2010-03-29
Tak abych se konečně dostala k tomu kolu. Nebo takle, už jsem říkala, že jsem se vrátila na kolo? Ne? Aha, tak jsem se vrátila na kolo.
Někdy minulej týden jsem se už poněkolikáté probudila B.R.Z:O. a nedokázala zase usnout a práci, kerou dělám ráno když nemůžu spát, jsem měla hotovou, tak jsem si řekla, že teda vytáhnu kolo a pudu ven. A tak jsem vytáhla kolo a šla ven. Projela jsem asi tři kiláky a měla dost, začátek sezóny je na zadek peklo a moje sedlo bylo odjakživa hypermor. Čímž mám na mysli, že opravdu, opravdu, opravu nebylo pro mě. Šáhněte si na prdel a nahmatejte ty kosti, jak tam máte. A teď si představte, že máte tvrdý sedlo na kolo, kerý je užší než vzdálenost mezi těma kostma.
No, cestou jsem se rozhodla, že pojedu na kole až do práce a cestou se stavím pro nový sedlo. Kulový, ten obchod mezitím zkrachoval. Tak jsem si zajela do jinýho. S neomylnou jasnozřivostí jsem si vybrala krásný měkký sedlo, který jako jediný v celým obchodě nešlo na moje kolo nainstalovat (to jsem samozřejmě zjistila až ve firmě, kde jsem si vzala kolo do dílny a pak musela přivolat bratra na pomoc) (mekdý se laskavě přestane hihňat). Takže jsem to krásný měkký sedlo zase odnesla zpátky do obchodu a vyměnila ho za jiný krásný měkký sedlo. To už namontovat šlo. Akorát není tak pekelně růžovobílý a nejsou na něm ty infantilní kytky, ale zjevně to je v pořádku a moje drsný černý matný kolo (jak správně podotkl můj bratr, když to sedátko spatřil) ho asi nechtělo.
Po-e-nta je, že mám nový sedlo, na kterým ujedu víc než tři kilometry vsedě.
Samozřemě to pokračuje. A samozřejmě to zahrnuje telefon. Jsem si totiž říkala, že určitě budou ňáký prográmky, co se dají stáhnout do telefona, a on bude sledovat třeba kolik ujedu a tak. Tak jsem si jeden stáhla. A ježišmarjá, on nejenomže sleduje kolik jsem ujela, on mi taky ukáže pak mapičku!!! A převýšení! A rychlost! A eště spoustu dalších kravin, který mě nezajímají, páč mě zajímá hlavně mapička. Takže teďka pokaždé když vyjedu z baráku nahodím prográmek, Velký Bratr se probudí a začne mě sledovat a já si pak doma můžu ukazovat v mapičce, kde všude jsem byla. Nebo to můžu ukazovat dětem. Páč ty maličké jezdí někdy se mnou. (Většinou ovšem samy.)
(A taky jsem s tím prográmkem šla zkusit běhat na novejch botách, ale to jsem šla večer jenom na chvilku zkusit spíš esi mi nevypadnou sluchátka a ony vypadávaly, takže nic.)
2010-03-27
Mám takovou teorii, proč borci kolem čtyřicítky často vypadají líp než borci kolem třicítky. Přivedl mě na to kdysi Svány a já jsem si teď, jak nechodím na tréninky, na to vzpomněla. Páč, říkal Svány, že kolem třiceti se začne tělo chovat úplně jinak a málo pohybu už mu nestačí, takže mu najednou narostla vana. Samozřejmě pak trvá pár let, než si to člověk uvědomí, nebo si na to zvykne, a začne s tím něco dělat, takže se chlapci propracujou směrem ke čtyřicítce už zase ve formě. To dává smysl, ne?2010-03-23
A je to tady! Toto je testovací update z founa, c4ll m3h h4XX0r.2010-03-21
Včera jsem měla takovou chuť si sem něco zapsat, a TAK MOC se mně nechtělo pro počítač (a taky se mi TAK motala hlava, že to ani nemělo valného významu), že jsem si našla ňákej spešl prográmek na telefén a hned jak si ho budu moct prozkoumat a případně stáhnout, tak ho budu mít a budu si moc ublogávat i za lenory.Ale teď ode mě nic nečekejte. Krom infomrace že jsem byli na Stompech a že jako borci (a baby ofkoz), co hrajou na zapalovače a smetáky jsou prostě dobří.
2010-03-12
Se mi zas něco povedlo. Popojíždím si tak v klidu vozem v koloně, v levé ruce držím flašku s vodou a popíjím, v pravé ruce držím šaltrpáku a řadím, když tu náhle se kolona konečně důkladně pohnula. Rozjela jsem se tedy vyšší rychlostí, odvážně se vrhla do pravoúhlé pravé... a nalila si do každé své kolečkové boty ležící na dně vozu férovou decku vody z té flašky, co jsem stále ještě držela v levé ruce.A takhle je to se mnou pořád.
