31. října
hysterická tramvaj - židovskej hřbitov - buben - žlutá
Tolik stručné info.
29. října
Novej noťas už je doma. Samozřejmě na něm nejsou
žádný hesla a vlastně ani nic, v čem bych je
mohla používat, takže postupně doplňuju výbavu. V
sobotu jsme byli se zmetkem a Matesem na Epilogu, nezmrzli jsme, protože
jsme se vybavili. Ale taky jsme neušli ani celej okruh, jenom půlku, to se mně
nestalo ani nepamatuju, akorát v ten čtvrtek, když jsem se byla mrknout
jenom na tréninky. Takže poslušně
hlásim, že tříkilo je dost dobrý.
Dělala jsem samozřejmě machra
a měla na velkým - nesla jsem v ruce - tříkilo a
na malým - na krku - sigmu. V podstatě důsledkem toho je, že
mám zatuhlou pravou stranu krku, a nemůžu se vůbec otočit
doprava. Doleva trošku jo. Konečně doceňuju
rozmístění semaforů po Brně a okolí,
kdyby nebyly, trvá mně průjezd křižovatkou mnohem, mnohem
dýl.
Jinak teda to tříkilo, áááááách. Myslim, že stojí za každou korunu z těch mnoha. Kdybych ty prachy měla, tak je do toho dám taky, rozhodně.
| Kromě jinejch věcí, co se staly, co jsem stihla, co jsem nestihla, a vůbec, všech těch, o kterejch normální lidi vykládaj a já už ani nepíšu, nás opustil (jakkoli to zní idiotsky, pateticky a debilně, je to tak) Ronald. Ahoj, Rony ;-( |  |
20. října
Dneska jsem si zase ve škole připadala jako
dement. Jednak
tam všichni jsou teoretici, asi, nebo co, a jednak jsem
zaslechla termit syntagmatická
osa. Strašně mě to rozhodilo, takže jsem si
musela hnedka ublognout.
Obzváště proto, že následovalo slovo paradigmata,
což je už roky moje strašlivá noční
můra. Potkala
jsem se s paradigmatem někdy v roce 96 a vod tý doby mě to
slovo
děsí. Nikdy jsem nepochopila, co to vlastně
znamená a
zřejmě to ani nepochopim, protože to je nějakej strašlivej
zastřešující pojem a podle toho v
jaké
souvislosti se to použije, tak to potom něco znamená. Asi.
Hele,
třeba s axiómem nebo s rozdílem mezi
mediánem a
průměrem jsem takovej problém neměla nikdy a nebojim se
jich.
Ale paradigma? *otřep otřep*
Zpět k syntagmatické ose.
Jak jsem se vrátila ze školy, vhodila jsem milou
osu do
googlu. Výjimečně jsem nepoužila svou otřepanou formulaci "g
co
je kur*a syntagmaticka osa", páč bych narazila
akorát tak
na článek podobnýho zoufalce, jako jsem
já. Pěkně
poctivě jsem napsala "syntagmaticky". Vypadlo na mě pár
linků,
první byl k prdu, druhej vedl... ano... k nám na
školu.. a ve třetím (který vedl o
dokument vedle)
stálo toto:
Popis
alternací jako prostředek modelace vokalického
subsystému ...
které
jsou podmíněny syntagmaticky (relace) nebo paradigmaticky
(korelace). ... opozice syntagmaticky alternační a opozice
paradigmaticky alternační. ...
A já se teďka bojim ještě víc, protože to zní dost podobně jako celá ta věta, co jsem zaslechla ve škole.
17. října
Už si připadám blbě, že nic
nepíšu.
Jakože sem. Protože jinak furt něco píšu, dokonce
i na
papír. Perem.
Někdy ze začátku týdne jsem se ráno rozhodla, že když už su prase a neumejvám se, tak si aspoň opláchnu hlavu (tužidlo už nešlo odrolit). A že neva, že už su oblečená, i ve svetru. Pustila jsem si vodu do vany, lapla sprchu, zvohla se, a osprchovala jsem si hlavu i s kapucí svetru, která mi na tu hlavu SAMOZŘEJMĚ v tom předklonu spadla. Tak jsem ji vyždímala (miláček spal v pokoji, kde mám hadry, už jsem mu tam fakt nemohla a nechtěla lozit a něco hledat). Otočila jsem se k zrcadlu, že se teda na sebe kouknu a helemese, leží tam rtěnka, co jsem si koupila, taková spíš mastná věc, než že by bylo vidět, že su namalovaná. Tak jsem to lapla, koukala přitom po jinejch věcech a fest si to nanesla na pusu. Pocit byl trošku zvláštní. Koukla jsem se do zrcadla a helemese, on to byl korektor - takovej ten mejkap v tyčince. Nemám páru kde se tam vzal, asi nějakej záchvat, používám to v zimě na kruhy pod vočima a zima byla dávno. Tak jsem to trochu vošudlala (měla jsem světle hnědá ústa), moc to nešlo, a řekla si, že to bude FAKT dobrej den.
