2009-03-30
Někdy v lednu jsem přestala žrát prášky. Jakože hormonální antikoncepci. Protože jsem se prostě nestihla stavit k doktorovi. A někdy ze začátku února jsem se probudila a celej ten zkurvenej černej závěs, zpoza kterýho jsem se musela pracně prorvávat do světa, byl pryč. Trvalo mně nějakou dobu, než jsem vyhodnotila, čím to asi může bejt (a ne, rozhodně to nemohlo bejt tím, že najednou bylo všechno v pořádku, to spíš naopak, sralo se kdeco čím dál víc) a dospěla jsem k závěru, že to ty hormony. Kdo nezažil (to temno), nepochopí, ale - já si tak strašně užívám, že ráno nevstávám s pocitem absolutního zoufalství (teda většinou), že dokážu dokončit věci, aniž bych musela vyvíjet obrovský úsilí, že dokážu i věci začít (ano, už nemáme v baráku takovej bordel), že se tiše nesložim do rohu při sebemenším podnětu, že.. že.. že... No žrát to ještě teď, tak fakt nevim.
Jinak teda vážení zvědavci - pan Nevím si sbalil tenisky a počítač a odebral se nevimkam. (Veselá historka: zapomněl doma jednu kočku. Já jsem s dětma odjela do Ikeje, nebudu na něj čumět. Když jsme se pozdě večer vrátili, měla jsem nasraný v posteli, FEST. Na jeho místě.) Máte-li jakýkoli dotaz, ptejte se jeho, já vim hovno, a dík všem za podporu, je mně dobře, už jsem si zvykla. Taky jsem si postavila nový skříňky do koupelny, koupila novej polštář a vymyslela co s tou zvlněnou podlahou v ložnici. Jo a prodám skoro nový rifle, jsou mně nějaký velký. (Ech, dnes bez obrázku.)
2009-03-29
Včera jsme se byli podívat na soutok Svratky a Svitavy. Absolutně si neuvědomuju, že bych tam kdy byla, každopádně pořád mám radši Svratku než Svitavu :-)
Dneska jsme si vyrazili s dětma do Olympie nakupovat. Nahradila jsem nedavno ztracenou kočičí náušnici novejma. Kruhama. Já jsem nikdy kruhy v uších neměla. Tak teď je mám. Taky jsem nikdy u příležitosti pátého výročí svatby nedostala kopačky. Tak teď je mám.
A Barča by už měla patnáct :-(
2009-03-27
V podstatě každej den v autě mě napadá aspoň jedno výživný téma, o kterým bych si ráda napsala. Říkám si, že si ho přece nespotřebuju tím, že to hodim na twitter, a že TOHLE nezapomenu. Já nevim, že se nepoučím. Prostě je to všechno pryč.
Ovšem co neni pryč je červená kočičková kabelka. Ano, ta je moje. Jsem chtěla nějakou velkou barevnou s dlouhým uchem. Žádná taková pro mě nebyla, zato byla tahle kočičková zlevněná. Jsou na ní kočičky!
Jinak se sebou poslední dobou vycházim docela dobře, koupila jsem mně botički a tak, líbí se mně moje fotky a dávám si míň práce a vůbec, třeba se se sebou nakonec vyrovnám. Si dycky myslim, že jako UŽ a vono do toho zas něco vleze, tak zas začínám znova..
Holčička mě překvapila. Jela jsem pro ně do školy a ona volá, tak to beru a ona hlásí "celej kruháč je ucpanej, tak to je asi kvůli té křižovatce nahoře, tak přijeď k družině a pojedeme rovně a pak dolů, nebudem muset čekat" --- dobrý, ne?
2009-03-22
Tenhle víkend byl večírkovíkend. V pátek jsem byla s klukama z capoeiry do rána ve městě (tyo, to se mne nestalo už sto let, a ani jsem nebyla nijak ožralá :) a v sobotu jsme poctili návštěvou Pedála, a to až do neděle. Taky Kaufland. Ten jenom večer. To je strašnej kšeft. Kdysi jsem se ztratila v kauflandu v Boleslavi, protože je prostě blbě organizovanej, a ještě předtím jsem jednou nechala stát u pokladny vozejk z nákupem, protože se tam nedá platit kartama - a jako jít si vybrat love a pak zaplatit je nad mou ochotu.
