát osum, ale těch sedum stačilo. (Protože jednu dostaly ještě fazole, už jsou docela velký.) Taky jsem na tom trhu koupila kilo hrášku a kilo třešní (fakt! třešně!), akorát jsem blbec si položila ten pytlík s tím hrachem v práci vedle noťasu a ehm celej ho sežrala. Ubohé děti. A pak eště miláček, ten bude trpět tuplovaně, páč jsme povečeřeli fazole. a aby bylpřísun informací kompletní, už mám doma nový počítač. Zatím stále v kusech. Fascinovaně zírám na ten obrovitej černej displej. Stojí mně za noťasem teďka. Už se těšim, až bude ukazovat :-)

28. května
Tak jsem včera/dneska v noci vyhodila z auta všechny škrabky, smetáčky a odmrazovací spreje. Znamená to, že je jaro. Nebo léto. Nebo co, prostě teplo. Někdy až zbytečně moc. Mám v kanceláři teď už celých 23 stupňů a speciální zahřívací mikinu jsem měla (v práci) na sobě naposledy v pondělí, což znamená, že už je fakt teplo. Což současně znamená, že bych si už měla vzít na sebe ty superšatičky. Akorátže nemám příležitost, sedět v nich celej den u počítače nemá moc význam, běhat po lese a prodírat se křovím o víkendu je taky lepší v kraťasech (ty jsou mimochodem taky nový, už mně začaly ty starý ustřižený kalhoty nestačit) - no co, tak příští tejden absolutoria to jistí.

A pak tu máme mimořádnou zprávu. (Někdo chodí po televizi a rozdává mimořádné zprávy.) Budu mít novej počítač!!!!!!!!!!§§111! Heč peč. Vymyslela jsme šalamounské řešení. V práci budu mít počítač napevno na stole a můj ubohej starej noťas bude jenom cestovat a sedět doma. Čímž bude v provozu o cca 10 hodin denně míň. Tak jsem pověřila miláčka, aby něco poskládal (jakože komponenty. Stroj se bude skládat až po dodání) a ukázal a já to předložím ve vhodné chvíli k úvaze. A světe div se, předložila jsem zjevně v nejvhodnější chvíli, jaká nastala, protože bylo schváleno! Tralalá. Budu mít vééééééélikej displej a móóóóc chytrej počítač a rychléééj a plně funkční, zdá se. IBM už je po těch (minimálně) třech letech provozu unaveno. Tralalá!

25. května
Toto jsou pouze poznámky: sobota ústí, večer absolut s myší a Símou, neděle ústí se zmetkem [mj tohle], Šínička spadla ze schodů, Bifíček je vyjevené prase, "ty už chodíš do práce?!", máme v úterý jakože sraz (důvod: milijón let od maturity), www.colorflip.com, jéééžiš já bych spala

21. května
Jenom bleskovka: včera se nám povedlo slízt se starejma kamarádama (ještě snad nikdy jsem nevypila celý nealko pivo. Včera aspoň pět), dvakrát za dva dny jsem byla na řízku ve schnitzelhousu, fotky ze závodů jsou například tady, chce se mi furt spát, dneska Bišida vystupovala na školní akademii, venku je všelijak a mně je to buřt, k večeři jsme měli buřt, google naprosto BRUTÁLNĚ překládá stránky (zde do ENG, dík, spejsile).. Dobrou noc

20. května
Drahoušek je zpět ze školení, byli jsme v Mokré, Slovinsko výborný (chlapec vyhrál absolutně) a dneska je úterý. Prostě neni kdy. Dyť já nemám ještě dopřebraný fotky z Práglu, natož z Říma.

15. května
Normálně mně spadlo caxixi do hajzlu. - Mám na krku mj takovej košíček, maličkej ofkóz, a dneska ráno jsem vstala ze záchoda, spláchla, otočila se k umyvadlo a něco mě donutilo se podívat do toho hajzlu - a von tam chudák plaval. Zřejmě se utrh, zapad mi za triko a pak upadl do záchoda. Chudáček. Samozřejmě jsem ho vylovila, propláchla a navázala zpátky na šnůrku na krku, kam patří. Budu to muset ňák zajistit.