Pamatujete si někdo Majku? Slovenskej seriál, ona byla mimozemšťanka, celý to bylos randovně natočený už v těch osmdesátejch letech, ale mně to dycky fascinovalo. Tak hele :-)
Ve středu jsme vezli Pájku s Evou do Vídně na letiště. Trvalo mně dýl přejet z baráku na Vinohrady a pak dolů do MPaláce, než pak dojet do Vídně.... Ta středa vůbec byla taková vypečená. Měla jsem všechno na minuty spočítaný, a oba jsme vstávali dost brzo ráno. Proč to řikám. Protože ještě večer, jak jsme dojeli, tak jsme měli sraz s Jagelem a Plesňou a Denisou v hospodě. Odkud jsme odcházeli nějak před druhou, férově nalámaní. Vrahouni to jsou!!!
Těsně poté, co jsem se vrátila v tu
středu domů večer
(miláček si bral od práce auto a dojel až po
mně), a tedy
těsně předtím, než jsem zas vypadla do hospy,
předvedly
naše kočky další ze svých
kousků:
Skladujem mlíko v takové jakože poličce v
kuchyni, je otevřená, je u země. Kočky si vyškrábly
jednu krabici z toho prostoru (je celkem úzkej), vykousaly
do jednoho
rohu asi dvacet maličkejch díreček, převrátily
tu krabici, mlíko samozřejmě začalo týct těma
dírečkama na zem, a Serena a Sheeana se do toho mohly pustit.
Xavier se jenom koukal. Sranda je, že Serena normálně
mlíko nepije, nemá to ráda,
odchází
od misky, zatímco Chavík by se po něm
umlátil...
13. října
Noťas už je zas dead :-( foťák funguje. V sobotu
byl třídní sraz.
10. října
10.10.2008. Dobrej den. Miláček mně
zachránil noťas.
No a už tejden mně tady visí starý fotky z Prahy,
o
kterých bych byla nerada, kdyby úplně zapadly,
takže hýr. Pak tady
máme jednoho klona - už jsem dlouho nedělala
školní fotku. A aby byl vývoj
aparátů kompletní - tohle je velkej.
JO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :-) (Jasně. Děje se toho hafo.
Právěže až moc. Takže jenom ty
nejdůležitější
věci.)
7. října
Včera jsem si mákla. Udělala jsem dva
domácí úkoly, z toho jeden
strašnej a druhej pitomej.
Znovuobjevila jsem Michaela Jacksona. Hledala jsem jednu písničku z pohádky (pohádku jsme nakonec našla miláček mně ju stáhl), ujeli jsme si na youtube na písničkách a nakonec se propracovali k Jacksonovi. Ukázala jsem dětem nějaký starý videa. Vůbec nevěděly, co je to za člověka. Že zpíval od malička. že je dobrej. Že je nejlepší. Znají ho jenom jako ikonu, co je možná zavřená, protože má průsery s chlapečkama. Napraveno! Na to konto jsem požádala miláčka, esi bych nemohla dostat i kompletního Jacksona. Mám. Včera jsem si stáhla ješte Bena (nekoukat, jenom poslechnout). Možná ještě pohledám Jackson Five.
O víkendu jsme byli plavat. Na Montecu. Je tam velký kulový a ve vodě jsou vlasy, FUJ, FUJ, FUJ. Odpoledne jsme si spravili chuť procházkou, bylo pěkně a ksichtka lítala na koštěti, opičák na kolobce. Já jsem přeskakovala potok. Blbě vidim. Skočila jsem asi z metrové výšky na šutr, co byl na okraji potoka. Bohužel to nebyl šutr, ale molitan, pěkně nasáklej. Levá bota mně čvachtala ještě dlouho.