Dneska jsem vytvářela od rána doma takovou tu provozní atmosféru. Pračka a myčka jely na plný koule, prádla je po baráku hromady, a taky jsem opět vařila. Jak mám problém s jídlem, tak se snažim aspoň aby to hotový jídlo nějak vypadalo. Občas ho i snim. Včera jsem v glóbusu opět neodolala a koupila telecí, říkala jsem si, že TO si dám. A protože řízky bych asi nepobrala, opět proběhl experiment. Telecí osmahlý na oleji a másle, k tomu jako bonus plátky jablek osmažený zprudka na olejomásle (vono todle kombo je dobrý, máslo dává chuť a trocha oleje zajistí nepřipalování) a pak ještě dodělaný v šampusu - normálně jsem to do toho nalila. A rozmačkaný brambory s pórkem, a ze šťávy z masa a zbytku šťávy z jablek a další porce šampusu jsem vyrobila takovou omáčečku, jako, fakt dobrý. Fotit jsem byla líná, ale vypadalo to docela dobře. A proč ten šampus? Protože ho bratr onehdá vyhrál a strčil mně flašky do ruky, a jako co my s tím, byly to nějaký třetinky nebo co..
Kromě provozní atmosféry se mně povedlo hodit si za triko a za kalhoty asi kilo koření. Vytáhla jsem skleničku, že okořením maso na voběd, tradičně protřepala.. akorát někdo posledně nešrouboval víčko (já).. takže to na mě celý vylítlo. Napřed jsem nadávala a pak jsem se smála. O dvě hodiny později jsem lezla do vany a sypala koření z podprdy...
2009-03-19
Chce se mně šíleně spat, ale naházela jsem pár fotek. Byla jsem v pátek v noci na Hádech - a todle je moje město.
A vrtulníkofotky jsou na flickru. Fakt su vyřízená.
2009-03-18
Hustý video. A ne, nejsme to my, jak se kloužem. Jsou to dva borci, jeden namakanej pokérovanej plešoun, co hraje na příčnou flétnu (ach. Vždycky jsem chtěla hrát na příčnou flétnu) a jeden nerdoid, co hraje na hubu. Hustý.
Dneska jsme koupali kocouna. Kocoun přišel, výjimečně, on moc teď nechodí a dost na nás dlabe. Smrděl jak hromada hoven. Já už jsem ho chtěla umejvat někdy před deseti dnama, ale jako.. teď to bylo mnohem, mnohem horší. Drahoušek ho začul a už jsme ho nesli. Ještě že je to takovej flegmoš, kdybysme koupali Serenu nebo Sheeanu, asi jsme už mrtví. Xavierovi to bylo skoro jedno. Pokusil se utéct jenom asi třikrát - a to jsme ho drhli minimálně pět minut, a pak znovu. A pak ho drahý fénoval. Ten kocour je hrozně maličkej, když nemá ty načechraný chlupy.
2009-03-16
Čtečka byla v kabelce2, ale jako pondělí je špatný (no, to dnešní je docela dobrý. Auto jsem zaparkovala podvakráte kvalitně -z toho na hraně jenom jednou-, pravděpodobně jsem nic neposrala a všechno stihla. Ale vono se to dycky někde.. sesype.. asi to přitahuju). Stejně jako úterý a čtvrtek. Co z toho plyne? No že Brno bude kdovíkdy.
2009-03-15
Watchmen. Byli jsme v kině. Děti šly do kina s mamou a tak jsme my šli do kina spolu. Mně je těžký se zavděčit s filmama, buď u toho chrápu, nebo mě to nebaví.. ale todle bylo dobrý. Minimálně dvě a půl hodiny, hezky udělaný, hezkej příběh, všechno. Doporučuje pět z pěti naniců.