13. května
Prostě su líná.

9. května
Večírek! Jsme doma, pijem každej svou láhev a já jsem natahala na flickr starý fotky. Taky si pouštíme písně a snažíme se.

7. května
Stručně? Asi jo.
Ve středu jsem předávala večer děti mamě, domlouvaly jsme se, jak s předáním v neděli, říkala jsem, že se ozvem cestou, a tak, a najedou se otočil tatínek a pravil: "Ty někam jedeš?"

Ve čtvrtek jsme si nastavili budíky na čtyři ráno. Zmetek ofkóz nic, my s miláčkem jsme se shodli, že ještě hoďku, posunuli a vstali v pět. Po šesté jsme vyrazili, zastavili snad na každé benzínce - jakože oktávka prakticky nežrala, to jenom my - mj ve Vídni kvůli BurgrKingu (zmetek tam čórl lžičku, musim se kouknout, jestli si ji nezapomněl u mě v tašce, ještě nemáme ehm vytahaný věci), kterej byl stejně zavřenej - a taky u hundrtvasra samozřejmě - a na nějakých autogrilech - "Když smícháš na rohlíku chleba s máslem, tak ti vznikne TOHLE", pravil zmetek v záchvatu cestovního šílenství - zbagrovali jsme ten luxusní řízek s tím suprbramborovým salátem někde v tyrolích - a dojeli jsme do Říma a zazvonili u Dee v krásnejch osum hodin. (Mapy offline v aJfounu inklůdyd.) Večer jsme strávili s flaškou vína venku na schodech, teplo, krásná nádhera, i jsme zapomněli fotit.

Pátek obnášel rozhodnutí, že tu fontánu di Trevi přece jenom dáme. Dee měla práci, nakrmila naás a zakoupila nám tedy lístky na tramvajovlak (říkaj tomu ferrovia, ale podle mě to je trambaj) a my jsme samostatně vyrazili do velkoměsta. Teda, my a krtkáč. Fascinovaně jsme zírali na obrovský nádraží Termini, fascinovaně jsme procházeli prázdným podchodem pod tímto nádražím (prakticky prázdnej klimatizovanej prostor, určitě přes půl kiláku dlouhej, s pojízdnýma chodníkama), stále v šoku vlezli do již smrdutého, horkého a narvaného metra a vystoupili kamsi do vedra a mezi lidi. A tak už to pak bylo furt. Snažili jsme se sice vyhnout davům, ale vzhledem k prvnímu cíli to dost dobře nešlo. Fontána di Trevi je svinsky velká věc, jeslti to náhodou někdo neví - já jsem to nevěděla například. Představovala jsem si ňákej normální vodotrysk, akorát umělecky významnější. Ve skutečnosti je to spíš náměstí plný vody a lidí a profláklý to je proto, že někdy v šedesátejch letech se tam odehrály asi tři sekundy nějakýho filmu. (Ne, nejsu až takovej ignorant. Ale jinak to nebude ani trochu vtipný, jenom hodně dlouhý..)
Cestou jsme museli samozřejmě ochutnávat různé pizzy, a já jsem si s překvapením uvědomila, že to je poprvé, co někde su JENOM TAK a ne jenom tak mimochodem, cestou odněkud někam, na bleskové zastávce "když už jedem kolem". Zvláštní pocit. Taky jsem si přivezla z Říma šatičky. K nim je též historka, takže až bude na ně dostatečně teplo, přifrčí i s historkou.

A protože nemám čas a fotek mám jenom půlku, pokračování příště. (Hm, a teď už je to úplně nevtipný. Škoda.)

 

5. května
Byli jsme v Římě (dík, D), jsme doma.

Zasraná zkurvená blbá Náměšť. Pardon :,-(

duben zde

 


&