3. října
Tak mám ISIC. Včera jsem kupovala Elice
další
učebnicu za pětikilo. Kdybych měla tu věc už včera, mohlo to bejt o
půlsta míň. Fm.
A venku už je podzim. Znamená to, že je všude luxusně barevno, že můžu nosit punčocháče a nadkolenky a podkolenky a šátek, že venku neni vedro a vůbec, paráda.
Vždycky mám přes den takovej pocit, že si musim něco zapst, abych to mohla dat na nanic. Pak si řeknu, že jako pohoda, dyť to pak napíšu rovnou. Jánevim, že jsem si za ty roky nezvykla ještě. Nenapíšu :-)
Na MUNI chodím do jedné učebny, kde jsou počítače. Maj všechny stejný klávesnice. Všechny jsou jedna jak druhá úplně naprd. Maj nízkej zdvih, blbě reagujou a celkově jsou jakýsi divný - běžně se mně nestává, že by mi klávesnice vynechávaly tři písmenka z šesti a podobný blbiny. Taky tam mají myš s nějakýho důvodu na pravé straně. to bych jim ještě prominula. Ale proč maj u někerejch hlodavců TAK krátký kábly, že to nejde hodit na druhou stranu klávesnice, TO je už rasismus!
1. října
Už je říjen! Měla jsem v
září takovej
plán - skončila jsem někdy v létě s 365. Byla
jsem
ráda. Ale pak mně došlo, že to je takovej
záznam
toho co dělám, akorát v obrazech, a že teď už
nebude. Tak
jsem si říkala, nojo, tak udělám
týdenní. A
vymyslela jsem si, že každej týden
udělám takovou
kompilaci z fotek, kerá bude jakože obrazovej
deníček. A
co jsem stihla? Prd. Fm. Ale tak třeba to ještě doženu.
Včera jsem jela Fanynkou. Po Brně jezdí tramvaje, co maj jména. Elice se děsně líbí a už od léta chce nějkterou tou tramvají jet. Ovšem pohybuje se na úplně jinejch trasách. Já ne. Takže jsem včera trefila třináctku Fanynku. Musim jí to říct. Že tam jsou sedadla proti sobě a televize, co ukazuje zastávky, a pěkně tvrdý sedadla.
Včera jsem taky viděla vyndaný jezdící schody. V podchodu. Takový ty co vedou z podchodu k nádražní budově. Jsou dost srandovní. Bylo to poprvé, co jsem prošla podchodem po vlastních nohách - teda od té doby, co jsem okolečkována. Byla jsem tak vyplivaná, že jsem měla pocit, že jak si nahodím kolečka, okamžitě nahodím taky hubu, a to jsem nechtěla, páč A) jsem šla na trénink a B) jsem měla v ruce foťák.
písmenka - lidi - čím píšu - chlápek
Ráno už je tma. Takže se blbě vstává. Kočky ovšm řvou stále, neboť mají vnitřní hodinky a ty jim říkají, že už je školní rok a tedy my jsme vzhůru. Serena si vymyslela, že bude spát na stole. Kuchyňským. Jídelním. Já jak známo kočky na stole nerada. Serena tedy vstupuje na stůl tiše a ve chvíli, kdy my jsme mimo kuchyň, a po našem návratu na stole setrvává, spolehajíc se na fakt, že ji na stole nečekáme, tudíž nevidíme. Zhusta se jí to vyplácí. Sheeana vymyslela, že bude čím dál roztomilejší. O žrádlo řve Serena, rve se s náma Xavier, tak to holt zbylo na ni. Kromě toho získala funkci vyhledávače jídla. Je to bufeťačka a leze do odpadků a nečiní jí problém chodit po lince. Sheeana tedy vyhledává žrádlo a Serena s Xavierem, kteří umějí vydávat zvuky, sedí na prahu kuchyně a na chodbě a mají hlídku. Jakmile někdo přichází zvrchu od schodů nebo odkudkoli směr kuchyň, hlídka zamňaučí a Sheeana seskočí. Sheeana je ovšem sloní mládě a tak strašlivě dupe. Celá maškaráda je tedy zcela k hovnu, neboť Sheeaniččino dupnutí je slyšet i na nádraží, když tam brzdí vlak. Xavier stále chodí k dětem do pokoje oknem. Včera prej uklouzl a trošku se projel po střeše, naštěstí však použil záchranné brzdy a nepráskl sebou na chodník.
září zde