Včera byl drahoušek (od předvčerejška) ztracenej (nakonec se našel, [censored]), a já jsem byla dvakrát na Hádech. Večerní Brno je ještě ve foťáku (no co, zase nemůžu najít čtečku), a včerejší vrtulníky jsou tamtéž. Šli jsme s dětma s klukama a s Věrkou lítat. Opičák si vzal ještě svoje rozbíjecí auto. Auto bylo jediný, co se nerozbilo ani trošku. Vrtulníky (jsme) zlikvidovali ještě víc než byly - ale sebekriticky musim uznat, že mně jde to ovládání mnohem hůř než hochům, takže je potřeba ještě mnoha hodin tréninku. (Nevim jestli to ten vrťas přežije.)
Poslední asi dva tejdny absolutně nedávám školu. Jakože studium. Přes týden na to dlabu programově, jenom se snažim chodit, a přes víkendy se teď snažim nedělat nic (asi už to fakt bylo neúnosný), takže nestíhám, strašně. Nicméně jsem zjistila, že svým nestíháním jsem se dostala přesně na úroveň některých spolustudentů. Ale připadám si blbě.
2009-03-10
Byla jsem na tréninku. Po třech tejdnech. Na chvilku. Myslela jsem, že normálně zdechnu. Jako, jo, bezva, v této chvíli mám cca 6 kilo dole, to se hodí. Ale nemám výdrž a taky mi jsou velký všechny věci. Hm
Holčička odjela na školu v přírodě. Ostříhaná. Splnila jsem opět svoje hrozby a protože se nečesala, zkrátila jsem jí vlasy. Neměla radost. Ale třeba se česat začne. A doma je teď hrozný ticho. Nechápu jak je to možný, kdykoli je o jednoho míň, ubyde tak padesát procentr randálu
2009-03-08
Dneska je MDŽ!
Včera jsem byla s dětma ve Vídni. Chystáme se tam už roky. V týdnu jsem se rozhodla, že to prostě musí už bejt teď, a bylo mi jedno, jaký bude počasí. Buď je to město chytne, nebo ne, a potom je fuk, jaký jsou klimatický podmínky.
Včera chcalo jak prase a fučelo. Cestou tam i zpátky nás ten větr málem sfoukl ze silnice (jezdím přes Blavu, tj. přes tu větrníkovou plochu, tam fučí fakt echt), ondatra disponuje opravdu velkejma plochama, do kterejch lze fučet, a na místě to nebylo o moc lepší, ale aspoň přestalo lejt.
Zvolila jsem na seznámení svou oblíbenou rychlotrasu - Gasometer (mně se tam dobře parkuje, vím kde a je tam metro) a Hundertwasser. Na zbytek jsme se nakonec vybodli a radši se najedli. Děti mají Hundertwassera rády, protože se stavujeme v Bad Fischau, kdykoli jedem kolem (achjo, už jsme tam nebyli roky, zní to jakože jezdíme hrozně často) a ujetý bejvalý plynárny jsem jim ukazovala už mockrát. Takže Gasometer - vyčurat a napít a trošku jídla, podívat se do kupole, zkontrolovat hranatý křivý baráky, krtkáč do ruky a vzhůru do víru metra. V uličkách jsme potkávali autobusy, ujetý auta a obrovský hovna. Taky motorku se dvěma předníma kolama. Děti byly naprosto fascinovaný půjčovnama kol, který jsou rozesetý po podchodech u frekventovaných lokací, a právem. Já bych třeba za deště nejezdila, lidi tam jezdí.
V Hundertwasserhausu (přesněji v merchandisingovým ráji naproti)si děti za dvě éčka nechaly rozplácnout dvoucent. Je na něm vyraženej ten barák a nápis a celý se to dělo v prosklené bedně, takže jsme viděli, jak se to placatí. Dětem se baráky líbily, i hajzly, na kterejch se platilo 60 fufníků, který šlo rozměnit v automatu na rozměňování (ano, Biška rozměňovala jak o život a pak zjistila, že to dělaj i ostatní a ty peníze z toho padaj na zem, takže si s Honzou trošku našetřili fufníky). A pak i Kunsthaus, do kterýho jsme se šli jenom mrknout, žádnej kunst, zas vocaď pocaď.