Jinak novinky: už jsem vysypala foťák, koupila jsem si puntíkovaný šatičky, boty co se prodávaj v kšeftech jsem nosila už loni a tudíž je letos vyhazuju/už nechci a nechápu proč je to tak každej rok, začínám přemýšlet o tom, že postel není upe ideální místo na práci (už mě začíná bolet prdel). Novýho není, že nestíhám a když mám s něčím fakt fest pohnout, tak dělám cokoli jinýho nebo zcela bezproblémově spím.
2010-03-09
Přátelé, kamarádi. Někdo se za mnou furt courá a krade mi čas, nechápu proč. Podobně vznikají ty historky, nechápu proč, naše rodina už dostala pracovní název The Generators, nevím jestli jsem si to sem neublogla již dříve. Chystám se tak pojmenovat novej oddíl tadyhle na nanic, a hrnout tam ty historky ve velkým. Strašně na tom pak zbohatnu, až se to vydá knižně.Dneska nemám upe náladu, protože mám - jak jinak - další historku, nechce se mně to sem psát celý, protože bych pak musela moc vysvětlovat, ale minimálně část si zveřejnění zaslouží:
Chtěli jsme koupit fikeji postel, konkrétní. Tuto konkrétní postel mají pouze v brněnské ikeji. Protože jsme to potřebovali odvézt, potřebovali jsme taky vědět, jak je ta betla velká. Příslušný pracovník na online chatu nám sdělil, že jedna krabice je 68x68x68, jak je uvedeno na webu, a druhá je 180x40x10, jak změřili dotázaní pracovníci. Postel je 140x200x200 /tj dva metry vysoká), takže se nám zdálo těch 180 málo, nicméně je možný, ze ty pospojovaný části by mohly dát dohromady nakonec ty dva metry, i když jednotlivý kusy měří metr osmdesát, oukej. Rozměr té čtveraté bedny byl vcelku zdůvodnitelnej, ty postele se skládají z různých kusů. Počítali jsme tedy radši se 190cm, já jsem od bratra zapůjčila oktávku a vyrazila s Beruškou pro postel. (Tolik soudnosti, abych pochopila, že to sama neutáhnu, po předchozích zkušenostech mám. /Ale i předtím jsem to nakonec dala./ Taky už tam nechodím v botách na podpatku a sukni.)
První zpráva byla super, pro majitele familykarty byla ta betla o 1.5k levnější. Bezva. Druhá zpráva byla slabší - když jsem dojela k řadě a místu a chystala se nabrat ty dva výše popsané kusy, našla jsem sice dva kusy, nicméně jeden měl 100x200x20 a druhej 40x200x10. Beruška lehce zapochybovala o tom, esi se nám to do toho auta vleze. Já sice taky, ale byla jsem rozhodnutá, že vleze. Nebudu to natahovat (nečtěte to, ale ještě tam visela cedule "vemte si ještě tudle středovou výztuhu", zdálo se mně to podezřelý, tak jsem se šla optat kde ji vemu a proč, slečna pravila, že si to mám vzít a kde to najdu, tak jsem to vzala, ale protože se mi to zdálo fakt divný, tak jsem se optala ještě hocha, kterej mi řek, že tu výztuhu nepotřebuju, ale že musím přikoupit rošty, o kterých jsem se domnívala zase já, že je nepotřebuju, tak on zavolal do oddělení postelí a ukázalo se, že je fakt nepotřebuju, a tu výztuhu taky ne), po cca patnácti minutách lítého boje jsem obsah auta uspořádala tak, že se tam ty zkurvený obrovský krabice vešly obě, já jsem dokonce mohla řídit a Beruška seděla na sedadle. To, že nás z jedný strany nebylo vidět, je věc jiná. Doufám, že ti lidi, co na nás po očku čuměli a poslouchali, jak opakuju Já tě tam dostanu, ty svině, na mě si nepřijdeš, se poučili z krizového vývoje a teď vědí, že odhodlání je devadesát procent úspěchu.
A - Marienka, vydrž. Až přestanem řešit všechny tyhle věci a nebudem každý tři hodiny jinde, v různým počtu, složení a s různým počtem aut, já se ozvu. Jakož i ostatním. Pravděpodobně.
2010-03-08
Dneska je mezinárodní den žen. Takže ty sluchátka, co jsem si objednala dneska, budu považovat za úlitbu mezinárodnědnovým bohům, tak. Jsem se rozhodla.
Nó a jinak teda máme celkem dost co dělat, já si zrovna nemůžu rychle vzpomenout na žádnou veselou historku (kecám)...
... é, no tak později. Protože historka o fábii zapadené do bahna a následná superb historka by neměly zapadnout ani jedna, ale já su teď už líná to sepisovat a navíc se mi nechce z postele pro foťák.