A až potom, v čínské hospodě, jsem se dětízeptala, jak se jim tam líbí. Byly zmrzlý a ofoukaný a utahaný, ale všechny pravily, že dobrý. Uznávám, že velkou část, obzvláště u Eliky, sehrál fakt, že ta číňárna, kde jsme seděli, měla takový ty jezdící pásy s jídlama na talířcích.. ale kdyby se jim nelíbilo nic, tak remcaj. Tak. Prostě jsme se domluvili, že pojedem zas. (Hurá!)
a jedno spešl DM info: klip k wrong a link na předobjednání Sounds of the Universe, co vynde v dubnu. uááááá
2009-03-06
Ve středu jsme jeli večer s drahým do města na kafe. Jednak mně přifouknul kola (ne, některý věci fakt odmítám dělat) a jednak jsem riskla laté makjáto. Kafe můžu pít už asi tak tejden. Mléčný nápoje můžu taky. Ale todle.. No, probudila jsem se ve čtyři ráno a šla to vyházet, a potom ještě asi miliónkrát a pak se mi povedlo odvézt děti do školy, ale dojet učit už ne, takže jsem se musela telefonicky odvolat a vydržela jsem hovořit a celou půlhodinu neblejt. Jánevim, někdy se prostě zadaří.
Odpoledne už to bylo dobrý, evidentně byl fakt problém v tom divnym mlíku, když jsem se toho zbavila, šlo to. A tak jsem jela do školy. Miláček mě hodil do města (fakt mám z toho parkování trauma, viděla jsem onehdá náklaďák odtahovky a úplně jsem se otřásla), měla jsem chvilku navíca chcalo... tak jsem si koupila klobouk. Je moc hezkej. Nemůžu najít čtečku (přesněji řečeno na první pohled v kuchyni vidět není), takže ilustrační obrázek bude později. a taky jsem jela tramvají, trolejbusem a vlakem. Autobusům se vyhejbám co to de a taky bych si měla zapamatovat, že chodit večer potmě a za deště přes koleje v botách na podpatku a světlejch kalhotách neni úplně dobrej nápad bo v těch černejch cestičkách jsou díry a kaluže.
Ano, dnes bez pointy.
2009-03-02
Klouzavideo by zmetek hýr (testuju vimeovu schopnost zobrazit se. Při práci v editoru to nevidim):
tobogáni from vetek zmetek on Vimeo.
Když jsem dneska odjížděla ze školy, viděla jsem, jak odváží na odtahovce ňákou velkou káru. Úplně jsem si představila, jak vezou chudinku ondatru pryč a teď mám trauma z parkování na Veveří. Co si počnu!
2009-03-01
Zmetek dovezl Opičákovi k narozkám hrtulník. Před tejdnem ho byli testovat, upad jim do zaveje a chvilku nefungoval. Dneska jsem ho byla s Opičákem testovat já. ani jeden s tím neumíme zacházet. (Můj zákonitý si odjel nakupovat košile a parfémy.) Honzovi se povedlo "přistát" těsně za potokem (při přeskakování jsem málem zašlápla žabu) a v nějakým rigólu, tak mně to předal. Mně se povedlo s tím jebnout o ten rigól taky, a potom jsem zavěsila vrtulník cca 5 metrů nad zem na takový ty tenký větvičky na jakýmsi stromě. O minutu později, když jsem Honzu uklidnila voláním To je dobrý, já tam vylezu!, jsem zjistila, že ten pitomej strom roste ze šípkovejch keřů, takže se na něj nedostanu. Nakonec jsem ulomila asi čtyřmetrovou větev z jinýho stromu (suchou) a mlácením do větve, která zadržovala vrtulník, jsem tento vyprostila a posunula a nakonec nabrala na koneček ulomené větve a podala Honzovi.
Takže mně bylo jasný, že musíme na volný prostranství. Další strom už jsme nechtěli zdolávat. Takže jsme vyrazili na pole. Dneska jsem byla skutečně ve formě, vrtulník sice nelítal na větvě, zato na botách jsme v minutě měli každej asi tři kila bahna. Ovládat jsme se to samozřejmě dokonale nenaučili (ta svině furt lítá někam dál a dál), ale už nám to nepadalo a ulomili jsme jenom jakousi zanedbatelnou součástku. Potěšilo. Říkali kluci, že oni ulomili při prvních pokusech kdeco a že dostat to do vzduchu neni taky žádná prdel. Jsme lepší
